Před cestou do Izraele se s námi rodina loučila, jako kdybychom se vypravovali do další svaté války. Od babičky jsme dostali křížek na čelo a požehnání na dalekou cestu. Přitom jsme se jen vraceli domů...
Pro nás Středoevropany je již vystoupení z letadla na Mezinárodním letišti Bena Guriona v Tel Avivu a následná celní prohlídka velkým zážitkem. Přilétáte na místo, kde se stýkají tři kontinenty. Mnohonárodnostní mišmaš. Kotel, kde se taví dějiny. Podáte zakaboněnému, po zuby ozbrojenému celníkovi za neprůstřelným sklem pasy, on se rozzáří a řekne lámavou češtinou: „Ahoj, jak se maš? Čekej!“ A za chvíli hlásí: „Ahoj v Izraeli!“
Dostanete turistické povolení na tři měsíce a jste v Izraeli. Vztah Izraelců k České republice nejlépe popisuje historicko-turistický průvodce Střet(d) světa, kterou by si měl přečíst každý, kdo se do Svaté země chystá.
Plánovali jsme si, jak přistaneme, zakoupíme si RavKav (obdoba pražské „lítačky“ nebo londýnské Oyster card) v příletové hale, nasedneme do autobusu a pojedeme do bytu, který jsme si pronajali přes ubytovací portál. Jenže informační centrum v příletové hale mělo večerní pauzu. Vedle okýnka stál automat. Zkoušeli jsme si tedy zakoupit RavKav přes automat, ale hebrejsky neumíme ani znak a na monitoru jsme tlačítko „english“ nenašli.
V tom se za námi ozvalo: „How can I help you?“ Češi neznalí toho, že by si jich někdo mohl všímat a chtít jim pomoci, v ten moment hodně znervózní. Zvláště po zkušenostech s manýry pražských taxikářů vůči turistům jsme přesvědčeni, že všude na světě chtějí turisty jen okrást. Tak to v Izraeli neplatí! Každý chce cizinci pomoci, o tom jsme se několikrát přesvědčili ještě ten večer, co jsme přiletěli, i po celou dobu našeho pobytu. Všichni jsou velmi milí, ochotní k nezištné pomoci! Třeba jen tak, že si nechají ujet autobus, jen aby vás doprovodili na zastávku, kterou hledáte. Chtějí, abyste se cítili jako doma.
Zaměstnanec turistického informačního centra v Jaffě se nás nejdřív zeptal, odkud jsme, a pak začal. „Máte moc dobré pivo, pojďte, znám několik hospod, kde mají vaše pivo.“ My jsme mu odporovali, že známe, jak chutná naše pivo, ale rádi bychom ochutnali to jejich. A on na to smutně: „Ale my chceme, abyste se u nás cítili jako doma!“
Hysterie, kterou vzbuzují česká média ohledně situace v Izraeli, je až směšná v kontextu s tím, jak se tady cítíte. Cítila jsem se bezpečně, dokonce víc než na brněnském hlavním nádraží ve dne, a to jsem Tel Avivem procházela v noci pěšky.
Po mnohaletém hledání jsem našla místo na světě, kde se ruční práce cení. Kde jsou ulice plné obchůdků a obchodů s galanterií a metráží. Člověk navyklý na omezené možnosti (v Brně jsou asi jen čtyři obchody s galanterií), musí většinu materiálu nakupovat na internetu a někdy i v sousedních zemích.
Nevycházím z úžasu, co je běžně k dostání na ulici v malém krámku s galanterií. Kdybyste si chtěli pořídit originální látku na plesové nebo svatební šaty a v Brně si nemohli vybrat, zakupte letenku (z Vídně denně létají tři přímé spoje) a vyrazte do Izraele.
Když se budete procházet po Tel Avivu a půjdete třeba z Rotchild Blvd na Carmel market po ulici Alenbay, dojdete na místo, které bych nazvala rájem všech švadlen a švadlenek. V Izraeli je obecně stále k vidění trend cechů. Ulic, městských čtvrtí, které se specializují pouze na jeden druh činnosti. Švadlenky si v Tel Avivu přijdou na své i na rohu Alenbay, ale třeba čalouníci o několik ulic níže. Jinou ulici pak mají například stolaři.
Na Wolfson Street se prodávají JEN svítidla, dvacet a více obchodů a obchůdků situovaných na jednom místě. Žádný jiný obchod v ulici není, jenom světla! V jednom například prodávají jen krásné designové kousky, další nabízí jen historická stínidla.
Velký důraz se klade na ruční práci. Čalouníky vidíte přímo při práci, jak repasují starý gauč. Viděli jsme stolaře a jejich dílnu otevřenou do ulice, aby každý mohl nahlédnout už na samotnou výrobu. Židle tu brousili přímo na ulici, o kus dál v jiné dílně je před zraky zákazníků lakovali.
Z Česka, kde by nejraději každý pytloval a vydělával na prodeji vzduchu, jsme přijeli na místo, kde se manuální práce cení. Košili nevyhodí a nekoupí si novou, protože už neumí ani přišít knoflík, jak se tomu například děje v Americe. Tady pracují rukama a nestydí se za to. A to Izrael patří mezi největší start-upové velmoci světa!
Kdyby vás nabídka metráže v Tel Avivu neoslovila, jen padesát minut cesty z centrálního autobusového nádraží leží Jeruzalém. Přímé autobusy odjíždějí každých deset minut a stojí 16 šekelů, tedy asi 96 korun za jednoho pasažéra. Když si při příletu na letišti zakoupíte RavKav kartu, můžete ji pak využít kdekoliv v Izraeli. V Tel Avivu si na ni koupíte jízdenku do Jeruzaléma a v Jeruzalémě ji využijete při cestě šalinou (Pražáci ji využijí v tramvaji).
Zajeďte si pak do centra Svatého města, do Jaffa street, tam teprve najdete nevídané galanterie! Jeruzalémem projíždí jen jedna tramvajová linka, takže se určitě neztratíte. A kdyby přece jen, osmělte se a zeptejte se někoho na zastávce. Většina obyvatel mluví anglicky, starší ročníky pak mohou oprášit znalosti ruštiny (po rozpadu SSSR emigroval více než milion Rusů do Izraele, což je 12,5 procenta všech obyvatel).
Nejezděte s cestovkou, kupte si letenku, pojistěte se, zaregistrujte v systému DROZD ministerstva zahraničí, zarezervujte byt nebo hotel a pak už jen cestujte, ochutnávejte a užívejte si života jako každý ve Svaté zemi. Zapojte všechny smysly.
O Izraeli se říká, že buď ho milujete, anebo nenávidíte. Není nic mezi. Já jsem se zamilovala. Úžasní lidé, příroda, krásná země, čisté, teplé moře. Místo, kudy prošly lidské dějiny ... Od dětství se učíme poznávat a rozvíjet čtyři základní chutě. V roce 2000 byla popsána chuť pátá. Poslední dobou zjišťujeme, že i ona je pro nás důležitá a jídlo bez ní už nám nechutná. Přesně takový je pro mě Izrael. Moje umami. Delikátnost.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz