Nebudou po vás střílet, ale hrůza zůstává
Cesta na Ašsko, do nejzápadnější výspy České republiky, bude pro mnohé asi výpravou do neznáma. Pokud jste si v posledních letech přivykli, že hospodářská i sociální situace v českém pohraničí se přece jen postupně zlepšuje, návštěvou Ašska rychle vystřízlivíte.
Návštěva městeček a vesnic tohoto odlehlého kraje zůstává podobně dekadentní jako kdysi. Hlavní rozdíl oproti 70. nebo 80. letům 20. století je v tom, že dnes už po vás při přiblížení se bavorské hranici nikdo nebude střílet. Padlé textilní továrny, vyhořelé budovy, ladem ležící pole a louky i potácející se postavy beznadějných opilců tu zůstaly. Vítejte ve skanzenu českých Sudet.
Krásná, bývalý pivovar. Zdroj: Wikimedia Commons
Smrčina u Aše. Zdroj: Wikimedia Commons
Aš: město, které málem zaniklo
Logickým východištěm návštěvy Ašska je největší město regionu Aš (německy Asch). Jeho moderní dějiny jsou příznačné a syrové. Je to příběh o tom, jak se z kdysi kvetoucího města stala zanedbaná periferie na pokraji zániku.
V 19. století se totiž Aš vypracovala v evropsky významné centrum textilní výroby, odkud se látky a další textilní zboží vyvážely do mnoha zemí. Drtivou ránu ale městu i celému regionu zasadila 2. světová válka a hlavně její následky. Původně stoprocentně německé sídlo (za 1. republiky tu žilo jen pár desítek Čechů) se důsledkem odsunu/vyhnání starousedlíků po roce 1945 téměř vylidnilo.
Po roce 1948, kdy moc uchvátili komunisté, se pak Aš ocitla v zakázaném pohraničním pásmu. Předválečný počet obyvatel poklesl z původních 25 tisíc na třetinu, velká část domovního fondu zchátrala nebo byla zničena. Dnes žije v Aši jen 12 tisíc lidí.
Početné známky úpadku v podobě zchátralých proluk nebo polorozpadlých budov zaznamenáte v Aši i dnes. Abychom ale nebyli nespravedliví, část městského centra byla v posledních letech docela zdařile opravena, a tak je tu možné najít i pár příjemných zákoutí.
Nejlepším místem k rozjímání nad osudem tohoto zvláštního města je parčík za novorenesanční radnicí, která září do daleka výraznou žlutou fasádou. Nízké zídky v parku vyznačují obrys velkého evangelického kostela, který tu stál od poloviny 18. století až do roku 1960, kdy chrám při opravě zcela vyhořel. Spekulace o tom, zda požár vznikl náhodou či úmyslně, už asi nikdo nevyřeší. Místo je dnes alespoň pietně upraveno a dotváří ho pomník Martina Luthera, jediný v bývalé rakousko-uherské monarchii.
Aš, Lutherova socha
Přes Bismarckovu věž do Podhradí
Za největší turistickou atrakcí Aše musíte ale kousek za město. Rozhledna Háj (Hainberg) stojí na vrcholu stejnojmenného kopce (756 m) a tvoří přesvědčivou dominantu kraje.
Háj je nejvyšší kótou celého výběžku a rozhledna dokonale splňuje představu o fortelné německé vyhlídkové věži. Byla zbudována v letech 1902–1904, zvenku je obložena obrovskými žulovými kvádry a původně byla pojmenována po říšském kancléři Otto von Bismarckovi. Díky temné barvě žulových kamenů stavba taky působí bismarckovsky přísně.
Výhled z vrchu je kruhový a obsáhne celé Ašsko i Chebskou pánev a přilehlé oblasti Saska a Bavorska.
Ke 34 metrů vysoké rozhledně se dostanete buď pěšky z centra Aše vzhůru po modré značce (2,5 km) nebo můžete dojet autem až k výstavnému sportovnímu areálu, odkud je to k věži jen pár stovek metrů pěšky.
Rozhledna Háj u Aše
Pokud se nechcete vracet stejnou cestou do města, pokračujte dál po modré, která vás po necelých čtyřech kilometrech přivede do osady Podhradí (Neuberg) malebně situované v hlubokém údolí. Tady najdete válcovou věž hradu Neuberg ze 13. století, nejstarší stavbu celého Ašského výběžku. V minulosti hrad dvakrát vyhořel, objekt je zplanýrovaný a k tomu, jak to tu kdysi vypadalo, je třeba značné představivosti. Může vám pomoci česko-německá informační tabule s kresbami. Je to příjemné, uklidňující místo.
Nejstarší evangelický kostel u nás
S areálem bývalého hradu, který je volně přístupný, sousedí mírně zchátralá stavba evangelického kostela Dobrého pastýře. I ten je pozoruhodný, je to možná nejstarší dochovaný evangelický kostel v Česku, v dnešní podobě z konce 17. století. Zajímavý je především interiér, celý ze dřeva. Kostel ale bývá zamčený, zkuste sehnat někoho ve vesnici s klíčem.
Do Aše se z Podhradí vrátíte autobusem, který tu jezdí poměrně často.
Aš, ruiny evangelického kostela
Rozkročte se mezi Bavorsko, Česko a Sasko
V nejvzdálenějším cípu Ašska se skrývá místo zvané Trojmezí, kde se stýkají území Česka, Bavorska a Saska. Do roku 1990 to bylo trojmezí "skutečné" (NSR/NDR/Československo), ale ani sjednocením Německa tato lokalita neztratila na tajemnosti a výjimečnosti.
Hraniční patník I/1 s letopočtem 1844 najdete ve stinném, odlehlém údolí potoka Rokytnice (Regnitz) a přístup k němu je skutečně kuriózní. Výchozím bodem je městečko Hranice u Aše (Rossbach) na konci železniční trati.
Hraniční kámen I/01 na Trojmezí (styk hranic Bavorska, Česka a Saska)
Trojmezí (styk hranic Bavorska, Česka a Saska).
Samotné Hranice jsou ovšem lokalitou, odkud nejspíš budete utíkat s nohama na ramenou. Kulisou vám bude vyhořelá budova bývalého hotelu, četné polozřícené stavby a neuvěřitelná kombinace asijských obchodů a povalujících se bezdomovců třímajících lahve alkoholu. Pokud přijedete autem, raději zaparkujte až v osadě Trojmezí, pěšky z Hranic po červené značce to jsou dva kilometry.
Trojmezí (styk hranic Bavorska, Česka a Saska).
Podél bývalé železné opony
Z Trojmezí pokračuje červená značka k západu. Nejprve minete obří areál bývalé pohraniční roty, to abyste nezapomněli, že tady za komunismu "končil svět". Rozbitá asfaltka se pak kroutí v údolním svahu, minete místo, kudy za totality probíhaly dráty železné opony a řídkým stromovím se dostanete k vodě.
To už jste v uzoučkém výběžku českého státního území. Vlevo mezi stromy možná zahlédnete bílomodré sloupky vyznačující německou (bavorskou) hranici, zatímco saská (východoněmecká) běží na kopečku pár desítek metrů vpravo nad vámi. Až si vlevo u cesty všimnete krásného kamenného smírčího kříže, budete od cíle už jen pár set metrů. Samotné místo, kde se potkávají hranice Bavorska, Česka a Saska, je zřetelně označeno, přes potok vede mostek a v době schengenských dohod můžete přecházet tam a zpět jak je libo.
Pokud jste přišli pěšky, můžete se vrátit do osady Trojmezí stejnou cestou nebo můžete zkusit dobrodružnější trasu po saském území. Překročte hraniční mostek do Německa a dejte se zarostlou cestou vpravo, až narazíte na větší, sporadicky značenou cestu. Kopíruje ze severu česko-saskou státní hranici a asi po dvou kilometrech vás přivede do osady Pabstleithen. Odtud je už směr zřetelný, hranici zpět do Čech překročíte na silnici u vesnice Ebmath. Po většinu cesty po saském území budete mít pěkné výhledy k jihu do Čech.
Smírčí kříž u Trojmezí
Nejzápadnější bod je místem k zamyšlení
Ojedinělým primátem Ašska je nejzápadnější bod České republiky v lomu státní hranice nedaleko zaniklé obce Újezd (Mähring). Místo se zeměpisnými souřadnicemi N 50° 15’ 08”, E 12° 05’ 26” je ještě mnohem hůře dostupné než asi 10 kilometrů vzdálené Trojmezí a vyžaduje orientačně poměrně náročný pochod cestou-necestou podél hraničních patníků. (Čtěte "Našli jsme nejzápadnější bod ČR. Jinde, než píšou průvodce").
Tento nejzápadnější výběžek státní hranice zůstal dodnes skutečným Niemandslandem (zemí nikoho). Z rozsáhlých luk jen neznatelně vystupují oblé kopečky. Jsou to ruiny obce Újezda, kterou záhy po roce 1945 nuceně opustili němečtí starousedlíci a pak byla vydána napospas drancující lůze českých Revolučních gard a majetku lačných "zlatokopů". Po roce 1948 se Újezd ocitl hluboko v zakázaném hraničním pásmu, probíhala tudy hranice se Západním Německem. V roce 1953 pak byly zbytky staveb včetně hřbitova komunistickým režimem nemilosrdně zlikvidovány.
Existenci Újezda připomíná jen obnovený válečný památník. Po okolních pláních se prohání vítr a jen zřídka tu někoho potkáte.
Trojmezí - kasárna. Wikimedia Commons
Paneláky ve Štítarech. Wikimedia Commons
Ale chcete-li zakončit putování po Ašsku aspoň kapkou naděje, vydejte se od památníku k obnovenému mostku přes hraniční Mlýnský potok, který tu znovu stojí od roku 2008. Říká se mu Most Evropy (Europabrücke) a informační tabule s nákresy a starými fotografiemi na německé straně navozuje atmosféru, jak to tady kdysi vypadalo. Myšlenku smíření nad starými křivdami mezi Němci a Čechy symbolizuje i dřevěný reliéf sepnutých rukou na mostě samém.
Most Evropy na hranici mezi Rehau a bývalým Újezdem
Až do prostoru bývalého Újezda lze po vedlejších silničkách a v závěru po cestě dojet autem, z centra Aše je to přes Krásnou asi 6 kilometrů.
může se hoditJak se tam dostatZ Prahy do Aše najedete autem skoro 200 kilometrů, cesta přes Karlovy Vary trvá 3 hodiny. Přímé autobusové spojení trvá o hodinu déle. Doprava po regionuHlavní osou veřejné dopravy Ašska se zdá být železnice, je to ovšem jen přelud. Většina osobních vlaků na trati č. 148, která spojuje Cheb s Hranicemi, totiž končí v Aši a dál do Hranic pokračuje jen jedna souprava denně v každém směru. Budete se proto muset spolehnout na autobusy (jizdnirady.idnes.cz), případně na vlastní auto. UbytováníPenzion Kim v Hranicích u Aše představuje ojedinělou pozitivní enklávu v moři okolní bídy a zmaru. Majitelé (bývalý český emigrant do Německa a jeho britská manželka) s vámi i mezi sebou budou mluvit směsicí němčiny, angličtiny a češtiny. Oba jsou neocenitelným zdrojem informací o Ašsku i přilehlé oblasti Německa a jestli někde atmosféra dokáže být opravdu domácká, včetně psa a několika koček, tak je to právě tady. Dvoulůžkový pokoj se snídaní stojí kolem 800 Kč, děti mají slevu. Užitečné webywww.assko.cz - turistický portál oblasti nabízí tematicky tříděné turistické informace i odkazy na možnosti stravování a ubytování na Ašsku.
|
