Kaňon plný vzácností
Nejatraktivnější partie více než dvacetikilometrového údolí orientačně vymezují obec Porschdorfem a penzion s restaurací Zum Polenztal. Ihned u železniční zastávky v Porschdorfu začíná trasa značené cesty, která brzy začne postupovat proti proudu říčky Polenz. Poměrně širokou údolní nivu ohraničují bizarně tvarované pískovcové útesy, nad nimiž se skrze mléčný závoj mlhy rýsují kontury ladných skalních věží i vrcholové plošiny stolových hor, typických pro Saské Švýcarsko.
Trochu lituji nepříznivého počasí. Nicméně záhy mě zdejší příroda odměnila nevšedním zážitkem, když se těsně u šedivé hladiny mihla kobaltově modrá silueta ledňáčka říčního. Chvíli nato zase vzbudil moji pozornost skorec vodní. Zprvu elegantně pózoval na kameni uprostřed koryta, vzápětí se ale nekompromisně vrhnul po hlavě do studeného proudu, aby se z něj o pár metrů dále znova rychle vynořil.
Ostrovy bledulí
Téměř od prvního kilometru cesty se na přilehlých březích říčky objevují rozkvetlé bledule. Zprvu jen roztroušeně, postupně jich ale nápadně přibývá. Až nakonec v pásu kolem řeky a na přilehlých lukách i mezi břehovými porosty tvoří souvislé bílé ostrůvky. Nejvíce bledulí roste v okolí výletního hostince Waltersdorfer Mühle. Z vývěsní tabule zjišťuji, že patří spíše k těm lacinějším. Pivo tu vyjde na dvě eura a za čaj s rumem host zaplatí o půl eura více.
Tady se taky kříží několik značených tras a až sem je přitom možné dojet na kole. Dále už je ale stezka určena výhradně pěším.
Okamžitě za hospůdkou se údolí dramaticky zužuje a brzy dostává charakter divoké soutěsky. Zpočátku ještě protilehlý břeh krášlí zářivé puntíky bledulí i sněženek. Pak ovšem cestu vroubí neschůdné skalní stěny. Ohromné balvany se v řečišti střídají s nazelenalými tůněmi a popadané stromy dodávají přilehlému okolí ráz nespoutaného pralesa. Je pochopitelné, že tento úsek právem přísluší do první a nejpřísněji chráněné zóny Národního parku Saské Švýcarsko.
Adrenalinová Vlčí rokle
Konečný bod malebné soutěsky představuje restaurace Zum Polenztal. Zde se krátce napojuju na Malířskou stezku, nejpopulárnější dálkovou trasu Saského Švýcarska. Počáteční stoupání báječně rozdýchá organismus před adrenalinovým pohárem Vlčí rokle (Wolfsschlucht).
Zážitkový výletRozšiřte si obzory na neobyčejném výletu. Na Raketa.cz najdete bohatou nabídku slev na jedinečné poznávací zájezdy. |
Už počáteční dojem z úzkých schůdků zanořených do temné nízké štěrbiny věstí nezapomenutelné okamžiky. Úvodní metry příkrého výstupu sevřenou průrvou je nezbytné absolvovat v podřepu. Poté se sice strop zvedne, na druhou stranu se k sobě začnou podezřele blížit boční stěny. Takže nic pro klaustrofobiky a majitele korpulentnějších postav.
Nakonec ponuré kamenné vězení Vlčí rokle vyústí přímo na vrcholovou plošinu Hocksteinu. První, co návštěvníkům utkví v pohledu, jsou skromné pozůstatky středověké hlásky z konce 15. století. S rozvojem turistiky ozdobilo vrchol Hocksteinu několik vyhlídkových plošin. Naproti se tyčí obec Hohnstein zkrášlená stejnojmenným hradem, který byl také zbudovaný na pískovcovém útesu. A všude kolem vystupují z nekonečných lesů obnažené bariéry šedivých skal. Fantastický dojem z velmi vzdušné vyhlídky nijak nekazí ani beznadějně zatažená obloha.
Malebný vodopád
A je tu závěrečná etapa výletu. Nejprve přecházím přes ladný oblouk Čertova mostu, který roku 1821 propojil Hockstein se sousedními zalesněnými pláněmi a tudíž umožnil návštěvníkům pohodlnější přístup. Teď rozervanost kaňonu vystřídá pohodlná zeleně značená lesní komunikace s cílem v klimatických lázních Rathenu, položených na březích Labe. Ty jsou známé hlavně jako východisko k Bastei, nejnavštěvovanějšímu skalnímu komplexu německé strany Labských pískovců.
Zhruba kilometr před cílem cesta sestoupí do údolí Amselgrund. Idylické umělé jezírko, jehož hladinu během léta čeří veslice s turisty, je nyní vypuštěné. Nabízí se však příležitost zpestřit si putování prohlídkou vodopádu Amselfall. Stačí odbočit vpravo a pokračovat dlážděnou cestou proti proudu potoka. Ani ne za deset minut stanete u úpatí pískovcového amfiteátru s chatkou, kde v sezoně funguje informační centrum správy národního parku. A přímo u ní padá bílý vějíř tenkých proudů desetimetrového vodopádu. Původně vodopád částečně protékal vedlejší pseudokrasovou jeskyní, později byl uměle poupraven, aby se zvýraznil jeho efekt, což se podařilo. Odtud pak zbývá do Rathenu už jen slabá půlhodinka nenáročné chůze.
Může se hoditJak se tam dostat Doporučuji využít nabídky Českých drah - denní síťové příhraniční jízdenky Labe – Elbe. Bohužel, její platnost se ale výjimečně nevztahuje na přívoz v Rathenu (cena přepravy pro dospělého - 0,80 €). Cesta autem a alternativní okruh Informace do batohu Užitečný web |