Je to věčný spor: bylo Povltaví krásnější v dobách, kdy se voda svobodně valila směrem ku Praze hlubokým, nespoutaným údolím, nebo dodaly moderní přehrady krajině novou, do té doby netušenou kvalitu?
Tradicionalisté budou se slzou v oku přísahat na krásu Svatojánských proudů a připomenou ztracenou hloubku vltavských meandrů, jiní zase ocení přehradami nadržené velké vodní plochy s dobrými možnostmi pro rekreaci a vodní sporty.
Ať tak či tak, Střední Povltaví patří v rámci Čech mezi turistické magnety. Za těmi nejpěknějšími pěšími trasami, které skýtají dechberoucí výhledy, přitom z Prahy nemusíte cestovat daleko a výchozí místa jsou pohodlně dostupná veřejnou dopravou.
Podél Štěchovické přehrady
Nahoru a zase dolů po úzké pěšince vlnící se ve srázu nad řekou, přes skalní ostruhy a dokonce i dvěma umělými tunely. Tak vypadá devět kilometrů dlouhá pěší trasa po levém břehu Vltavy mezi Štěchovicemi a hrází vodní nádrže Slapy u Třebenic.
Z centra Štěchovic (z Prahy časté spojení autobusy) jdete nejprve asi kilometr rozvolněnou zástavbou obce až k hrázi vodní nádrže Štěchovice. Ta byla kuriózně postavena za 2. světové války. Přehradní jezero napustili v roce 1943, čímž zanikla nejdivočejší (a také pro plavbu nejnebezpečnější) část vltavského údolí, slavné peřeje zvané Svatojánské proudy.
Modrá značka vyšplhá do stráně, po betonové lávce překoná mohutné potrubí (součástí vodního díla je i přečerpávací elektrárna s horní nádrží na vrchu Homole vpravo nad vámi) a vstoupí do lesa. Na rozcestí vyměníte modrou za zelenou, z cesty se stane pěšinka divoce se kroutící ve skalnatém srázu nad přehradou.
Na zelené značce mezi přehradní zdí Štěchovické přehrady a Ztracenkou
Voda pod vámi, nadržená hrází Štěchovické přehrady, je asi 20 metrů hluboká a mezi stromy se otevírají četné vyhlídky na hladinu i skalnatý protější břeh. Po přibližně půlhodině chůze dospějete do trampské osady Ztracená naděje (Ztracenka), umístěné uvnitř prudkého ohybu řeky.
Jedna z nejstarších trampských osad v Čechách vznikla už v roce 1919 a ač se původní Ztracenka musela po napuštění přehrady přestěhovat nad zátopovou čáru, místo rozhodně krásy a romantiky netratí ani dnes. V řídkém lese jsou roztroušené jednoduché chaty a v epicentru Ztracenky stojí „Saloon“ se zjevným odkazem na tradice Divokého západu. Zemřelé kamarády-trampy připomíná totem na skalce přímo nad vodou a nad celým prostorem se vznáší duch pospolitosti. Genius loci pomáhá udržet i fakt, že na Ztracenku ani do bezprostřední blízkosti nelze dojet autem.
Za Ztracenkou začíná asi nejkrásnější úsek trasy: značka se vine ztichlým lesem dlouhatánským vnějším obloukem až k mohutné skalní ostruze zvané Bílá skála. Tady se pěšina, místy opatřená ochranným zábradlím, několikrát vyšvihne vzhůru a zase dolů a prochází dvěma umělými skalními tunely.
Vysoko nad protilehlým, pravým břehem Vltavy se tyčí skalisko Máj. Jde o vynikající rozhledový bod, z něhož je zakleslý meandr Vltavy, kterým právě procházíte, vidět jako z letadla, nicméně jde o námět na jiný výlet. Z údolí se totiž na Máj nedostanete, přes Štěchovickou přehradu nevede žádná lávka a terén na pravém břehu je beztak neprostupný.
Pohled z vyhlídky Máj na Štěchovickou přehradu. Nejsnazší přístup je z obce Teletín.
Asi kilometr za Bílou skálou zase začnou chaty a pěšina se pak rozšíří v cestu, vyhlídky jsou však stále pěkné. K hrázi Slapské přehrady zbývá asi půlhodina chůze, a když dostanete 60 metrů vysokou betonovou hráz konečně do zorného pole, odbočí turistické značení vpravo po schodech vzhůru. Tady se nachází replika sochy sv. Jana Nepomuckého, původně umístěná na vjezdu do Svatojánských proudů. O kousek dál pak stojí (přemístěný) tzv. Ferdinandův sloup, postavený v 17. století na paměť splavnění tohoto úseku řeky.
Schody vás vyvedou do osady Třebenice, odkud jezdí autobusy do Štěchovic a Prahy. Pokud ještě nemáte dost, dá se zpátky do Štěchovic dojít i pěšky „přes kopec“ po modré a červené značce. Tato trasa sice vyžaduje zdolat stoupání s převýšením asi 150 metrů, zato je kratší než stezka kolem vody.
Albertovy skály
Národní přírodní rezervace Drbákov-Albertovy skály najdete nad pravým břehem vodní nádrže Slapy v místech, kde řeka prudce měnila směr o 180 stupňů mohutným levotočivým meandrem. Jde o přírodovědně velmi hodnotné území (po cestě uvidíte mj. porosty tisů červených i pěkné skalní stepi), které je zpřístupněné po trase naučné stezky. Ta vede přibližně z poloviny velmi exponovaným terénem přímo ve strmém skalním srázu nad Vltavou. Při chůzi je proto zapotřebí obezřetnosti – odměnou vám bude trasa, jakých v Česku není mnoho.
Výhled z naučné stezky Drbákov-Albertovy skály po proudu Vltavy
Pokud přijedete autem, pak logickým východištěm okružní trasy je lokalita
U křížku na slepé silničce severně od osady Nalžovické Podhájí, nějakých 10 kilometrů od Sedlčan. Hned u malého parkingu tam najdete informační tabuli s plánkem naučné stezky. Ta je dlouhá 7,5 kilometru, vyhraďte si aspoň tři hodiny času, terén je opravdu náročný a pak vás mnohokrát „zdrží“ vyhlídky, které minimálně v rámci středních Čech jen těžko hledají konkurenci.
Naučná stezka je vedená okruhem po směru hodinových ručiček, na prvním rozcestí tedy odbočíte vlevo. To je ještě široká cesta, zatopené údolí Vltavy spatříte jen z první vyhlídky zvané Bartůňkova, kam vede slepá odbočka. Jinak se trasa pohodlně vine úbočím vrchu Drbákov (490 m), kolem můžete vidět věkovité tisy.
Dramatický terén začíná v místě, kde se naučná stezka odpojuje od modrého značení (po něm byste přišli z Křepenic v případě příjezdu veřejnou dopravou) a ostře zatáčí doprava. Od teď to bude několik kilometrů „nahoru-dolů“, úzká pěšinka překonává bezpočet roklin a skalních žeber. Pohyb místy usnadňují dřevěné lávky a řetězy.
Výhled z naučné stezky Drbákov-Albertovy skály proti proudu Vltavy
Mohutný vltavský meandr zalitý vodami Slapské přehrady je 100 až 150 výškových metrů pod vámi a jsou to dokonalé „ptačí“ pohledy. Optický dojem zvyšují pokroucené kmeny borovic, které se na četných vyhlídkách jaksi mimoděk nabízejí do záběru fotoaparátu.
Do klidnějšího terénu se dostanete po docela dlouhé době, na rozcestí se žlutou značkou. Ta vás obrátí zpět k jihu, již po běžné lesní cestě, ale není všem dnům konec: krátká odbočka vás za chvíli přivede na Albertovu vyhlídku, nepochybně jednu z nejkrásnějších. Kdo má závrať nebo nejistou nohu, určitě ocení ochranné zábradlí.
Z Albertovy vyhlídky zbývá zpět na parkoviště už jen slabých 20 minut pohodlné chůze. Potřebujete-li se dostat na autobus do Prahy (či Sedlčan), je třeba popojít ještě necelé tři kilometry do Nalžovic.
Přes povltavské rozhledny
V 90. letech 20. století se tu vážně uvažovalo o těžbě zlata, v jejímž důsledku by zřejmě obec zanikla. Tichou a stranou ležící vísku Mokrsko tehdy média skloňovala každý druhý den, dnes ji už zná málokdo – snahy vytěžit drahý kov bez ohledu na environmentální následky i díky odporu místních neprošly a téma tím zmizelo ze stolu. A právě tato lokalita je východištěm asi desetikilometrové trasy přes dvě povltavské rozhledny.
Přímo nad Mokrskem (časté spojení autobusem z Prahy) se zvedá Veselý vrch, jehož nitro skrývá zlatonosné vrstvy. Žlutá značka vás rychle přivede na vrchol (489 m), kde stojí kovová rozhledna: po schodech vystoupíte na plošinu nacházející se 25 metrů nad terénem, což postačuje pro neomezený výhled nad korunami okolních stromů. Spatříte hladinu vodní nádrže Slapy, téměř nekonečné řetězce pahorků rámujících povltavskou krajinu a za dobré viditelnosti na severním obzoru i pražská paneláková předměstí. Vidět je také další postupný cíl pochodu, Drtinova rozhledna na Besedné.
Vymyšlenská pěšinka, pohled na vodní nádrž Slapy od sochy sv. Jana Nepomuckého
Žluté značení pokračuje východním směrem po hraně vltavského údolí, pěkný pohled na zákrut řeky zalitý hladinou Slapské přehrady se otevře od sochy
sv. Jana Nepomuckého. Cesta pak překročí údolí potoka Radíč a vystoupá do otevřeného terénu u osady Hněvsín. V rozlehlých pastvinách se prohánějí koně a odlehlý kout celkově působí mírným, uklidňujícím dojmem.
Ve Hněvsíně je třeba opustit značku a táhle vystoupat po silničce až k úpatí Besedné. U stejnojmenného dvora se napojíte na zelenou značku, která vás krátkým výšvihem přivede na vrchol kopce (496 m).
Besedná je v záplavě okolních podobných vrchů nejvyšší a proto od úsvitu turistiky lákala k výstavbě rozhledové věže. K tomu došlo v roce 1926, finance obstarala sbírka, do níž přispěl i tehdejší prezident T. G. Masaryk. Rozhledna byla nazvána po univerzitním profesorovi a politikovi Františku Drtinovi (rodákovi z Hněvsína, kterým jste před chvílí prošli), účastníkovi odboje za nezávislé Československo.
Besedná, Drtinova rozhledna
Právě Drtinovo jméno se pro rozhlednu na Besedné ovšem stalo po komunistickém puči problémem. Vedle Františka Drtiny šlo i o jeho syna Prokopa, který se v roce 1945 stal ministrem spravedlnosti za národní socialisty a v únoru 1948 podal demisi. Komunisté pak samozřejmě nestáli o to, aby nějaká rozhledna připomínala jejich ideového protivníka a v roce 1967 byla zchátralá rozhledna stržena. Novou věž se po letech snažení podařilo otevřít teprve v roce 2015. Dřevěná věž má ochoz ve výšce 21 metrů a výhled je částečně umožněn prosekáním okolního porostu.
Z Besedné se nabízí sejít po zelené a posléze červené značce do obce Čím, která má autobusové spojení s Prahou. Pokud jste do Mokrska přijeli autem, je třeba pod rozhlednou odbočit doleva na silnici a po ní dojít do obce Chotilsko. Z ní dojedete autobusem zpět do Mokrska.
Může se hoditTrasa kolem Štěchovické přehrady a na Albertových skalách vyžaduje pevné boty a jistou nohu. Cesta přes rozhledny je pohodlnější a zvládnete ji i v měkké turistické obuvi. Dopravní spojení najdete na stránkách pražské integrované dopravy (https://pid.cz). Restaurace najdete ve Štěchovicích, Třebenicích a v Čími. Na výlet po Albertových skalách je ale třeba mít svačinu sebou. |
