Jako kopka sena vypadá izolovaný vrch Ortel (554 m) vyčnívající v podhůří Lužických hor tři kilometry jižně od Cvikova, respektive šest kilometrů východně od Nového Boru. Příroda si na něm opravdu vyhrála, neboť je vymodelovaný do překrásného pravidelného tvaru. Nebýt toho, že je nízký, či spíše obklopený vyššími vrchy, mohl by se klidně zařadit mezi nejhezčí kopce české krajiny. Kromě přírodních zvláštností zasluhuje Ortel pozornost rovněž z hlediska historického a kultovního.
Sopečná minulost a negativní vibrace
Kopec Ortel představuje sopečný útvar zvonového tvaru, který utuhl v mladších třetihorách pod povrchem ve vrstvách křídových pískovců. Následná eroze odstranila okolní měkčí horniny, zatímco tvrdý vulkanický útvar z trachytu se zachoval. Dnes ční nad okolní terén jako nápadná izolovaná hora. Šedohnědý kámen trachyt s typickou deskovou odlučností vystupuje nejvíc na jihozápadním úbočí, kde vytváří několik vedle sebe seřazených skalních srázů o výšce až 20 metrů. Pod nimi se v lese při úpatí ukrývají staré lomy.
Menší izolované skalky zdobí rovněž vrcholovou část, jež má podobu krátkého protáhlého hřbítku. Na velmi příkrých svazích rostou převážně bukové lesy, v jejichž podrostu se vyskytují některé teplomilné rostliny, například konvalinka vonná nebo tolita lékařská. Na jihovýchodním úbočí se zachoval pozoruhodný relikt pralesní doubravy.
Podle psychotroniků je Ortel jedním z nejnegativnějších míst v Čechách a jeho návštěva se nedoporučuje. Z hory prý vycházejí negativní vibrace... Tato nemilá skutečnost by snad mohla souviset s dějinami, protože podle pověstí Ortel dříve sloužil jako pohanské kultovní místo s jeskyní či obětní šachtou, vedoucí dovnitř hory. Vchod byl však již zasypán...
Jiné legendy vyprávějí o skřítcích a šotcích, kteří si prý na plochém kameni na vrcholku pekli chléb. Odtud pochází druhý, dnes již nepoužívaný název Trpasličí vrch. Hodnověrnější minulost však souvisí se současným názvem Ortel neboli rozsudek. Ve středověku totiž bývalo na vrcholu kopce nebo snad někde na jeho úpatí popraviště města Cvikova. Roku 1698 tu dala vévodkyně Toskánská údajně postavit novou šibenici.
Panorama Lužických hor ze Spravedlnosti
Cestou odsouzenců
Prožitek poslední cesty odsouzenců nabízí žlutá turistická značka z města Cvikova. Z náměstí vede nejprve po silnici směrem na Sloup, přičemž za posledními domy odbočí vpravo do lesů a luk. Tutéž silnici znovu přetíná po dvou kilometrech. Zde je taky možné zaparkovat a výstup na Ortel si zkrátit. Následuje přímá lesní cesta jihovýchodním směrem až pod příkrý západní svah hory. Značení je značně řídké a zašlé a postupně se zcela ztrácí.
Podle mapy by měla odbočka ze žluté trasy končit na vyhlídkových skálách, žádný rozcestník ani označení tu však není. Buď to tady špatně vyznačili anebo za tím vězí "tajemno" této hory... Skaliska vystupují ze svahu v podobě několika žeber a je k nim poměrně obtížný přístup. Vidět je z nich jižním a západním směrem, kde obzoru dominují siluety blízkých kopců Klíč, Slavíček a Tisový vrch.
Na vrchol pokračuje zřetelná široká cesta přímo vzhůru srázem napříč vrstevnicemi a je mimořádně strmá. Nahoře výhled sice už není, zato se vás zmocní oduševnělá atmosféra pověstmi opředeného místa dotvářená drobnými skalkami a prastarými kmeny buků a javorů. Stopy po popravišti nebo obětní pohanské šachtě se tu hledají hodně obtížně, jistou ponurost ovšem místu rozhodně nelze upřít. Spíše však než zbloudilé duše odsouzenců způsobuje zdejší nadpřirozené tajemno a kouzlo (popisované mnohdy až příliš barvitě některými návštěvníky) především ticho, samota a opuštěnost, převládající zde po celý rok. Další z důvodů, proč sem raději nechodit!
Výhledová skaliska na úbočí Ortelu
Ortel od Radvaneckého rybníka u Sloupu
Vrch zvaný Spravedlnost
Může se hoditJak se tam dostat Výchozím bodem na Spravedlnost jsou obce Chřibská nebo Doubice, v případě Ortelu je to Cvikov, případně Sloup v Čechách. Mapy |
Ortel ovšem není na našem území jediným kopcem s ponurou minulostí. Na opačné severní straně Lužických hor při hranici s národním parkem České Švýcarsko se zdvihá výrazný vrch s výmluvným názvem Spravedlnost (též Irrichtberg nebo Soudňák). Na něm či spíše někde při jeho úpatí se mělo ve středověku vykonávat hrdelní právo města Chřibské. S Ortelem má Spravedlnost (533 m) společnou též minimální návštěvnost a žlutě značenou přístupovou stezku.
Dnes je Spravedlnost přírodní rezervací zachovalého suťového lesa s bohatým bylinným patrem, na což upozorňuje informační panel při rozcestí turistických cest u odbočky na vrchol. Různorodost zdejší flóry podmiňuje z velké části tmavé a na živiny velmi bohaté čedičové podloží, které vystupuje především na jižním a jihovýchodním úbočí. Zde také vznikl 40 metrů vysoký sráz s členitou skalní stěnou, tvořenou nepravidelnými, vějířovitě uspořádanými sloupci. Dalších pět mohutných čedičových sloupců vytváří výrazné rozeklané skalisko na severovýchodním svahu, zvané Malá Spravedlnost. Podle pověsti sídlí ve zdejších skalách strašidelný duch Rohál, německy zvaný Hörndl.
Vrch Spravedlnost od východu
Na vyhlídkový, zábradlím opatřený vrchol Spravedlnosti vedly údajně již v roce 1840 schody a v letech 1886–1945 tu stál nevelký přístřešek. K obnově turisticky přitažlivé vyhlídky došlo až roku 1998. Bohužel, ucelenému výhledu poněkud zaclánějí vzrostlé stromy, nicméně pohled na protilehlé pásmo Lužických hor je téměř nerušené.
