Klientelu firmy dosud ze dvou třetin tvořili zahraniční turisté, zejména Asiaté. Loni na jaře rozjel Rubeš vlastní cestovní kancelář a těšil se na letošní letní sezonu, která je pro něj vždy nejvýdělečnější. Koronavirová pandemie mu ale plány zhatila.
Jaké jste měl plány na letošní letní sezonu?
Jezdit, jezdit a vydělávat, abychom mohli splatit dluhy. Všechny autobusy totiž máme na leasing a příští rok jsme měli splatit první várku z nich. Každý rok jsme rozšiřovali naši firmu, až ty poslední dva roky jsme stagnovali. Byla totiž velká konkurence z polské, chorvatské, slovinské a maďarské strany. Všichni šli pod naše ceny a my jsme měli co dělat, abychom stíhali splácet.
Kdy jste si začal uvědomovat, že vás zřejmě nečeká výdělečná letní sezona?
S asijskou klientelou dělám roky. Náznaky toho, že se něco děje, přišly už někdy na přelomu roku. Vždy kolem vánočních svátků jsme maximálně vytížení a najímáme i další dopravce, abychom zvládli uspokojit poptávku. V jednom týdnu vyšleme do Evropy třeba osmdesát autobusů. Letos nám přes svátky stálo pět našich vlastních autobusů. V lednu začali naši asijští partneři, tedy cestovní kanceláře, stornovat zájezdy. Sice se je snažili nahrazovat novými, ale ty nakonec taky zrušili.
Co bylo dál?
Asijští partneři nám většinou neplatí předem, jsme s nimi dohodnutí na nějaké době splatnosti. V lednu jsme pro ně přestali jezdit, to znamená, že poslední peníze od nich měly dorazit někdy koncem března. Jenže cestovky nám napsaly, že mají zavřené banky a že s tím nic neudělají. Někteří z nich z Koreje nebo z Číny s námi přestali komunikovat. Jsou firmy, které toho využijí ve svůj prospěch. Peníze samozřejmě mají vydělané, protože cestovní kancelář, je dostane dopředu, k nám už se ale nedostane ani koruna. Zaplatím řidiče, benzín, leasing a teprve potom čekám na peníze. Ale když nic nepřijde, tak je to cesta do pekla.
Jaká je vaše aktuální situace?
Řeknu to úplně na rovinu, dva měsíce nám nepřišla ani koruna. Na výplaty zaměstnanců jsem měl třeba měsíc, pak jsem si začal půjčovat od známých. Pokud nám nepomůže stát, tak už nikdo. Mám sto zaměstnanců a nemám pro ně práci.
Musel jste už některé z nich propouštět?
Zaměstnanci byli rozumní, někteří z nich se se mnou dohodli, sám od sebe jsem nepropustil zatím ani jednoho člověka. Pořád to valím před sebou a věřím, že stát pomůže.
Koronavirus devastuje cestovní ruch, dva scénáře sumírují stomiliardové ztráty |
Co očekáváte od státní pomoci?
Pomůžou nám s platy zaměstnanců, ale pořád musím platit leasingy a nájmy. Minulý týden v pondělí jsme vyplnili žádost o úvěr COVID 1, kvůli všem možným přílohám a papírování jsme to ale odeslali až v pátek. Pak představili nový úvěr COVID 2, pro menší podnikatele, takže jsme zase všechno předělali. Stát se sice snaží, ale z mého pohledu trvá strašně dlouho se k něčemu dopracovat, řádně vyplnit všechny kolonky. A já každý den přicházím o desítky tisíc korun. Každým dnem se prohlubuje můj dluh vůči všem.
Přemýšlel jste o tom, že byste vaše podnikání nějakým způsobem přeorientoval?
Celý život dělám v dopravě, takže mě napadlo zkusit kamionovou dopravu. Obvolal jsem spoustu známých z tohoto oboru. Všichni mi řekli, že stejně končí. Ještě před koronavirem jsem měl takové plány, že to podnikání trochu zredukuji, že zmenším počet autobusů, abychom, jak se říká, nejeli na krev. Ale z rozjetého vlaku se blbě vystupuje.
Máte strach, co bude dál?
Se strachem se probouzím a se strachem i usínám. Nemáme jediný výhled na to, že by se nám znovu roztočila kola. I pokud stát znova otevře hranice, stejně nebude nikdo, koho bychom mohli vozit. Asiati teď do Evropy nepoletí třeba dalšího půl roku. Majitel jedné z největších čínských cestovek mi řekl, že zaplatí, až se začne zase jezdit, ale víte, jak to je. Vše se bude vracet do původních kolejí pomalu. A jestli vypravíme jeden autobus za měsíc, stejně nás to nespasí.
