Z náhorních plání Tepelské vrchoviny a Slavkovského lesa vyčnívá východně od Mariánských Lázní zalesněný a skálami ozdobený Podhorní vrch (847 m). Lidově se mu říká zkráceně a jednoduše Podhora a skládá se ze dvou dílčích kót Velké Podhory (847 m) a Malé Podhory (829 m).
Svědek dávných časů
Dvojvrch Podhory je erozním zbytkem čedičového puklinového vulkánu, který se ve světle nejnovějších vědeckých poznatků projevoval třemi po sobě jdoucími vulkanickými fázemi. První charakterizovaly vcelku poklidné výlevy láv, v dramatičtější druhé fázi docházelo k explozím a vyvrhování sopečného materiálu, třetí fáze měla opět ráz spíše poklidného lávového výlevu.
Velké objemy balvanitých suťových nánosů po celém obvodu Podhory signalizují, že původní sopka musela být značně vyšší než dnes a erozní procesy ji snížily až o 80 m.
Za dozvuky vulkanismu Podhorního vrchu lze považovat nedaleké chráněné území Milhostovské mofety – unikátní suché krátery o rozměrech řádově v desítkách centimetrů s výrony oxidu uhličitého a sirovodíku.
Cenným přírodním fenoménem Podhorního vrchu jsou zachovalé suťové lesy s dominujícím javorem klenem a jasanem ztepilým a pozoruhodnými starými exempláři třešně ptačí. Na Malé Podhoře rostou rovněž skalničky jako například netřeskovec výběžkatý a kokořík lékařský. Neobvyklým jevem je rodinné vegetativní rozmnožování smrků na suťovém poli.
Pověstmi opředený vrchol
Podhorní vrch přitahoval svým majestátním vzhledem odpradávna pozornost
lidí. Věřili, že na vrcholu ve skálách sídlí Duch hory, který metá blesky,
vysílá déšť a kroupy. Lidem se zjevoval v různých podobách a k jeho sídlu se
nebylo radno přibližovat. K hodným a poctivým lidem býval sice přátelský,
kdo se mu však vysmíval nebo jej urážel, toho nemilosrdně trestal. V dávných
dobách se Podhorní vrch dokonce považoval za nejvyšší bod celých Čech.
Vyhledávaným výletním cílem se Podhora stala v 19. století zásluhou
mariánskolázeňských hostů. Chodilo se sem na půldenní výlet zpravidla přes
vrch Hamelika a Zádubskou výšinu anebo se dalo přijet i kočárem po někdejší
Tepelské cestě. Výstup na vrchol není nikterak náročný, neboť kopec
převyšuje okolní terén sotva o 100 výškových metrů.
Nejlákavějším místem je skalní vyhlídka na jižním vrcholu (Malá Podhora), která se zdolává po uměle vytesaných schodech. Otevírá se odtud nádherný pohled na pásmo Českého lesa s Přimdou a na civilizací jen velmi málo dotčené, řídce osídlené náhorní planiny v okolí. Za dobré viditelnosti lze spatřit například i Šumavu. Jen o něco málo vyšší vrchol Velké Podhory je porostlý lesem.
Vrcholové partie Podhory
Trojnásobná vražda v kavárně
V sedle mezi Malou a Velkou Podhorou dnes stojí telekomunikační věž, před rokem 1945 tu však fungovala Hannakamova výletní kavárna, která sloužila coby důležitý záchytný bod mariánskolázeňských výletníků. Události na sklonku druhé světové války a poválečný odsun Němců způsobily, že dnes po ní nezbyla téměř žádná stopa. Na jejích základech vyrostlo později nové účelové stavení, veřejnosti nepřístupné.
Hannakamova výletní kavárna bývala místem častých setkávání německých
organizací. Na jaře roku 1945 se tady školili a přespávali členové záškodnické organizace Zeppelin, která měla provádět diverzní činnost po skončení války. Když americká armáda začala tyto teroristy vyhledávat, odehrála se ve výletní kavárně na Podhoře záhadná trojnásobná vražda. V sobotu 16. června zde byli za zamčenými dveřmi nalezeni zastřelení tři obyvatelé – majitel, jeho snacha a služebná. Nic přitom nenasvědčovalo násilnému přepadení, šlo zřejmě o setkání starých známých s cílem odstranit nepohodlné svědky. Od té doby byla kavárna neobydlená a pustla. Nakonec ji srovnali se zemí pracovníci socialistického zemědělského podniku a co se dalo, odvezli na stavební materiál.
Tepelská vrchovina z Podhory
Skalisko na Malé Podhoře
"Bublající" hora
Mimo turistické značení se v lese při severovýchodním úpatí Podhory poblíž Podhorní hájovny ukrývá malé chráněné území Sirňák, jehož charakter doplňuje magickou tajemnost Podhorního vrchu. V bahnité tůni obklopené mladým smrkovým porostem (dříve tu stál vzrostlý les) intenzivně probublávají v několika místech nevábně páchnoucí plyny. Převažuje sirovodík, díky němuž se
vytvářejí v okolí vývěru typické bílé povlaky sirných bakterií.
Chráněné území Sirňák
Může se hoditJak se tam dostat Mapa |
V době sucha tu lze pozorovat výkvěty minerálních solí, za déletrvajících suchých mrazů se mohou v místě plynných výronů vytvořit zmrzlé, vertikálně členěné bílé útvary. Přírodní památku Sirňák není jednoduché najít, protože k ní nevede žádná cesta a jen málokdo sem občas zabloudí.
Za návštěvu rozhodně stojí také chráněné území Milhostovské mofety, kam vás zavede žlutá turistická značka při sestupu z Podhory. Vyskytují se v něm unikátní suché krátery nevelkých rozměrů (řádově desítky centimetrů) s výrony oxidu uhličitého a sirovodíku. Tyto krátery fungují vzhledem k vyšší hustotě oxidu uhličitého často jako neviditelné smrtelné pasti pro drobné živočichy, kteří se v nich udusí. Nevěříte-li, sehněte se a přičichněte si!
