Když jsme začátkem března odlétali z Nového Zélandu na Samou, náš plán byl zůstat zde necelý měsíc a poté se vrátit zpět do země dlouhého bílého mraku. Na Novém Zélandu byl v tu chvíli jediný případ nákazy virem COVID 19 a situace se zdála být v pořádku, bylo to ale pouze „ticho před bouří“.
Nový Zéland má momentálně uzavřené hranice a stejně je na tom i Samoa, která uzavřela mezinárodní letiště i přístav. Současně se zde zavedla podobná opatření jako u nás doma v České republice, přestože počet nakažených byl nula. Stejně jako počet kusů mého spodního prádla zde na ostrově.
Jsme Adam a Denča. Na Samou jsme vyrazili za dovolenou a poznáním z Nového Zélandu, kde jsme s dvouměsíční přestávkou žili téměř rok. S sebou jsme si sbalili dva příruční batohy do sedmi kilo. Jeden batoh s oblečením a druhý pouze s fotovybavením a ostatní elektronikou. Pro představu: sbalil jsem si tři trička, stejně jako Denča plavek.
Každopádně situace není tak špatná, jak se může zdát, jelikož jsme sem nejeli pouze ležet na pláži, ale primárně dobrovolničit a až ve volném čase se válet na pláži. První dva týdny našeho pobytu jsme měli strávit na ostrově Upolu na kakaové plantáži, a poté se přesunout na ostrov Sava’i na organickou farmu, kde jsme chtěli zůstat až do 2. dubna a poté se vrátit zpět na Nový Zéland.
Vše se změnilo ve chvíli, kdy Samoa měla první podezření na nákazu virem SARS-CoV-2 a ze dne na den byla zakázána veřejná doprava a uzavřeno mezinárodní letiště. Od tohoto momentu se nemůžeme dostat jak ze země, tak na druhý ostrov. Na čemž stejně nesejde, protože jsme stále s naší milovanou samojskou mámou Floris, která o nás říká, že jsme její děti, jež žily celý život s jejím bývalým manželem v Německu.
Kokos všude
Jak vypadá den kakaového plantážníka, respektive plantážnice? Ráno vstáváme brzy, abychom se vyhnuli práci v odpolednímu vedru. Ke snídani máme téměř vždy ovoce, ovocné smoothie nebo Sua Fai, což je banánová kaše s tapiokovou moukou a kokosovým krémem.
Jak později zjistíte, kokosový krém je v každém typickém samojském pokrmu. Nedávno jsme obohatili naší snídani o hrst sušených kakaových bobů a šťávu z ovoce noni. Noni není žádný gurmánský požitek a začínat den s nutkáním vyprázdnit váš probuzený žaludek po požití této nechutnosti s vůní silně zapáchajícího kozího sýra není úplně ideální, ale co bychom pro své zdraví neudělali.
Po snídani následují rutinní záležitosti jako sbírání přes noc spadaných kokosů kolem domu nebo promíchání fermentujících kakaových bobů. Poté naostříme mačety a kolem sedmé hodiny vyrážíme na plantáž sekat zloděje. Samozřejmě nesekáme zloděje, kteří by si to jistě zasloužili, ale vysokou trávu a náletové dřeviny.
A pokud je potřeba, prořežeme nepotřebné větve kakaovníku a sesbíráme zralé kakaové boby. Těch momentálně není mnoho, protože není období sklizně, a to málo, které tu asi bylo, už před námi sesbíraly nenechavé ruce místních nočních sběračů.
Denča si každých patnáct minut dopřává přestřik repelentem. Já to úplně vynechávám, protože hmyzu sajícímu krev moc nechutnám. Mnohdy je kolem nás „neprostupná džungle“, a tak hejna komárů spásají vše živé, hlavně Denču.
Samoa: kokosová plantáž
Domů se vracíme kolem dvanácti, nejpozději v jednu, protože práce na slunci ve třiceti a více stupních není ta nejpříjemnější činnost. Po příjezdu domů rozkládáme na slunce sušící se kakaové boby a následně je musíme každou hodinu otáčet, aby se usušily rovnoměrně.
K obědu většinou vaříme kombinaci hlíz tara, plodů chlebovníku a lilku, kterému se tady překvapivě velmi daří. V žádném jídle nesmí chybět vlastnoručně vyrobený kokosový krém, protože Floris má kromě kakaové také kokosovou plantáž, tím pádem je před domem vždy hromada kokosů. Jejich počet se pohybuje od sta do tisíce.
Kokosovou plantáž momentálně spravuji já osobně. Denně mám k dispozici jednoho nebo dva samojské pracovníky, a když nepřijdou, jsem na vše sám. Nesbíráme jen dobré kokosy „popo“, ale i ty, které už klíčí „oo“, těmi se krmí prasata. Ve dvou jsme schopni nasbírat něco přes tisícovku a ve třech přes patnáct set kokosů denně. Helma při práci je nezbytně nutná, protože jakkoliv absurdně to může znít, hrozí vám zabití padajícím kokosem. A kokos, co vás nezabije, vás neposílí, ale zmrzačí.
Siesta a koupání ve vsi
Po obědě následuje zasloužený odpočinek. V době karantény a slabého mobilního signálu nemáme moc na výběr, a tak bereme do rukou knihy a čteme. Čtení knihy je zde náročnější, než se může zdát, a po pár stranách nás přemáhá únava. Po dvouhodinovém odpoledním šlofíčku jsme opět plní sil. Pokračujeme ve čtení nebo vyrážíme do vesnice k přírodnímu bazénku se sladkou vodou u pobřeží. Bohužel pro nás, všechny písčité pláže s průzračnou azurovou vodou jsou na druhé straně ostrova.
Zbytek dne trávíme s Floris vyráběním čokolády, zpracováním čerstvě natrhaných kakaových lusků, prací kolem domu nebo vařením marmelád. Momentálně dozrává papája a větve guavy jsou obsypány k prasknutí.
Samoa
|
V neděli se nepracuje a všichni jsou v kostele. Teda kromě zlodějů. Jak říká Floris, ti pracují pouze v neděli a v noci. V pondělí jsou na plantáži viditelné čerstvě vyšlapané cestičky ve vysoké trávě a mnohem méně kokosů.
V noci nás občas budí naše pětičlenná smečka psů. Ti sice zuřivě štěkají, ale zásadně nekoušou. Hromada kokosů před domem se i přes hrozící kousnutí zdá být příliš velkým lákadlem.
Zemní pec umu
Po bohoslužbě následuje hostina čerstvě vytažená ze zemní pece „umu”. Na tvorbu této trouby jsem již odborník. Na lávové kameny ohraničené velkými kusy dřeva pokládáte suché kokosové listí, štípané dříví a sušené kokosové slupky, následuje další vrstva kamení a na ní poslední vrstva suchých kokosových slupek a větších kusů dřeva.
Až zůstanou pouze žhavé uhlíky a rozpálené lávové kameny, odstraní se ohraničení a začínáte pokládat jídlo. Nesmí chybět hlízy tara, plody chlebovníku, nezralé banány, palusami (mladé lístky taro s kokosovým krémem, cibulí a česnekem zabalené v banánových listech), ryba.
Můžete také vytvořit různé směsi a dát je péct v kokosových skořápkách. Někteří v umu pečou dokonce celé sele. Rozložené jídlo mezi rozpálenými kameny se pořádně přikryje banánovým listím a nechá se dusit a péct zároveň zhruba hodinu a půl. Místní poznají správnou chvíli pro odkrytí umu podle vůně.
Jak to s námi vypadá
Máme se dobře. Sice jsme plánovali být v tuto chvíli někde jinde, ale nestěžujeme si, jelikož návrat domů nebyl a stále není na pořadu dne. Zdá se, že tato krize nám změní ještě hodně plánů. Každopádně si myslíme, že Samoa je momentálně jedna z těch lepších zemí, kde uvíznout.
Znepokojují nás pouze tři věci. V případě propuknutí nákazy je zde jenom jedna nemocnice. Za druhé, že Nový Zéland může zavřít hranice až na rok a půl, což by pro nás byl zapeklitý problém, protože tam máme zaparkované auto a všechny naše osobní věci. Za třetí, a to nás trápí nejvíce, je strach o naše blízké doma v Česku. Ale věříme, že celou tuto nemilou situaci přežijí ve zdraví.
Samoa je ráj uprostřed Pacifiku.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
