Česká příroda je mimořádně bohatá na tichá zahloubená údolí, v nichž se jako modré stuhy klikatí šumící potoky a řeky. Obdivovat zde můžete nejen zachovalou přírodu, lesy, skály nebo nivní louky, ale též mnoho technických či historických památek jako například budovy starých mlýnů, zříceniny hradů nebo starobylé mosty spojující malebné a zapomenuté vesničky na protilehlých březích.
Výhodou je, že putování údolím kolem řeky je možné naplánovat na kteroukoli roční dobu, kouzlo nepostrádá dokonce ani při nevlídném počasí pozdního podzimu.
Údolí Berounky
Zatímco údolí největší a kdysi zřejmě nejkrásnější české řeky Vltavy pohřbila přehradní kaskáda, Berounka si stále teče dlouhé kilometry v opuštěné krajině původním přírodním korytem, které doposud nikdo výrazně nespoutal a nezměnil. Úsek mezi Plzní a Křivoklátem patří určitě k tomu nejhezčímu, co česká krajina nabízí.
Údolí Berounky sleduje červená turistická značka, na mnoha úsecích se ovšem od řeky značně vzdaluje. Na dlouhých kilometrech chybí mosty, které v létě nahrazují dnes už téměř raritní sezonní přívozy. V okolí řeky nejsou větší sídla, průmysl ani hlavní komunikace, takže přístup veřejnou dopravou je dost omezený a komplikovaný.
Údolím Berounky lze pěšky putovat několik dní. K hlavním atrakcím po cestě patří zříceniny hradů Libštejn, Krašov a Týřov, dále Dírecký vodopád, Skryjská jezírka a příroda CHKO Křivoklátsko se zajímavými skalními útvary a zachovalými lesními společenstvy. Ubytování vyřeší asi nejlépe vlastní stan nebo bivak.
Soutěska Kamenice
V přehledu nejkrásnějších českých údolí určitě nesmí chybět soutěska Kamenice v Národním parku České Švýcarsko, která patří k hlavním přírodním atrakcím v zemi. Turistická sezona tu sice již skončila a údolím nyní nelze v plné délce projít, nejezdí ani lodičky, tamním přírodním krásám to však spíše prospívá.
V horní části, tzv. Divoké soutěsce, vede stezka na mnoha místech po visutých železných lávkách nad řekou, která se prodírá v četných peřejích přes popadané kmeny a balvany. Skalní stěny mnohdy končí až ve vodě.
V níže položené Tiché neboli Edmundově soutěsce se přírodní scenérie nemění, pouze stezka vede místo po železných lávkách uměle vysekanými tunely v pískovcových skálách, které vytvořili italští dělníci. Návštěva údolí Kamenice mimo sezonu určitě nezklame.
Soutěsky Kamenice
Křemelná
Údolí řeky Křemelné, které na Šumavě tvoří spolu s mnohem známější Vydrou zdrojnici Otavy, bylo turistickému ruchu dlouhou dobu zapovězeno. Ani dnes tam sice značky nevedou, zájemci o návštěvu však mohou využít nabídky Národního parku Šumava a zúčastnit se za poplatek jednodenní exkurze v rámci projektu Průvodci divočinou. Jinak se tam ale dá jít - bez průvodce - po celý rok.
Křemelná je vskutku nádherná horská řeka, protékající dnes liduprázdným územím, které lze opravdu nazvat divočinou. Balvanité a skalnaté koryto obklopuje v celé délce pro Šumavu poněkud netypický zelený les.
Přestože na první pohled vypadá, že se řeky nedotkla civilizace, opak je pravdou. Křemelná se v minulosti hojně využívala k plavení dřeva a její koryto bylo na mnoha místech upraveno střelným prachem. Za účelem plavby dřeva byl vybudován Vchynicko-tetovský kanál, jenž do Křemelné ústí efektním skluzem. Putování kolem Křemelné je vzhledem k absenci udržované stezky zdlouhavější a fyzicky náročnější.
Údolí Křemelné
Lužnice
Dalším námětem pro vícedenní putování s batohem je údolí řeky Lužnice. Zajímavá část, oblíbená i mezi vodáky, začíná v Táboře, kde se řeka stáčí a směřuje na jihozápad. Přitom se zahlubuje do krajiny a vytváří hluboké zakleslé údolí.
Pohodlná, červeně značená stezka zbudovaná Klubem československých turistů již v meziválečném období sleduje prvních zhruba 15 km levý břeh. Chodník vede v těsné blízkosti řeky, takže se neustále otvírají výhledy na četné zákruty, peřeje, splavy i staré mlýny. Nejhezčí úsek přichází pod zřícenou hradu Přiběnice, kde je tunel pro pěší a visuté lávky nad vodou.
Ozdobou lužnického údolí je řetězový most u Stádlece, vyhlášený roku 1989 za národní kulturní památku. Další hezké přírodní scenérie přicházejí na řadu pod Dobronicemi se zříceninou stejnojmenného hradu, kde skalní útesy spadají přímo do vody a stezka se proplétá po březích často zaplavovaných při vyšších průtocích.
Údolím podél Lužnice lze dojít z Tábora za dva až tři dny k soutoku s Vltavou u Týna nad Vltavou. V sezoně není nouze o četné možnosti občerstvení.
Visuté lávky nad Lužnicí pod Přiběnicemi
Jihlava
Červeně značená magistrála v délce více než 100 km sleduje tok řeky Jihlavy od Kostelce až po Dolní Kounice. Projít tuto trasu v celé délce je jistě mimořádný sportovní i poznávací zážitek.
Řeka teče již od města Jihlavy v poměrně hlubokém údolí, v němž je až po Třebíč místo také na vesnice, silnice a železnici. Značená trasa však prochází téměř neustále mimo asfaltové komunikace a rozhodně o ní nelze říct, že by byla nezáživná. Do souvislejších lesů se pak noří na konci vzdutí Dalešické přehrady, která se pyšní nejvyšší hrází v ČR. Přehrada sice zatopila nejzajímavější partie jihlavského údolí, okolní krajina je však i tak úžasná. Neobvyklou podívanou tvoří především blízké sepětí divokého říčního údolí s průmyslovými stavbami Mohelnské přehrady a jaderné elektrárny Dukovany.
Mnohadenní putování kolem Jihlavy umožňuje navštívit mnoho významných kulturních i přírodních unikátů v bezprostředním okolí značené trasy. Patří k nim například židovské město v Třebíči (památka UNESCO), románský kostel v Řeznovicích nebo Mohelnská hadcová step.
Wilsonova skála na Jihlavou
Přehrada Dalešice
Žleby Moravského krasu
Pustý a Suchý žleb v Moravském krasu jsou dvě unikátní krasové rokle, jimiž neprotéká žádný vodní tok. Na dně Pustého žlebu se nachází vstup do světoznámých Punkevních jeskyní a vede odtud lanovka k propasti Macocha. Suchý žleb lemuje návrší s Macochou z druhé strany.
Návštěva obou žlebů vynikne zvláště na podzim nebo zjara, kdy na stromech není listí a na strmých svazích jsou vidět v plné kráse vápencová skaliska a otvory do jeskyní. Suchým i Pustým žlebem vedou zpevněné komunikace vhodné pro kola. K zahození není ani žlutá trasa po východní hraně Pustého žlebu, z níž se otvírají v místě zvaném Koňský spád hezké pohledy shora.
K pozoruhodným lokalitám Moravského krasu patří také slepé údolí pod Holštejnem, kde sníženina Suchého žlebu vlastně začíná efektním propadáním ponorné říčky Bílá voda.
Čertova branka v Pustém žlebu
Suchý žleb
Údolí Odry
Překrásné a doposud tajemstvím nepřístupnosti zahalené je údolí Odry v Nízkém Jeseníku, jež se z velké části rozkládá na území vojenského prostoru Libavá. Turistické veřejnosti je určena pouze malá část v okolí poutního místa Panna Maria ve Skále, kde se z údolního dna zdvihají až 200 m vysoké a mimořádně strmé zalesněné svahy. Existuje zde projekt na přečerpávací elektrárnu, jejíž realizací by romantické prostředí a oduševnělá atmosféra poutního místa jistě vzala za své.
Příjemné zázemí ke krátkým výletům do okolí poskytuje poutní hotel. K místním zajímavostem patří kromě zázračné vody z poutního pramene například náš nejmenší větrný mlýn ve Spálově nebo opuštěné štoly a komory po těžbě pokrývačských břidlic.
Údolí Odry
