Klasa (2003)
Národní značka kvality ministerstva zemědělství. Logo jedné z nejrozšířenějších a nejstarších značek nese téměř 1 200 výrobků od 224 firem. Cílem je "zaručit kvalitu potravin a usnadnit orientaci spotřebitele na českém trhu".
Značka se opírá o širokou podporu státu (i finanční - letos 200 mil. Kč, loni 160 mil. Kč) a podřízených kontrolních orgánů. Udílí se na tři roky, během nichž dozorové orgány (SZPI, SVS) provedou několik kontrol kvality. Ve výjimečných případech výrobek o Klasu přišel. Za užívání loga firmy neplatí jako u jiných značek na trhu.
Jak fungují značky potravin?Uživatelé kladou důraz na zkušenost s výrobkem. Více v Retail Info Plus. |
Klasa často operuje s pojmem kvalita, jeho význam je však z pohledu spotřebitele nejasný. Kvalitou se rozumí mnoho věcí, od vysokého obsahu masa, minima chemie, chuti, až po 'kvalitní' suroviny, tradici výroby, ekologii apod. Zákazník v prodejně neví, v čem kvalita daného výrobku spočívá.
Podmínky udělení
- Výrobek musí minimálně v jednom znaku vykazovat výjimečné kvalitativní charakteristiky, kterými se liší od "běžných výrobků na trhu".
- Pravidelné dodávání do obchodní sítě
- Označení procentuálního zastoupení surovin a jejich původu
- Nesmí obsahovat strojně oddělené maso (separáty)
- NE privátním značkám řetězců, NE vínům (ostatní alkohol povolen)
Hodnocení
O udělení certifikace rozhoduje komise složená se zástupců ministerstva zemědělství, dozorových orgánů, vysokých škol a výzkumných institucí, výrobců potravin a spotřebitelů.
Regionální potravina (2010)
Mladší projekt ministerstva zemědělství podporuje malé a střední producenty v krajích. Modrozelené logo má 373 potravin. Rozhoduje zejména vazba k regionu a tradice. Vedlejším motivem je ekologie - nakupováním od lokálních výrobců se zkrátí distribuční cesty.
Orientuje se na zákazníky, kteří hledají potraviny s jasným původem. Z loga je jasné, ze kterého kraje výrobek pochází, může však být ze 30 procent složený ze zahraničních surovin. Stát letos na podporu této značky počítá s částkou 50 mil. Kč (loni 40 mil Kč). Logo se uděluje na čtyři roky a je bezplatné.
Podmínky udělení
- Pouze malé a střední podniky (do 250 zaměstnanců).
- Výrobek musí být minimálně ze 70 procent z tuzemských surovin, hlavní složka pak beze zbytku tuzemského původu.
- Vazba k danému kraji, jeho tradicím, surovinám, technologiím.
Hodnocení:
Vítěze soutěží v regionech vybírá osm zástupců MZE a podřízených organizací, Agrární komory i krajů. Rozhoduje například originalita, vazba k regionu, chuť či vůně, původ surovin a způsob výroby. Roli v hodnocení hrají regionální specifika jako jsou receptury předků, charakteristické regionální suroviny atd.
Značení Evropské unie (1992)
Evropská unie systém zavedla, aby chránila výrobky před paděláním a z důvodu propagace kvalitních potravin ve třetích zemích. U každého loga se platí nízký správní poplatek a není třeba jej obnovovat. Získání známky zpravidla trvá několik let.
Chráněné označení původu
Nejpřísnější unijní zeměpisné označení. Kromě toho, že kvalita a vlastnosti potraviny mají specifický ráz konkrétní oblasti, se vyrábějí, zpracovávají a připravují ve vymezeném území. Příklad: Žatecký chmel, Nošovické kysané zelí.
Chráněné zeměpisné označení
Podobné, ale ne tak přísné značení. Zahrnuje produkty, u kterých jen některá fáze výroby (příprava, výroba, zpracování) proběhla na vymezeném území. Příklad: Olomoucké tvarůžky, Třeboňský kapr, Hořické trubičky. Na udělení čeká Valašský frgál.
Zaručená tradiční specialita
Mohou dostat potravinářské speciality s minimálně 25letou tradicí. "Specialitou" se myslí použití tradičních surovin, složení nebo tradiční způsob produkce či přípravy. Na rozdíl od předchozích dvou nerozhoduje zeměpisný původ. Tyto výrobky se mohou vyrábět kdekoliv v EU. Například mozzarella se nevyrábí jen v Itálii, ale i v Nizozemsku a Švédsku. Příklad: špekáčky, lovecký salám. Na udělení čeká pražská šunka a pomazánkové máslo.
Český výrobek (2011)
Systém značení Potravinářské komory ČR. Potraviny musí splňovat stanovený podíl českých surovin a zpracování v Česku. Většina výrobků s tímto logem pochází ze závodů velkých potravinářských firem jako jsou Madeta, Kofola, Kostelecké uzeniny či Hamé. Logo nese přes 1 200 výrobků.
Projekt je financován z poplatků za užívání značky roční sumou kolem 1 milionu korun. Platí se poplatek od 1 500 Kč za jednotlivý výrobek až 100 000 Kč pro velké firmy (bez DPH). Vedle tohoto značení existují ještě další dvě odlišné a starší konkurenční značky s názvem "Český výrobek".
Podmínky udělení (liší se podle druhu)
- Maso: z tuzemských chovů i porážek, hlavní složka masných výrobků musí být beze zbytku tuzemského původu.
- Mléčné výrobky: bez náhražek jako rostlinné tuky nebo sójová bílkovina.
- Jednodruhová sterilovaná zelenina musí být ze 60 procent z ČR, okurky minimálně ze 70 procent.
- Pečivo: nejméně 55 procent hmotnosti hlavních složek z ČR.
Hodnocení: Rozhoduje komise složená ze zástupců PK, dozorových orgánů a MZE. Uděluje se na dobu tří let, během kterých probíhají namátkové kontroly.
Vím, co jím (2010)
U potravin se sleduje obsah škodlivých živin, jejichž nadměrná konzumace způsobuje civilizační choroby jako je obezita či diabetes. Značení je mezinárodní, rozšířené hlavně v Nizozemsku. Udělování se řídí kritérii Světové zdravotnické organizace a Organizace OSN pro výživu a zemědělství. Kritéria každé dva až tři roky procházejí revizí.
Certifikaci drží kolem 300 výrobků. Za projektem stojí iniciativa Vím, co jím a piju, s níž spolupracují dvě desítky firem, např. Unilever nebo řetězec Albert. Tato symbióza je také nejčastější výtkou kritiků značky. Výrobce platí 6 tisíc korun za roční licenci na každý výrobek. Iniciativa letos počítá s rozpočtem cca 4 miliony Kč, loni to bylo 3,5 mil. Kč, předloni 1,7 mil. Kč.
Známka kvality je oproti jiným srozumitelnější, sleduje jen nutriční složení. Nehledí však na původ potravin, ekologii, technologii výroby apod.
Podmínky udělení (liší se podle druhu)
- Sledují se hodnoty nasycených a trans nenasycených mastných kyselin, soli, cukru a u některých potravin energie a podíl vlákniny (pečivo).
Hodnocení: Analýza i hodnocení probíhá v nezávislé akreditované laboratoři na základě kritérií programu OSN a WHO s názvem The Choices.
Zdravá potravina (2013)
Systém Občanského sdružení Zdravá potravina zohledňuje vliv potraviny na nejen na zdraví, ale i přírodu. Potraviny musí splňovat základní nutriční předpoklady, neobsahují éčka, ani umělá aromata. Výhodu v hodnocení mají české výrobky (vlaječka v lístku). Na druhou stranu nikdo neposuzuje třeba chuť a neprovádí se laboratorní analýza, ale spoléhá se na informace na etiketách.
Logo získalo přes sto výrobků. Udílí se na jeden rok, poplatek je 5 000 Kč za výrobek. "Naprostá většina nákladů je náš volný čas vložený pro dobro společného záměru," říká předseda sdružení Rudolf Náprstek.
Podmínky udělení
- Výrobek musí získat 20 bodů v hodnocení. Posuzuje se výrobek z hlediska osmi kategorií. Nejvíce plusových bodů lze získat třeba za to, že je potravina bez chemie (rozlišuje se druh éček), vyrobena v ČR, má ekologický obal, nadstandardní informace na obalu atd. V hodnocení pomáhají i další loga - konkrétně BIO, Regionální potravina, Klasa a Fair Trade.
Hodnocení:
Tým lidí občanského sdružení, ale i studenti různých univerzit. Kontrola probíhá minimálně jednou ročně.
Český výrobek (2006)
Nejde výlučně o značku pro potraviny, vyskytuje se však na 515 potravinách z celkem 1 976 výrobků. Zřejmě nejvíce vlastenecká značka kvality. Vyžaduje nejen výrobu v ČR, ale i podíl tuzemské suroviny a české zaměstnance. Nesleduje výživovou hodnotu potravin, chuť apod.
Jedná se o komerční projekt společnosti Český výrobek s.r.o., která systém značení financuje částkou do 1 milionu Kč ročně. Licenční poplatek je 30 tisíc Kč za první rok a 20 tisíc Kč za další roky za celou produktovou řadu. Probíhá osobní kontrola v místě výroby i v průběhu užívání značky.
Podmínky udělení
- Výroba v ČR
- Nejméně polovina surovin pochází z ČR. Pokud nelze podmínku dodržet, je požadováno 100 procent české práce.
- Výrobce musí zaměstnávat nějaké české zaměstnance a řádně platit daně a odvody na pojištění.
- Potraviny nesmí obsahovat separát.
Hodnocení:
Po splnění podmínek pro udělení rozhoduje vedení společnosti Český výrobek.
Regionální značky (2004)
Cílem značky, která má 24 lokálních mutací, je hlavně podpora velmi malých firem a řemeslníků a ekologicky udržitelného podnikání. Původně cílila na turisty, s rostoucím podílem potravin je však zajímavá i uvnitř regionů. Logo drží 730 výrobků, z toho 381 potravin. Posuzuje se "jedinečnost" výrobku u pěti kritérií: tradice, podíl místních surovin, podíl ruční práce, vztah k regionu a výjimečné vlastnosti.
Sdružení Asociace regionálních značek dává na podporu značky ročně až 5 milionů Kč. Licence stojí firmy okolo 1 500 za rok, ty větší i trojnásobek. Další prostředky jsou z dotací EU, příspěvků členů či poradenství. "Přidanou hodnotou značky je horizontální spolupráce mezi držiteli značky. Leckde funguje, že restaurace se učí odebírat místní potraviny, producenti si 'posílají' zákazníky mezi sebou formou 'turistické stezky', navzájem si prodávají své výrobky apod," říká národní koordinátorka sdružení Kateřina Čadilová.
Podmínky udělení
- Výroba na území regionu, jedinečnost ve vztahu k lokalitě
- 100procentní podíl místních surovin u dále neupravovaných produktů jako med, vejce, maso, ovoce a zelenina apod.
Hodnocení:
Značku na 2 až 3 roky udělují komise v regionech, z poloviny složené z výrobců různých oborů v regionu, dále zástupců značky ARZ, popř. ochránců přírody, historiků, starostů, zástupců krajů apod. Kromě regionální přínosu se hodnotí i vlastnosti jako výživová hodnota potravin, ekologie, nejsou na to však žádná pravidla. Šetrnost k přírodě je součástí vylučovacích podmínek.
BIO (2010)
Označení produktů ekologického zemědělství. U balených potravin je logo povinné od července 2010. Užívání je podmíněno dodržováním přísných pravidel pro zemědělskou výrobu. Nesmí se např. používat většina hnojiv konvenčního zemědělství, přísnější pravidla platí i pro chov zvířat či jejich krmení. Farmáře kontrolují v ČR tři orgány, roční náklady na zemědělce dosahují až 55 tisíc Kč. Logo má dvě verze, českou a EU (hvězdy poskládané do listu) a je doplněno kódem kontrolních organizací.
Podmínky udělení (nařízení EU o ekologickém zemědělství)
- Minimálně 95 % složek bylo vyprodukováno ekologicky.
- Velmi přísný metr na zemědělskou výrobu: střídání plodin, pesticidy, hnojiva a antibiotika u zvířat, potravinová aditiva.
- Využívání místních zdrojů jako jsou hnojiva a krmiva.
- Zákaz geneticky modifikovaných organismů.
Hodnocení: Certifikace je přísný proces, lze ji získat až po dvou přechodných letech z běžného zemědělství. Certifikace provádějí a minimálně jednou do roka farmáře kontrolují společnosti KEZ (Kontrola ekologického zemědělství), ABCERT a Biokont. Známka se obnovuje každý rok.
