Čtenáři cestují: Otestoval jsem rychlík z Irkutsku do Ulánbátaru

Někteří cestovatelé preferují samotu a opuštěnou přírodu, jiní si vychutnávají polehávání na pláži, další se hrnou za dobrodružstvím nebo se seznamují s místními obyvateli a jejich odlišnými zvyky. Čtenář iDNES.cz Jiří Mazal nasedl v Rusku na vlak a vyrazil do Mongolska otestovat tamní železnici.
V Mongolsku mají vykoberečkované vlaky.

V Mongolsku mají vykoberečkované vlaky. | foto: Archiv soutěže

Mongolsko si spojujeme zejména s divokou krajinou, pasoucími se koňmi, pouští a tradičními příbytky – jurtami. Země však nabízí mnohem víc a disponuje i vlastní železnicí, jejíž vlaky jsme vyzkoušeli.

Do Mongolska přijíždím z ruského Irkutsku, kde začíná svou jízdu rychlík do mongolského hlavního města Ulánbátaru. V doslova „vydečkovaném“ kupé jsou trochu nepříjemné polštáře, které navozují pocit, jako by je někdo nacpal hrachem. Jsou neskutečně tvrdé. Mongolské průvodčí jsou velmi čistotné a uklízí několikrát za den. Jelikož nemají vysavač, utírají koberce jakousi stěrkou. Striktně také hlídají dodržování „hygienických zón“ v okolí stanic, kdy se zamyká WC.

Nejprve míříme k Bajkalskému jezeru, které z jihu objíždíme, a následně se přimykáme k řece Selenge, která nás doprovází až do Mongolska.

Nejprve míříme k Bajkalskému jezeru, které z jihu objíždíme, a následně se přimykáme k řece Selenge, která nás doprovází až do Mongolska. Mohutným mostem přes ni dokonce přejíždíme. Dle ruských zvyklostí, z vojenských důvodů, jsou mosty dva, ovšem s náležitou mezerou mezi sebou. Pokud nám jeden zničí nepřítel, máme přeci ještě druhý.

Tok Selengy se rozlévá do několika ramen a v odpoledních hodinách dorazíme do Ulan-Ude, centra Burjatské republiky. Stočíme se na jih a krajina se rázem úplně mění. Žádné břízy a nudná nížina jako v Rusku. Nastupují jehličnany, obklopují nás divoké hory a rozlévající se řeka. Nechybí pasoucí se krávy a muži na koních. Je to jednoduše nádhera.

V kupé jsem sám a ani zbytek vozu není příliš obsazen, převažují „západní“ cizinci, mongolská je snad jen obsluha. Každý mongolský vůz má také něco jako kroniku. Cestující do ní mohou napsat pozdrav, co se jim líbilo či naopak nelíbilo.

Ještě před příjezdem do pohraničního Nauški se objevuje ve dveřích průvodčí a podává mi obří tašku, která ukrývá meloun. Nechápu. Proč mi dává meloun? Poděkuji, ale záhy mi dojde, že ho nemám sníst, nýbrž provézt přes hranice. Radši si ho prohlídnu, nikde žádné díry, váha akorát, snad v něm není heroin.

V Nauški se ve vlaku vystřídají celé armády kontrolorů, dutiny vozu jsou prozkoumány, pohraničníci chodí s různými přístroji, co pípají či bzučí, naštěstí všechny dělají, jak mají, a nic nezaznamenávají. Melounu si všímá jen jedna bdělá pohraničnice, stačí jí však ujištění, co v tašce je. Pak se objevuje chlap se psem. Říkám si, je zle, čokl vyčenichá v melounu drogu a já si pár let posedím v sibiřské base. No pes neštěká a jdou dál, uf.

V Rusku mají dva mosty vedle sebe - co kdyby jeden strhl nepřítel?

Po víc než hodině poctivých kontrol nám vrací pasy a vlak se rozjede směrem k mongolským hranicím. Sotva jsme v Mongolsku, objevuje se průvodčí a bere si meloun zpět. Já na ni jen spiklenecky mrknu jako Zeman na Reye Korantenga, vždyť na svých cestách přece hlavně pašuji melouny.

Napište svůj cestopis

Pohraniční Süchbátar je kousek a následuje další kolotoč. Průvodčí předem rozdala vstupní kartičky a celní prohlášení, kde celník svým podpisem stvrdí, že opravdu nic k proclení nevezu. Soupravou také prochází veksláci.

Celý vlak v pravidelných rozestupech střeží vojáci a musím počkat téměř dvě hodiny, než je prohlídka hotova a mohu ven. Po půlnoci tak vycházím na peron a mám jedinou starost – nalézt ubytování.

Hned v nádražní budově svítí nápis „motel“, hurá. Bábuška v okénku mi ovšem sdělí jen „rooms no“. Nevadí, na ulici před nádražím zahlédnu další hotel. V jedné místnosti nacházím recepční, která mi ukazuje pokoj. Jenže bere jen mongolské tugriky. Dolary? To ani náhodou. Pro jistotu ještě volá šéfovi, jestli ty dolary opravdu nemá brát. Odcházím s nepořízenou, co takhle bankomat? Ten před nádražím je, s nápisem „sorry, out of service“.

Popojdu tak k luxusně se tvářícímu hotelu Selenge. Pokoje mají, ale nad dolary mladá recepční jen spráskne ruce. Je třeba volat šéfovi. Kupodivu v jednu ráno není k zastižení. Naštěstí si všimnu, že berou karty, a už je zaplaceno. Recepční mi ještě ukáže honosně vyhlížející pokoj s obrovským lustrem. Koupelna zato vypadá jak z ubytovny pro ukrajinské dělníky. Záhy jdu spát, je třeba brzy vstávat – vlak do Ulánbátaru vyjíždí v sedm.

Tohle vše je potřeba naložit do služebního vozu před odjezdem směr Ulánbátár.

Ráno je mlha jako v Rákosníčkovi a pár místních na mě při cestě na nádraží vyjeveně zírá. Dokonce mi zastaví nějaké auto a ptá se, jestli něco nepotřebuji. Na nástupišti již duní v Sovětském svazu vyrobená lokomotiva s dlouhou řadou vozů, včetně služebního, do jehož nitra mizí náklad hned z několika postávajících dodávek. Mám jízdenku do nejvyšší třídy, kde jsou čtyři lůžka v oddíle. Vůz mě překvapí čistotou i lehkou modernizací. Trochu jsem se děsil, co pojede za vraky, avšak nic takového.

Vlak se pomalu rozjede a po roztrhání ranní mlhy se přede mnou otevírá úchvatná mongolská krajina. Na obzoru ční hory, stále zahaleny bílým závojem, všude se pase dobytek, kolem něhož se prohání Mongolové pěšky či na koních a samozřejmě nechybí všudypřítomné jurty.

Krajina není vůbec vyprahlá, naopak, ale stromů je velice málo. Stále jedeme podél řeky, takže o vláhu je postaráno. Ve zdejší půdě toho ovšem moc nevyroste a dominantní je živočišná výroba.

Pláně jsou tu svěže zelené a dobře zavlažené rozlévající se řekou.

K průvodčí si jdu vyzvednout čaj a z krabičky plné zejména nescafé vybírám dva pytlíky, které by čajem být mohly. Jak později zjišťuji, jedná se o instantní čaj s mlékem, jedna z nejhnusnějších věcí, co jsem kdy pil. Ještě že mi zbyly zásoby z Ruska.

Vozem také prochází bábuška s nákupním vozíkem nabízejícím občerstvení. Zaujmou mě jakési tyčinky, vyzkouším místní kuchyni. Je to párek naražený na špejli, obalený ve strouhance a osmažený, no recept jak z mimibazaru. První setkání s mongolskou kuchyní tedy nic moc!

V Darchanu čekají na náš vlak davy lidí a máme tu delší pobyt. Do kupé přichází společnost – asi šestnáctiletá holka s malým bratrem. Hbitě vyskočí na své horní palandy a holka vytáhne učebnici angličtiny. Dám se s ní trochu do řeči, anglicky hovoří i kluk, který se baví sledováním různých videí na YouTube. Posléze si začnou pouštět nahlas písničky (obvyklý mezinárodní popík), do čehož jim pustím jedinou mongolskou skupinu, kterou znám, Hu. Okamžitě si je tím získávám, neboť její písničky jsou v Mongolsku nesmírně populární a kapela se prosadila i v zahraničí. Cestou do našeho kupé přistupuje ještě čtvrtý pasažér, drobná mongolská žena ve vysokých botách a s hromadou zavazadel.

Vlak sovětské výroby
Vlak sovětské výroby

Náš vlak

Na zdejších lidech nepoznáte, kolik jim ve skutečnosti je. Padesát, nebo sedmdesát? Vypadají značně sedřeně a při zdejším klimatu ani není divu. Žena tiše sedí na své posteli a občas odchází na chodbičku pozorovat z okna krajinu.

Náš vůz je zcela zaplněn a bzučí to v něm jako v úle. Na chodbičce běhají řvoucí děti, ani Mongolové nejsou zrovna potichu. Úsměvné mi přijdou „záchodové“ manévry našich průvodčích. Jedno WC je většinou zamčeno a funguje jen to druhé. Pořád se uklízí a víc než hodinu před příjezdem do Ulánbátaru se provede finální výtěr WC. To znamená jeho definitivní uzamčení (přece nám ho cestující opět nezašpiní) a průvodčí neobměkčí ani mé prosebné pohledy.

Pozoruji mongolské vesnice, většinou z cihel, dřevo je zde přeci jen nedostatkové. Kolem stanic se nachází unifikované cihlové domy, možná postavené pro zdejší železničáře. Mou pozornost také upoutá výprava vlaku ve stanicích. Výpravčí má vyvýšený stupínek, na kterém stojí po celou dobu odjezdu a drží praporek. Cestou občas nabereme kvůli křižování trochu zpoždění, ale na konečnou, do mongolského hlavního města Ulánbátaru, přijíždíme včas.

Čeká mě plno dalších zážitků v této chaotické metropoli, kde se paneláky střídají s jurtami, široké prospekty s blátivými ulicemi a moderní výškové budovy kontrastují s divokým provozem pod nimi – vždyť Mongolové přesedali z koní do aut teprve nedávno.

Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz

Nádraží Praha Vršovice

Nejčtenější

KVÍZ: Jak dobře se vyznáte v hradech v Česku?

Blížící se léto přímo vyzývá k návštěvám hradů, kterých jsou v Česku stovky. Třeba vás náš kvíz inspiruje k výletu. Poradíte si se záludnými otázkami? Soutěžit o voucher na Chytrý kvíz můžete do 26....

Dnes bude jasno, místy fekálie. Krásná pláž v Chorvatsku má jednu chybu

Na první pohled vypadá překrásně, jako typická ukázka pohodové pláže, za kterými míří do Chorvatska ročně miliony návštěvníků. Pláž Bene ve Splitu ovšem často trápí znečištění fekáliemi. Poslední...

Vygeneruje 14 miliard korun ročně. Obrův chodník teď ničí turisté mincemi

Proto, abyste se sem do roka vrátili. Jindy to má přinést štěstí, lásku či peníze. Důvodů, proč lidé házejí mince drobné hodnoty do fontán, hradních studní nebo zamřížovaných propadlišť, existuje...

Evropa, jak ji neznáte. Španělské národní parky umí opravdu překvapit

Země k uzoufání vyprahlá, vysušená úpalným sluncem? To možná platí pro většinu Španělska, ale jeho národní parky se tomu popisu výrazně vymykají. Chráněná území na pevnině i ostrovech překvapují svou...

Po smrti Hanče se lidé hor začali zase bát, líčí historik život v Krkonoších

Premium

Krkonoše. Nejvyšší české hory, které odedávna přitahují zástupy poutníků, turistů i sportovců. Jak je vnímali naši předkové? A co nás na nich uchvacuje dnes? Jak vypadaly výpravy prvních turistů?...

Vygeneruje 14 miliard korun ročně. Obrův chodník teď ničí turisté mincemi

Proto, abyste se sem do roka vrátili. Jindy to má přinést štěstí, lásku či peníze. Důvodů, proč lidé házejí mince drobné hodnoty do fontán, hradních studní nebo zamřížovaných propadlišť, existuje...

22. června 2025

Na co zírá mašinfíra: Když Jeník táhl Ušatou z Poříčan do Nymburka

S dnešním Mašinfírou se opět podíváme do Čech. S Brejlovcem Východočeské dráhy se jménem Jeník se projedeme po trati, která spojuje takzvanou Pravobřežku s koridorem z Pardubic. Trať 060 Poříčany –...

22. června 2025

Hrady, jeskyně, nádherná příroda. Kde hledat nejlepší místa Slovenska

Slovensko nejsou jen Vysoké Tatry. Země našich východních sousedů ukrývá tajuplné hrady, rozmanitou krajinu i městečka, kterým se turisté zatím neprávem vyhýbají. Ne nadarmo doporučuje návštěvu...

21. června 2025

Svezte se nostalgickými a zážitkovými vlaky, máme jejich soupis

Aktualizujeme

Máte rádi vlaky a chcete zažít něco extra? Vyzkoušejte mimořádné nostalgické a zážitkové jízdy. Po celý rok vám budeme přinášet aktualizovaný seznam železniční akcí. Můžete si vybrat mezi motorovými...

1. září 2021,  aktualizováno  20.6 22:36

Je to vůbec Země? Místa, na kterých si budete připadat jako na jiné planetě

Raketou na Mars? Není třeba! Vesmírné cesty krásy nesmírné můžeme podnikat i na planetě Zemi. Budeme si na nich připadat doslova mimozemsky. Za těmi nejzajímavějšími vás provede redaktor magazínu...

20. června 2025  16:14

Ubytování, na které nezapomenete. Od ropné plošiny po středověkou šatlavu

Napříč světem i v Česku je mnoho netradičních ubytování, která zaujmou designem či polohou. Zajímavá obydlí slibují nezapomenutelné zážitky. Magazín Víkend DNES přinesl devět zajímavých tipů.

20. června 2025

Připravte se na cestu do Chorvatska. Detailní průvodce trasami na Jadran

Premium

(Od našeho zpravodaje v Chorvatsku) Na poslední benzince v Česku dotankovat nádrž do plna, „přežít“ úmorné rakouské dálnice a pak už je Jadran na dohled. Za krásami, mořem a jídlem se do Chorvatska každý rok vydá na osm set tisíc...

20. června 2025

VIDEO: Cestovatel vzal na cestu kolem světa kocoura, stálo ho to miliony

Když se člověk rozhodne procestovat svět, není na tom nic neobvyklého. JJ Yosh však cestu kolem světa podnikl se svým nerozlučným kamarádem, kocourem Simonem. Společně urazili přes 600 tisíc...

20. června 2025

Letní Polsko má co nabídnout. Moře, hory, města a příznivé ceny

Polsko je pro Čechy oblíbeným místem pro letní dovolenou. Je blízko, vše je tam pro nás za dobrou cenu a docela dobře se tam domluvíme. Polsko navíc nabízí rozmanitost zážitků od pláží Baltského moře...

19. června 2025

Proč se do Chorvatska trápit za volantem? Stačí naložit kufr do žlutého autobusu

Advertorial

Zná to leckdo. Aby si rodina mohla dopřát očekávaný a možná i vymodlený relax u moře, musí se rodinný řidič „vykoupit“ šesti hodinami za volantem. A to pouze v případě, že míří kamsi na sever Istrie....

19. června 2025

KVÍZ: Jak dobře se vyznáte v hradech v Česku?

Blížící se léto přímo vyzývá k návštěvám hradů, kterých jsou v Česku stovky. Třeba vás náš kvíz inspiruje k výletu. Poradíte si se záludnými otázkami? Soutěžit o voucher na Chytrý kvíz můžete do 26....

vydáno 19. června 2025

Když vám klient hodí slunečník na hlavu. Práce delegáta cestovky není pro slabochy

Premium

Delegáti cestovní kanceláře. Je to skvělá práce? Ležíte na pláži, jezdíte na výlety. Nebo otravná dřina? Pořád si někdo na něco stěžuje, nikomu se nezavděčíte. Máte však zážitky a inspiraci ke psaní.

18. června 2025
Nastavte si velikost písma, podle vašich preferencí.