Vodáctví je tradiční volnočasová aktivita a v porovnání s problémy, které sucho způsobuje například zemědělcům, vodohospodářům nebo lesníkům bychom nad problémy vodáků mohli mávnout rukou. Jsme ale v sekci cestování a právě vodáci jsou často jedněmi z prvních, kdo si skutečného úbytku vody v krajině všimne a jsou jím ovlivněni.
Jak se má milovník splouvání řek se suchem vyrovnat? A jak změnila dlouhotrvající sucha tuzemské vodáctví? Pokusíme se odpovědět v následujícím článku.
Sucho, polomy, kůrovec
Když jsme jezdili na vodu v osmdesátých letech, většinou nikoho ani nenapadlo kontrolovat vodočty. Přírodní vody teklo v nejpopulárnějších řekách dostatek po celé léto, třeba taková Lužnice bývala bez problémů splavná i v nejparnějším létě.
Tradiční jarní a podzimní vodácké akce s vypouštěním rybníků a přehrad neměly s vodohospodáři žádný problém. Dokonce pamatuji na vodácký puťák, kdy jsme na pramicích s velkým ponorem spluli skoro celou Sázavu.
Pak začaly přicházet sušší roky a poslední řada pěti suchých let odkryla problém v celé nahotě.
Asi nejhorší situace zatím nastala letos, kdy i přes velký zimní příděl sněhu na horách má většina našich řek na konci dubna vody jako uprostřed léta. Pokud se podíváte na mapu splavnosti, překvapí vás množství červeně svítících semaforů signalizujících nesplavné řeky nebo jejich úseky.
Podívejte se také na roční statistiku sjízdných dnů na jednotlivých řekách. Ukazuje se, že ani letos na sníh bohatá zima příliš vodní bilanci nepomohla. Sice hezky teče třeba Kamenice nebo Jizera, ale ostatní řeky už začínají vysychat.
Například Lužnice je letos na konci dubna na hranici sjízdnosti a její dolní úsek z Veselí, v minulosti celoročně sjízdný, byl loni v květnu sjízdný jen dvanáct dní. Nesjízdná je teď už i Bečva od soutoku, přestože v Beskydech letos napadlo velké množství sněhu. Tady dubnová statistika ukazuje v minulosti plnou sjízdnost v dubnu a vyjma loňského roku i v květnu.
Ohře mezi Královským Poříčím a Loktem teče hlubokým lesnatým údolím bez známek civilizace.
Nejde ale jen o přírodní vodu. Podle Petra Snížka z odborného vodáckého serveru padler.cz byla loni na podzim zrušena naprostá většina tradičních vodáckých akcí, jako je například Vavřinecký potok nebo Hamerský potok, a to z důvodu nedostatku vody v zádržných nádržích, ze kterých se obvykle voda pro vodáky vypouští.
Když jsem v půli dubna sjížděl Otavu, hovořil jsem s majitelem bývalého mlýna v Sušici. Současný jarní stav Otavy býval podle něj před lety letním standardem. A když na Šumavě v létě náhodou zaprší, přijde rychlá povodňová vlna a za půl dne je voda zase na původních hodnotách. Kvůli kůrovci a polomům v horách není les, který by vodu zadržel. Voda, která by zůstala na větvích nebo v mechu pod stromy, nyní steče po vyschlých svazích do koryt potoků a odtud rychle zmizí z krajiny.
Důvodů nedostatku vody v řekách je tedy více než jen málo srážek. Je to i současná podoba krajiny a svůj díl na tom má i kůrovcová kalamita. Ta se může dále prohlubovat a situaci ještě více zhoršit.
Jak se přizpůsobit suchu
Zdá se, že vodákům nastávají černé časy. Nejvíce jsou postižené přírodní peřejnaté úseky, jako je například Sázava z Týnce do Pikovic nebo Ohře mezi Loktem a Kyselkou. Pokud výrazně nezaprší, bude letos situace ještě horší než loňská. Buďme ale optimisty a pokusme najít možnosti, které vodáci mají.
Stále ještě u nás najdeme nějaké řeky, které jsou sjízdné i za sucha. Asi nejznámější je Vltava. Díky Lipenské nádrži je na Vltavě z Vyššího Brodu garantován příděl vody, který vystačí pro splouvání. Jistota vody je ale také hlavním důvodem, proč se Vltava stala naší nejpopulárnější řekou s davy vodáků v nejvyšší sezoně a před lety tak z trůnu nejoblíbenější řeky sesadila Lužnici. Jeďte tedy na Vltavu, ale vyhněte se raději víkendům a letním prázdninám.
V létě bývá Vltava v úseku od Vyššího Brodu obsypaná vodáky všeho druhu.
Celoročně sjízdná je z klasických vodáckých řek také střední Sázava nebo Berounka, což je dáno množstvím jezů, které zajišťují hlubokou vodu mezi nimi. Vodák sice není nadšen z líně tekoucí vody, ale pořád lepší pádlovat po voleji než táhnout loď po mělčině jako soumar. Alespoň částečnou jistotu splouvání také dává Ohře, dolní Dyje, spodní Jizera nebo spodní Orlice.
S jistotou celoročně sjízdná je také spodní Morava nebo Labe. Do značné míry jde o úseky dříve vodáky pro nezajímavost opomíjené, nicméně je pravděpodobné, že z nouze se na tyto řeky vodáci nakonec přesunou. Je také možné, že díky tomu tradiční kanoe vystřídají mořské a jezerní kajaky, které jsou na klidné vodě rychlejší.
Moderní vodák bude muset být kvůli suchu flexibilnější než v minulých letech. Je ošemetné si půl roku dopředu naplánovat červencovou dovolenou na Lužnici, když hrozí riziko, že nebude voda. Namísto toho je dobré umět reagovat na aktuální situaci nebo předpověď stavu vody. Stav vodočtů můžete studovat na stránkách Českého hydrometeorologického ústavu, vyplatí se také sledovat přehlednou mapu a informace o minimálních stavech pro vodáky.
Nejlepším obdobím pro vodáky je jaro, v létě bývá na řekách více turistů, ale méně vody.
Na jaře můžete pozorovat mláďata labutí a kachen.
Ve velké výhodě budou také vodáci s vlastními loděmi, neboť půjčovny mají často v sezoně materiál zcela vyrezervovaný. Z pohledu flexibility jsou ideální nafukovací lodě, které se složené vejdou nejenom do auta, ale můžete je vzít třeba i do vlaku. Nevýhodou nafukovaček je ovšem jejich větší náchylnost k proražení.
Buďme optimisty a podotkněme, že hraniční nebo lehce podlimitní stavy (oranžový nebo červený semafor) ještě neznamenají, že řeka je nesjízdná. Může se stát, že narazíte na pár mělčin a jinak bude vše v pořádku. Vyplatí se zavolat do lokální půjčovny lodí, kde mají nejlepší přehled o aktuální situaci. Záleží i na typu plavidla, na kterém hodláte plout. Jiný limit sjízdnosti bude pro kajak, kanoi nebo pro nafukovací raft, který má větší ponor. Obecně výhodnější jsou lodě s plochým dnem (menší ponor) z plastu, který neprorazíte na mělčině nebo o kámen.
U veřejnosti je vodáctví stále považováno za veskrze letní sport, kdy se u vody pojí sportovní aktivita s příjemným ochlazením v letním parnu. I to se možná změní a vodáctví se přesune do časnějších jarních měsíců. Kvalitní vodácké oblečení bez problémů umožňuje v teple a komfortu pádlovat i v ledové vodě, obstarejte si neoprenové boty, neoprenové kraťasy a vodácké bundy s utěsněním kolem rukávů a krku. Funguje to perfektně a pak si budete užívat skvělou jarní vodu, přírodu a doposavad i klid na řekách.
Pohled na hrad Loket z perspektivy vodáka
Kdo nerad kempuje v zimě, může využít chatek v kempech, případně se ubytovat v penzionu. Ve výhodě také budou vodáci s vlastní lodí, protože část půjčoven je na jaře zazimována, i když i to se možná časem změní.
Poslední možností adaptace vodáka na sucho je vyhledat jiný terén mimo Českou republiku. Hezké a čisté řeky pro vícedenní putování s dostatkem vody najdete například v Polsku, oblíbené je i Slovensko, například Dunajec, Hornád, Váh nebo Hron. Zajímavé terény nabízí také Slovinsko nebo Chorvatsko.
O autoroviJan Hocek vystudoval tělesnou výchovu a biologii. V minulosti učil lyžování a vodní sporty studenty tělesné výchovy na FTVS UK v Praze. Věnuje se sportům v přírodě, mimo jiné kanoistice, vodní turistice a mořskému kajakingu. |
