Růžovský vrch (619 m) nebo taky Růžák znají milovníci českých přírodních krás aniž to možná tuší. Dominanta Národního parku České Švýcarsko obvykle nikdy nechybí na snímcích proslulé Pravčické brány jakožto vzdálená krajinná kulisa.
Pokořit tento majestátní vrch, mimochodem nejvyšší bod národního parku, se však v silné konkurenci lákavějších turistických cílů odhodlá jen málokdo. Vždyť kdo by se drápal na kopec, který podle mapy neslibuje nic jiného než velmi hustě uspořádané vrstevnice ze všech světových stran?
Avšak právě z důvodu nezájmu většiny turistů o "kopec bez výhledu" je výstup na Růžovský vrch nesmírně zajímavý. Už třeba jen proto, že se tady na úzkých lesních chodníčcích vyhnete i uprostřed vrcholné turistické sezony davům okupujícím Pravčickou bránu a ponoříte se do lesního ticha, o němž si v soutěskách Kamenice či v labyrintech pískovcových skal na české i německé straně můžete nechat jenom zdát. Navíc vás nadchne zachovalý původní les s bohatým bylinným podrostem, který se dosud nepodařilo přeměnit na monokulturní velkovýrobnu dřeva.
Růžovský vrch je národní přírodní rezervací.
Obvyklá cesta z Růžové
Růžovský vrch (Rosenberg) je pojmenovaný podle vesnice Růžová při jeho severozápadním úpatí. Odtud také vede na vrchol žlutě značená trasa s celkovým převýšením zhruba 270 metrů.
Největší zajímavostí obce Růžová je zděný větrný mlýn, jeden z mála v Čechách. Pochází z roku 1844 a dnes slouží jako stylový penzion. Ozdobou budovy je pětikřídlé větrné kolo, respektující podobu původního, které ale bylo podstatně větší a dosahovalo průměru okolo 20 metrů.
Výstupová trasa na Růžovský vrch se však větrnému mlýnu vyhýbá a směřuje do polí východně od obce. Odtud se naskýtá první pohled na monumentální kopec s více než 250 metrů vysokými svahy. Tento pohled vynikne zvláště odpoledne, kdy máte slunce v zádech.
Vlastní výstup začíná až téměř po třech kilometrech pochodu, kdy se teprve ocitáte na úpatí. Terén se zde příkře zvedá vzhůru, což je dáno přítomností lávového tělesa z tvrdého čediče, které kdysi proniklo do pískovcových vrstev a utuhlo v nich jako podpovrchový sopečný peň. S japonskou Fudžijamou, která vznikla postupným nahromaděním sopečných vyvrženin, tudíž Růžovský vrch až tak moc příbuzný není.
Čedičové skalky ve svazích Růžovského vrchu
Srbská Kamenice na východním úpatí Růžovského vrchu
Uprostřed divoké přírody
Ještě před prvními serpentinami vás přivítá cedule chráněného území, která prozradí, že Růžák je národní přírodní rezervací a to jednou z nejvýznamnějších v celém Ústeckém kraji. Má rozlohu celých 118 ha a zahrnuje prakticky celý kopec.
Mimo převažující buky zde můžete obdivovat letité javory, občas také vzácné jilmy. Přirozené lesní prostředí přeje hojnému výskytu jinde ne zcela běžných rostlin, jejichž stanoviště závisí například na expozici svahů a jejich orientaci k teplému jihu či studenému severu. Zjara tady určitě objevíte kyčelnici cibulkonosnou nebo devítilistou, roste tu zároveň mařinka vonná, strdivka jednokvětá nebo pitulník horský.
V řadě dutých stromů, které se nechávají napospas svému osudu, hnízdí holub doupňák nebo žluna šedá, žije tu rovněž plch, čolek nebo netopýři.
Suťové pole na západním svahu Růžovského vrchu
Na vrchol Růžovského vrchu vede pohodlný serpentinový chodníček.
Zanikajícím pozůstatkem lidských aktivit jsou jámové lomy na čedičovou suť při severním úpatí, kde se vyskytují ledové díry s hojnou přítomností sněhu, uvězněného někdy až do začátku léta.
Nepřehlédnutelným lidským výtvorem je taky poctivě vybudovaný chodník z konce 19. století, který v krátkých serpentinách stoupá pohodlně, ale vytrvale vzhůru. Výškové metry proto rychle přibývají a brzy narazíte na rozcestí, odkud vede 300 metrů dlouhá odbočka na nejvyšší vrchol. V těchto místech se odkrývají první částečné výhledy k severovýchodu mezi popadanými stromy, jež podlehly náporu vichřice. Divokost okolní přírody umocňují černé skalky z čediče s náznaky sloupcovité odlučnosti.
Růžovský vrch ze Srbské Kamenice
Na místě bývalých tří rozhleden a hospody
Od rozcestí na vrchol se jde již jen pozvolným stoupáním po mírně ukloněném, jakoby seříznutém temeni hory, které je patrné a nápadné hlavně při pohledu na Růžovský vrch zdálky.
Překvapivé zjištění na vás čeká až na samotném nejvyšším bodě. Z informační tabule se dozvíte, že tu v minulosti stávala rozhledna i výletní hospoda, jejichž podobu přibližuje dobové vyobrazení. Pokud se mezi stromy trochu rozkoukáte, brzy spatříte zbytky zděného podstavce vyhlídkové věže s kamennými schody a kousek opodál i základy restaurace.
Za pozornost stojí šikmá opěrná zeď z precizně vyskládaných čedičových kamenů, které stavitelé nasbírali na malém suťovém poli na západním svahu těsně pod vrcholem. Dnes na něm stojí desítky kamenných mužíků a je odtud částečný výhled na vzdálený Děčínský Sněžník.
Vrchol Růžovského vrchu zhruba před 100 lety
Podstavec rozhledny a kříž na nejvyšším bodě Růžovského vrchu
Může se hoditJak se tam dostat Itinerář výstupu |
Historie staveb na Růžovském vrchu sahá až do středověku, kdy tady stávala kaple a od roku 1808 vojenská pozorovatelna. První dřevěná rozhledna vysoká 14 metrů vznikla v roce 1881 z iniciativy knížete Clary Aldringena, majitele panství. Roku 1890 přibyla restaurace a cesta Bierweg, po níž se dopravovaly veškeré zásoby a chodili turisté.
Rozhledny na Růžovském vrchu však rozhodně neměly na růžích ustláno. První zničil v roce 1891 blesk, druhou, 24 m vysokou z roku 1893 zlikvidovala po 10 letech vichřice... V pořadí třetí, 18 m vysoká vyhlídková věž z roku 1904 vydržela nejdéle, a to až do roku 1936, kdy byla pro špatný stav stržena. To už vrchol Růžovského vrchu nadobro osiřel, neboť o pět let dříve zničil požár restauraci.
Idylické představy zaniklých romantických časů počátků turistiky na našem území dotváří zarůstající louka, kde výletníci jistě za hezkého počasí zaslouženě odpočívali. Právě bohatá turistická minulost se zbytky kdysi hojně navštěvovaných výletních staveb spolu se vztyčeným dřevěným křížem na nejvyšším bodě dodávají dnes opuštěnému a lesem pohlcenému Růžovskému vrchu tajuplné kouzlo.
Sestup na opačnou stranu
Sestup z Děčínské Fudžijamy je stejně příjemný jako výstup. Pohodlnými serpentinami se rychle spustíte na opačnou stranu do Srbské Kamenice s možností občerstvení.
Pokud máte čas, nenechte si ujít krátký výstup k vyhlídce "nad jezírkem", kde se z pískovcových skal otevírá ničím nerušený výhled na majestátní Růžovský vrch.
Pokud se potřebujete vrátit k zaparkovanému autu v Růžové, využijte modrou značku kolem Srbskokamenské (Ferdinandovy) soutěsky k Dolskému mlýnu, odkud se okruhem vrátíte zpět na žlutou značku do Růžové.
