Někomu připomíná chobotnici, jinému květ orchideje. Nenápadný ostrov obklopený křišťálovým mořem a korálovými zahradami mnoho turistů zatím neobjevilo. Na indonéském Sulawesi si přitom užijete šťavnatě zelenou exotiku, pohádkové ostrůvky s kouřícími sopkami, ale objevíte také krvavé pohřební rituály a zesnulé děti zarostlé v mohutných stromech.
V dřívějších dobách byl tento etnicky a nábožensky rozmanitý ostrov známý jako Celebes. Na jihu žijí převážně muslimové, na severu křesťané. Po příletu se z hlavního města Makasar ihned přesouváme do vnitrozemí centrálního Sulawesi, které je domovem bojovných Torajů.
Tajemná Tana Toraja bezesporu patří mezi nejzajímavější části Indonésie, nic podobného nikde na světě nenajdete. V horské krajině se výborně daří kávovníkům, exotickému ovoci a koření. Vedle rýžových políček se pasou vodní buvoli, kteří symbolizují bohatství a společenské postavení zdejších rodin.
Největší turistickou atrakcí jsou však tradiční domy tongkonany. Jejich střechy připomínají lodě, na kterých prý původní obyvatelé kdysi připluli. Nebo také rohy obětních buvolů, kterými jsou stavby bohatě zdobeny. Jsou jich tu celé vesnice, v některých se dokonce můžete i ubytovat.
Mezi nejhezčí patří vesnička Kete Ketsu. Torajové sice vyznávají křesťanství, smíchali jej však s krvavými rituály původní animistické víry Alok Todolo – úcty k předkům. Smrtí tu totiž život nekončí. Nebožtík je až do pohřbu považován za spícího, nákladný obřad se často koná i několik let po jeho smrti. Až na něj rodina našetří. Nechtějte vidět, jak vypadá částečně mumifikované tělo.
Většina peněz padne na nákup obětních buvolů. Ti jsou sice během života s láskou opečovávaní, před slavností však nehumánně podřezáváni na břehu řeky. Několikadenních ceremonií se účastní stovky až tisíce hostů, turisté jsou vřele vítáni. Stačí jen přinést nějaký dar.
Tělo zemřelého je potom pohřbeno v horských srázech, místo se označí soškou tau-tau, která má oblečení i obličej zesnulého. Jsou všude okolo, nejvíce u vesniček Lemo a Londa.
Naprosto šokující je pak pohřbívání zesnulých dětí, kterým ještě nevyrostly zuby. Ve stromě se vydlabe díra, kam je tělíčko uzavřeno dřevěnými dvířky. Dítě prý čerpá sílu z mízy stromů, vyroste a v šestnácti letech odletí. Protože se otvory časem zacelí, nikdo dodnes neví, kolik dětí ve stromech je.
Zavítáme i do správního města Makale, kde nás zastihne mohutný liják. Nevadí, úkryt se šálkem kávy nám nabídnou vysmátí policisté. Z vysokého kopce Buntu Burake shlíží na město majestátní socha Krista. Je celá z bronzu a o deset metrů převyšuje známější příbuznou v Riu de Janeiro.
Čarovné Togianské ostrovy
Pokud hledáte v Indonésii turisty zatím opomíjený ráj, je to právě souostroví Togiany. Těšit se můžete na bílé pláže, průzračné laguny s korálovými zahradami a ubytování v dřevěných chatkách bez signálu, s elektřinou jen pár hodin po setmění. Na ostrovech jsou malé resorty, kde za nocleh a tři jídla denně platíme okolo 250–500 korun za osobu.
Dostat se sem není jednoduché. Ze severního Gorontala jezdí dvakrát týdně noční trajekt Tuna Tomini. Z Tana Toraja však musíme složitě přejet do jižního přístavu v Ampaně, odkud každý den vyjíždí několik přívozů. Naším nejluxusnějším a nejdražším resortem je Kadidiri Paradise na skalnatém ostrůvku Batudaka. Ihned nás okouzlí svým dlouhým molem obklopeným barevnými korály. V průzračné vodě šnorchlujeme celé hodiny.
Večer si můžeme vybrat z velké nabídky koktejlů, což je na zdejších ostrovech velmi ojedinělé. Všude jinde mají jen pivo. Levná Poya Lisa na ostrůvku Bomba je oblíbená především u baťůžkářů, vládne tu hippies atmosféra a rodinná pohoda. Z vysoké skály máme nádherný výhled do okolí a na nedalekém atolu nacházíme skvělé šnorchlování. Nejkrásnější je však Fadhila Cottages u vesničky Ketupat – dlouhá bílá pláž, blankytně modrá laguna, za ní útulné chatky v palmovém háji. Vypadá přesně jako z katalogu drahých cestovních kanceláří.
Vůbec se nedivím Australance, která se sem na důchod odstěhovala se svým pejskem. Občas učí místní děti a od nenasytných rybářů vykupuje ulovené želvy a pouští je zpět do moře.
Když se v resortech začneme nudit, je čas vyjet na výlet. Na křehké bárce se plavíme po rovníku okolo aktivní sopky Una Una. Obklopuje ji fantastický korálový útes plný ryb, želv a žraloků. O kousek dál stojí Hotel California. Není to však žádný hotel, nýbrž jednoduchá chatka posazená na dřevěných kůlech uprostřed korálové laguny, která patří k nejhezčímu šnorchlování na Togianech. Nám sice připadá podmořský svět úchvatný, zkušenému potápěči však ne. Místní lidé používali k rybolovu dynamit, který zdejší faunu a floru velmi poničil. Obnova bude trvat spoustu let.
Další neobyčejný zážitek nás čeká v jezeře medúz. Na ostrově Pulau Togean vznikla před 12 tisíci lety uzavřená laguna se skvělými podmínkami pro život medúz. Viditelnost v tmavě zelené vodě je téměř nulová, ale jakmile se ponoříme do temných třicetimetrových hlubin, všude okolo nás se objeví těla medúz. I když jsou nežahavé, nedotýkáme se jich. Jejich křehká tělíčka by uhynula.
Navečer se zastavujeme ve vesničce mořských cikánů Bajo, původních obyvatel ostrova. Dávní lovci perel se dnes živí odchytem ryb a plodů moře. Jako by se tu zastavil čas. Polonahé děti a vyhublí psi pobíhají okolo nuzných domků, skoro na každém je ale satelit. Dokonce tu prodávají i chlazené pivo. Škoda jen, že jsme nikde nezahlédli kraba kokosového, který ohromuje velikostí lidské hlavy.
Neznámé Sangihe a Siau
Celebeské moře severovýchodně od Sulawesi je plné malých neznámých ostrůvků. Jsou tak odlehlé, že sem zavítá opravdu jen hrstka dobrodruhů. Ostrovy pokryté hustou vegetací s činnými sopkami však nabízejí nevšední cestovatelské zážitky. Na úrodné půdě se pěstuje vanilka, hřebíček a hlavně pala – muškátový oříšek. V doposud nezničených lesích žijí buvoli, papoušci a nártouni, malé noční opičky s vykulenýma očima. Sem tam se objeví nějaké to zemětřesení či výbuch sopky.
I když se sem dá přiletět, na vzdálený ostrov Sangihe připlouváme starým nočním trajektem. Pak nás místní policisté posadí mezi bedny chilli papriček do staré dodávky, kterou projíždíme vnitrozemí. Krajina je nádherná, míjíme živá městečka s bílými kostely, lidé nám mávají, všude okolo cest se suší hromady muškátového oříšku.
Největším překvapením je pro nás Čech Michal, který tu se svou ženou Ibhou provozuje Hattarua Guesthouse. Skvěle poradí s výletem na sopku Awu, opuštěné korálové ostrůvky nebo s potápěním k podmořskému vulkánu Mahangetang, který uprostřed oceánu v hloubce pět metrů chrlí gejzíry horké vody.
Menšímu ostrovu Siau se přezdívá doutnající ostrov. Zlověstně nad ním hřímá Karangetang, jedna z nejaktivnějších sopek Indonésie. Nepřetržitě se z ní kouří a v noci tečou potoky žhavé lávy. Naposledy zuřila v září 2013, kdy mnoho obyvatel muselo opustit své domovy.
Stromy jsou obsypány mangem, papájou, dračím ovocem (pitaya), avokádem a obrovskými chlebovníky. Ty chutnají naprosto fantasticky. Velkým zážitkem je místní tržnice plná koření, ryb a ovoce. Veselí lidé nás okukují, a chtějí společnou fotku. Není problém sehnat místní palmovici, které tu říkají čaptikus. Má nasládlou chuť a laickým odhadem 30 procent alkoholu. A nad celou tou krásou dohlíží s rozevřenou náručí ohromná socha Krista.
S rybářem se vypravíme na opuštěný ostrov Mahoro. Palmami lemovanou bílou pláž omývá průzračná laguna, obklopená vulkanickými ostrůvky. Jsme tu úplně sami. Takhle vypadá ráj!
Tedy až do chvíle, než ostré slunce s pomocí odložených slunečních brýlí zapálí kus pohozeného dřeva, pod kterým mám schovanou kabelku s celým naším životem. Pasy, všechny peníze, platební karty a hlavně má inzulínová pera (ano, jsem diabetik závislý na inzulínu), které z torza zcela ohořelé tašky vytahuji, překvapivě přežily bez újmy. Důležitá informace pro případ, že by se i Vám tady stala podobná nepříjemnost. Kromě Jakarty a Bali se i na Sulawesi nachází český konzulát.
Bunaken – ráj potápěčů
Druhým největším městem Sulawesi je přístav Manado na severu ostrova. Poté, co nám nadšení rybáři hrdě ukazují své obří úlovky, nasedáme do dřevěné kocábky, která nás mezi pytli rýže a barely benzínu převeze na malinký ostrůvek Bunaken. I když má rozlohu pouhých 8 km², patří s okolním národním parkem mezi nejlepší potápěčské lokality Indonésie. Viditelnost zdejších vod je až do hloubky 40 metrů.
Poslední dny naší cesty trávíme šnorchlováním v neuvěřitelném přírodním akváriu. Dokonce si zaplaveme i mezi obrovskými želvami. A celou tu krásu okolo nás dokreslují ohromné kužele dodnes aktivních sopek. Krásnější závěr našeho cestování po zeleném Sulawesi jsme si nemohli vybrat. Šťastnou cestu i Vám!

Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz