Nejzápadnější bod našeho státu udává odborná literatura na katastru obce Krásná, jejíž zástavba plynule přechází do města Aše. Tento významný geografický bod není nijak označený, nevede k němu žádné turistické značení a k jeho objevení je třeba mít základní orientační schopnosti.
A aby to bylo ještě složitější, na jednu z nejpoužívanějších mapových edicí KČT 1 : 50 000 (mapa č. 1, Ašsko, Chebsko) se prostě nejzápadnější cíp Čech nevešel a mapový list končí asi jeden kilometr před ním…
Podobně jako v případě nejvýchodnějšího bodu ČR i u nejzápadnějšího se údaje o přesné zeměpisné poloze rozcházejí. Různé zdroje uvádějí trochu jiná čísla! Správné souřadnice jsme si tak opět museli ověřit u ministerstva vnitra, které je jako jediné v této zemi oprávněné tyto informace poskytnout.
K nejzápadnějšímu bodu ČR vás dovede hraniční Újezdský potok
ČTĚTE TAKÉ
Nejvýchodnější bod Česka, malé státní tajemství
Krajina zkázy a zmaru
Orientačně nejjednodušším bodem, který poslouží jako východisko pro dosažení českého nejzápadnějšího bodu, je železniční zastávka Štítary na trati Cheb – Hranice v Čechách. Nesnažte se sem ovšem dostat vlakem, protože ten jezdí pouze jednou za den v nepříliš vhodný čas okolo 16 hodin. Vede tu však asfaltová cesta, sjízdná autem a samozřejmě i na kole.
Již první pohled na bezprostřední okolí železniční zastávky dává tušit, že jste se ocitli v kraji, který podlehl po druhé světové válce vykořenění a devastaci. Ruiny dvou bytovek, kde asi dříve bydleli zaměstnanci zemědělského statku, který obhospodařoval rozsáhlé území za ostnatými dráty, jsou příšerné. Zmar na vás dýchne i o kousek dál po silnici v lese, kde zarůstá křovím a travou opuštěná kasárenská budova bývalé roty.
Vysídlená a opuštěná krajina v okolí nejzápadnějšího bodu ČR
Od nádraží Štítary vedou směrem k nejzápadnějšímu bodu ČR dvě asfaltové cesty – jedna přímo kolem již zmíněné budovy roty, druhá vlevo, kde se asi po jednom kilometru napojí na trasu bývalé signálky, kolem níž vedly ostnaté dráty. Zatímco prvně jmenovaná cesta brzy ztrácí kvalitu a stává se z ní hrbatá polňačka, signálka si stále uchovává asfaltový povrch, byť již značně porušený a nekvalitní.
Obě cesty vás asi po 2 – 3 km vyvedou přes les na rozsáhlé pastviny, kde se dříve rozkládala nejzápadnější obec Československa Újezd (Mähring), tvořená mnoha zemědělskými statky a usedlostmi. Po odsunu Němců však byla srovnána se zemí a nezbylo z ní vůbec nic.
Památkou na její existenci je nově vybudovaný památník padlým vojákům z obou světových válek. Trčí smutně uprostřed pastvin v mělké terénní sníženině u potůčku, vlevo od obou cest. Bývá zaznačený na nových mapách, na některých ovšem nesprávně.
Stará cesta vedoucí z bývalé vsi Újezd do města Rehau v Německu
Most Evropy
Památník je dalším důležitým orientačním místem k dosažení nejzápadnějšího bodu. Od něj vede zřetelný chodník přes zarostlý mostek a dál směrem do Německa. Dříve tudy totiž vedla přístupová komunikace do nejbližšího bavorského města Rehau, kde skončili také mnozí vyhnanci z Újezda. Ti dnes po zrušení hranic k pomníku pravidelně přicházejí, takže stezka je dobře vyšlapaná.
Od památníku se jde oteřeným terénem po pastvinách, v orientaci pomáhají směrovky na stromech s nápisem Most Evropy.
Oč jde, pochopíte asi po 1,5 km chůze v místě, kde cesta zamíří k hraničnímu Újezdskému potoku - tady dříve stával mlýn. Přes potok se klene nově vybudovaný dřevěný mostek, na české straně sedí na lavičce vodník, na německé straně stojí tabule s informacemi a dobovými kresbami o zaniklé osadě Újezd. Ani se nechce věřit, jak to tu dříve vypadalo! Most pro pěší s reliéfem dvou stisknutých rukou byl v tomto místě otevřen v létě roku 2008 jako symbol zrušení hranic i česko-německého smíření.
K nejzápadnějšímu bodu ČR vám od mostu zbývá zhruba půlkilometr pochodu. Kolem potoka s okolními bujnými porosty křovin a travin se však jít nedá, musíte se vrátit od mostu na pastvinu a pokračovat nad potokem směrem k lesu. Zajímavé je, že zatímco česká strana je zcela opuštěná, hned za německou hranicí spatříte rybníčky, chaty i parkující auta.
Poslední úsek k nejzápadnějšímu bodu ČR vede lesem, křovím a mokřinou těsně kolem Újezdského potoka. V době bez listí a za sucha se tudy jde docela dobře, v létě ovšem terén připomíná džungli a v době dešťů nebo tání může být dokonce zaplavený a neprůchodný. Zřetelný chodníček svědčí o tom, že sem občas někdo zavítá.
Nejzápadnější bod
A konečně jste na místě! Zprava vám cestu překříží malý potůček a na výspě území při soutoku stojí nejzápadnější český hraniční patník s letopočtem 1844. Státní hranice se v soutoku potoků lomí a vrací na severovýchod.
Další patník stojí na německém břehu, v korytě je zabudovaný limnigraf. Hned za hranicí se na německé straně rozkládá soustava chovných rybníků. Označení tohoto významného geografického bodu ČR prozatím chybí.
Na závěr se samozřejmě nabízí srovnání nejzápadnějšího a nejvýchodnějšího bodu ČR. Oba byly donedávna neznámé a většina turistické veřejností je ztotožňovala jak na západě, tak na východě s trojmezím států. Obecní úřad v Bukovci však nedávno pojal nejvýchodnější bod jako turistickou atrakci a zřídil k němu sympatickou naučnou stezku. Krajina kolem je malebná, obhospodařovaná a žije spolu se svými původními obyvateli.
Naopak nejzápadnější bod ČR dosud nikdo jako turistickou atrakci nepojal. Jistě také z důvodu, že leží v krajině vykořeněné, vysídlené a pusté, která však má své osobité, ponuré kouzlo. Návštěva nejzápadnějšího bodu je proto stále tak trochu vzrušující objevitelskou výpravou.
Může se hodit
Nejzápadnější bod ČR - podle informací Ministerstva vnitra ČR Mapy Vzdálenosti |
