Doupovské hory představují pro poznáníchtivé cestovatele jedno veliké tajemství uprostřed civilizované střední Evropy. Dlouhodobě nepřístupné území vojenského prostoru, desítky zaniklých vesnic, tisíce odsunutých původních obyvatel, ztracená paměť míst, to vše vzbuzuje četné otazníky. Do tajemna Doupovských hor zcela zapadá i ne zcela jasný původ podivuhodných trpasličích jeskyní, jejichž dávné obyvatele připomínají dnes již téměř zapomenuté lidové pověsti.
Pověstmi opředené trpasličí jeskyně
Trpasličí jeskyně, zvané dnes oficiálně Skalky skřítků, se skrývají kousek pod vrcholem kopce Schwedelberg (545 m), jenž se tyčí nad údolím Ohře mezi Karlovými Vary a Kyselkou východně od obce Dubina. Současné mapy uvádějí buď bezejmennou kótu anebo název Dubina ve shodě s vesnicí při úpatí. Český ekvivalent Švédlův vrch se bohužel neujal, přestože nám připomíná krále Švédla, vládce trpaslíků, kteří měli pod kopcem své příbytky.
O co vlastně jde? Vrchol kopce Schwedelberg (Dubina) spadá směrem na sever velmi prudkým svahem, jehož nejsvrchnější část tvoří skalní defilé o délce 50 metrů a výšce do pěti metrů. V něm zejí díry dutin okrouhlého profilu v počtu asi šedesát, z nichž některé připomínají svými rozměry malé jeskyně. Dosahují délky až pět metrů, jejich průměr se pohybuje řádově v desítkách centimetrů (maximálně 1,5 metru), vedou kolmo do skalního masivu a některé se větví.
Tyto jeskyňky jsou známé již celá staletí. Podle pověstí v nich v dávných dobách bydleli malí skřítkové. Žili nejen na Švédlově vrchu, ale též na Pustém zámku (928 m), kde se vyskytují ve skalách obdobné dutiny.
Skřítci chovali k lidem přátelství, scházívali k nim pravidelně dolů do vesnic a za trochu jídla jim pomáhali například při předení lnu. Údajně zde hlídali velký poklad. S postupem času se však vše změnilo k horšímu, sedláci byli čím dál lakomější a vyzvánějící kostelní zvony rušily klid trpasličích příbytků. Skřítci nakonec odešli i s pokladem přes Ohři směrem na sever do Krušných hor a od té doby už je v Doupovských horách nikdy nikdo nespatřil.
Z novějších dob pocházejí historky myslivců, podle nichž psi-norníci vpuštění do děr za liškami a jezevci štěkali dvě až tři hodiny z hlubokého nitra kopce a někteří se už nikdy nevrátili.
Pod vrchem Schwedelberg (545 m) nad vesnicí Dubina se ukrývají Trpasličí jeskyně.
Kmeny stromů uvězněné v bahnotoku
O trpasličích jeskyních neměli dlouho jasno ani vědci, jejichž názory na původ a vznik dutin se značně lišily. V první řadě nebylo zřejmé, v jaké hornině vlastně jeskyňky vznikly. Ve skalním odkryvu vystupují nevytříděné, nezvrstvené a silně hrubozrnné sopečné sedimenty obsahující částečně opracované valouny, bloky a balvany různých typů láv z oblasti Doupovských hor. Tyto sopečné úlomky stmeluje jemnozrnná až středně zrnitá hmota.
Původně se myslelo, že jde o sopečné vyvrženiny (tufy), které napadaly při vulkanické erupci, popřípadě sjely v podobě žhavé laviny po svahu sopky. Podle této představy by jeskyňky ve skalách mohly představovat dutiny po úniku plynů z chladnoucí horninové hmoty.
Sestup po tesaných schodech k Trpasličím jeskyním
Současná úroveň vědeckého poznání však podporuje domněnku, že dlouhé oválné dutiny vznikly vyhnitím pohřbených kmenů pravěkých stromů, které strhl ničivý bahnotok zvaný lahar. Tyto bahenní proudy, které berou vše, co jim stojí v cestě, běžně doprovázejí činné vulkány všude ve světě a řadí se k nejničivějším přírodním živlům s obrovským množstvím napáchaných škod. Jejich mocné nánosy se významnou měrou podílejí na geologické stavbě Doupovských hor.
Zapomenutý ráj trpaslíků
Skalky skřítků byly před 2. světovou válkou oblíbeným výletním místem hostů z nedalekých lázní Kyselka. Na dobovém vyobrazení z 19. století je lokalita zachycená jako bezlesá. V období socialismu se však oblíbený výletní cíl ocitl na území Vojenského újezdu Hradiště a upadl v zapomnění. Do roku 1990 byl přístupný pouze na zvláštní povolení, které jen tak někdo nedostal.
Skalky skřítků, které jsou dnes chráněné jako národní přírodní památka, leží v okrajové části vojenského prostoru, vede k nim žlutá turistická značka z obce Dubina, avšak je nutné se po stejné trase vrátit zpět. To je docela nemilé, protože se rozhodně nejedná o nějakou desetiminutovou odbočku, ale o minimálně půlhodinový a docela náročný výstup s převýšením téměř 200 metrů. Ze stavu chodníku je zřejmé, že mnoho návštěvníků se nechá hned dole u rozcestí odradit.
K jeskyním se schází z vrcholové hrany kopce po starých tesaných schodech ve velmi příkrém svahu. Místa tu moc není. Otvory se nacházejí ve dvou horizontálních patrech a mnohé mají svá jména upomínající na dávné trpasličí obyvatele. Najdete tu jeskyni Štístkovu, Prófovu, Stydlínovu, Rejpalovu, Kejchalovu, Šmudlovu i Bručounovu. Posledně jmenovaná vytváří komplex dutin o celkové délce 29 metrů a je největší ze všech.
Přístupová turistická cesta u Skalek skřítků končí.
Trpasličí jeskyně (Skalky skřítků) představují dutiny po vyhnilých kmenech stromů.
Přírodovědně mimořádně hodnotná je také zachovalá přirozená bučina kolem skal, hostící rozmanité populace ptačích druhů jako je žluna, lejsek, včelojed, dlask. Rostou tu i vzácné rostliny: okrotice dlouholistá, lomikámen trsnatý, lilie zlatohlavá, lýkovec vonný, kyčelnice devítilistá.
Panenský skok z Šemnické skály
Lidovou fantazii původních, převážně německých obyvatel Doupovských hor nejitřily pouze Trpasličí jeskyně na Schwedelbergu, ale také nápadný skalní útvar jihozápadně od vesnice Dubina, který se dnes jmenuje Šemnická skála. Vzhledem k tomu, že výlet na Skalky skřítků je časově nenáročný, určitě zavítejte i sem.
Šemnické skále se dříve říkalo Panenský skok, a to podle pověsti o dívce, kterou pronásledoval hradní pán z nedaleké Andělské Hory. Zatímco dívka se na skále schovala a šťastně zachránila, zloduch i s koněm se zřítili dolů.
Další název Heřmanův kámen upomíná na majitele zdejšího kysibelského panství Heřmana Černína.
Výhled ze Šemnické skály na Doupovské hory
Jak se tam dostatZ Karlových Varů do obce Dubina po silnici č. 222 vedoucí kolem řeky Ohře po pravém břehu. V případě, že jedete od Prahy, pak odbočit z hlavní "karlovarské silnice" č. 6 v Andělské Hoře (před Karlovými Vary) doprava na nepříliš kvalitní silnici směr Šemnice, Dubina. |
A aby nebylo názvů dost, tak dnešní chráněné území v kategorii přírodní památka se nejmenuje Šemnická skála, ale poněkud nepochopitelně Olšová vrata, podle názvu zdejší lesní tratě. Z historických vyobrazení vyplývá, že Šemnická skála bývala mnohem méně zarostlá než dnes. Problém představuje zejména šíření nepůvodní douglasky tisolisté.
Vrchol znělcové skály tvoří zbřidličnatělý skalní hřbet, který nabízí skvělý rozhled na Doupovské hory, údolí Ohře a pásmo Krušných hor. Efektní je také závratný pohled k východnímu úpatí, kam Šemnická skála spadá více než stometrovými srázy. Na vrchol vede červená turistická značka z Dubiny v délce asi tři kilomety.
