Poprvé po desítkách let odhalila Vltava svá tajemství za sucha v roce 2015, důvodem nynějšího upuštění Orlíku zhruba o sedm metrů je rekonstrukce lodního výtahu na hrázi přehrady.
Stavební práce potrvají do března a zhruba do té doby by mohla hladina vydržet na aktuálním stavu 337 m n. m. Je ale možné, že kvůli nedostatku sněhu na Šumavě bude hladina navyšována dřív, než bylo v plánu. Na druhou stranu budou stavební práce pokračovat i příští sezonu, takže se za rok můžeme těšit na podobnou událost.
Pro vodáky jde o jedinečnou šanci splout peřeje a jezy, které byly zatopeny napouštěním Orlíku v roce 1960. Od přehrady Kořensko je to k Podolskému mostu 18 kilometrů, z čehož přibližně 15 kilometrů Vltava „teče“.
Když tedy v půlce února předpověď zahlásila hezké počasí, vyhrabal jsem zazimované vodácké vybavení, přihodil neoprenové rukavice a s kamarádem Snížákem a jeho ženou Maruškou jsme vyrazili směr Kořensko.
Logistika se nesmí podceňovat, jedno auto tedy necháváme u Podolského mostu, druhým přejíždíme proti proudu Vltavy k hrázi vodní nádrže Kořensko.
Veřejná doprava tato dvě místa spojuje pouze velmi komplikovaně a pro hladký průběh celodenního splutí jsou tedy nezbytností dvě auta nebo ochotný řidič.
Informační cedule u hráze hlásí: vzduch 7,5 °C, voda 3,9 °C. Uznejte, lepší počasí jsme si v půlce února nemohli přát! Nejsme tu sami, kromě našich nafukovacích lodí se na břehu ve slunci leskne několik plastových kánoí, jejichž posádky se soukají do neoprenových oděvů.
Vyplouváme a proud nás rychle unáší ku Praze. Kořensko bývalo jednou z hlavních zastávek plavců na Vltavě, tady končili svou pouť šumavští voraři a předávali svázané prameny smrkových kmenů místní partě. Za dob ne tak dávných, kdy vodáci využívali železnice k přepravě lodí, pádlovali splouvači Lužnice desítky kilometrů na „voleji“ orlického jezera až k nádraži v Červené.
Průzkum zdymadla v Kořensku
Typické kamenné zpevnění břehů a tzv. potahové stezky, které sloužily pro tažení prázdných šífů koňmi nazpět proti proudu.
Všimneme si jasně patrné čáry na obou březích, která ukazuje stav normální hladiny. Jak plujeme dál a dál, posouvá se ryska stále výš nad naše hlavy. Pozorujeme přístavní mola, legračně umístěná desítky metrů od vody, i nejrůznější plavidla odpočívající na bahnitých svazích jako leklé ryby na suchu.
První větší zajímavost objevujeme u obce Pašovice. Je to betonový bunkr, jeden z „řopíků“ takzvaný Vltavské linie opevnění. Bunkr je normálně pod vodou, a aby do něj nevrazily lodě, trčí z něj červený navigační stožár.
Asi dva kilometry dál po proudu leží slavná plavecká osada Hladná. Tady bývalo jedno z vazišť vorů a my jsme na levém břehu mohli pozorovat kamennou zeď, která pravděpodobně byla součástí tohoto vaziště. Hned naproti leží další řopík a kousek po proudu se tyčí betonové pilíře plánovaného a nedokončeného mostu.
Pozůstatky vaziště vorů v Hladné. Vlevo v pozadí pilíře nedokončeného mostu, vpravo druhý z "řopíků" na trase
Odhalené jezy
Blížíme se k největší atrakci pro vodáky, kterou je jednoznačně Novomlýnský jez. Než k němu připlujeme, všimneme si kamenných zpevnění břehů a tzv. potahových stezek, které sloužily pro tažení prázdných šífů koňmi nazpět proti proudu. V období mezi roky 1550 a 1943 sloužila Vltava jako zlatá stezka pro zásobování Čech solí z rakouského Hallstattu a bezmotorové šífy sloužily jako nákladní plavidla.
Novomlýnský jez je jedním ze dvou jezů, které se díky nízkému stavu dostaly nad hladinu a znovu tak ožily. Mohutný jez nacházíme v podivuhodně dobrém stavu, desítky let, kdy byl pod vodou, na něm nezanechaly žádné následky.
Zajímavá je i vorová retardérová propust, kterou ale za aktuálního průtoku voda neteče. Ta se naopak valí otevřenou propustí na opačné pravé straně a pod jezem tvoří slušné vlny a válce. Na kánoi Scout si to sjet netroufneme, Snížák ale sedá do nafukovacího kajaku a bravurně šlajsnu několikrát splouvá.
Pokračujeme kilometr a půl k druhému jezu – Rejzíkovu. Těsně nad ním obdivujeme na pravém břehu skalní kapličku, která za normálního stavu vody bývá těsně nad hladinou, nyní vyniká její umístění vysoko na kolmé skále. Jez Rejzíkov splouváme propustí vpravo, tady jsou vlny mnohem mírumilovnější, takže splutí je hračka i pro otevřenou kánoi.
Blížíme se k půlce výletu, rychle proudící Vltava nám pomáhá udržovat svižné tempo, přitom vodácky se jedná o docela pohodovou záležitost i pro méně zkušené.
Jez Rejzíkov lze splout propustí vpravo, splutí je hračka i pro otevřenou kánoi.
Zastavujeme pod Lannovým křížem, který na pravém břehu stojí jako poděkování v místě záchrany topícího se syna budějovického podnikatele Tadeáše Lanny. Kříž stojí u zatopené vesnice Horní Lipovsko, kde stával jez s mlýnem. Za normálních okolností bývá kříž téměř u hladiny, nyní se tyčí vysoko nad vodou.
K Podolskému mostu
Údolí se postupně zahlubuje a břehy lemují nánosy bahna. Tu a tam leží rezavé pramice a další harampádí, které jinak zůstává skryto pod hladinou jezera. Vlevo si prohlížíme ruiny stavení, které bývalo plaveckou hospodou, zvanou Horní Kotánek.
Ruiny plavecké hospody Horní Kotánek
Pozůstatky původní silnice v Podolsku, která sloužila až do roku 1943, kdy byl zprovozněn Podolský most.
Na vysokém ostrohu vlevo stojí kostel sv. Jana Křtitele. Tady se proud zastavuje a dál už musíme plout po vzdutí Orlické přehrady. Naštěstí už to není daleko a za další zákrutou se před námi objevuje cíl plavby, typická stavba Podolského mostu.
Jak se blížíme k mostu, přibývá na obou březích lidí, které sem vylákal víceméně stejný důvod jako nás. Podolský most je snadno dosažitelný bod s velkým parkovištěm, a tak představuje ideální cíl pro ty, kteří chtějí prozkoumat odhalené zajímavosti, přičemž neholdují zimnímu vodáctví jako my.
Podolský most je snadno dosažitelný bod s velkým parkovištěm, a tak představuje ideální cíl pro ty, kteří chtějí prozkoumat odhalené zajímavosti.
Z lodi pozorujeme jednu z hlavních zajímavostí, kterou je dochovaný oblouk kamenného mostu. Ten byl součástí původní komunikace, vedoucí přes Vltavu po starém řetězovém mostě z roku 1848.
Na opačném břehu se objevují ruiny staveb zatopené obce Podolsko a také pozůstatky původní silnice, která sloužila až do roku 1943, kdy byl Podolský most zprovozněn. Kousek pod mostem přistáváme a končíme tak naše putování po znovu obživlé Vltavě a jejích památkách.
30. ledna 2020 |
Může se hoditNáročnost Informace o aktuálním stavu hladiny v nádrži Orlík najdete zde. Aktuální odtok z vodní nádrže Kořensko najdete zde. |
