Moravská brána je významná zeměpisná sníženina oddělující Českou vysočinu na západě od Karpat na východě. Táhne se v přímé linii Přerov – Ostrava a vznikla v důsledku kerných poklesů zemské kůry.
Její nejznámější část, střežená majestátním hradem Helfštýnem, se rozprostírá mezi Lipníkem nad Bečvou a Hranicemi a má charakter úzkého prolomu, který je ohraničený strmými svahy okolních zalesněných vrchovin. A právě do nich zamíří trasa našeho výletu.
Veselíčko vám spraví náladu
Východiskem bude železniční zastávka Osek nad Bečvou, odkud vede příjemná procházková cesta přes pole do dvou kilometrů vzdálené vesnice s optimistickým názvem Veselíčko. Malebná obec se krčí pod strmým okrajovým zlomem Moravské brány a jeho nepřehlédnutelnou dominantou je zámek se žlutou fasádou.
Putování za poznánímVydejte se na senzační poznávací zájezd. Na Raketa.cz najdete pestrý výběr destinací a neodolatelné ceny. |
Dvoupatrová barokní stavba s balkonem v průčelí je velmi působivá a architektonicky cenná. Exteriér esteticky dotvářejí zajímavé sochy světců a krásný park ve střídavém francouzském i anglickém stylu s řadou cizokrajných dřevin.
Bohužel interiér zámku slouží jako polepšovna, což znemožňuje prohlídku vnitřních prostor, které byly kdysi jistě neméně hezké jako celý objekt zvenčí. Půdní prostory zámku jsou od listopadu 2013 chráněné coby přírodní památka kvůli hnízdění početné kolonie netopýra velkého.
Zámek ve Veselíčku
Hromadné hroby ruských a francouzských vojáků na Zámeckém kopci nad Veselíčkem
V době napoleonských válek, konkrétně po bitvě u Slavkova roku 1805, se zámek proměnil na velký vojenský lazaret, v němž sdíleli nepřízeň osudu těžce ranění. Řada z nich zde skonala. Zemřelé francouzské a ruské vojáky připomíná památník a nedávno obnovený lesní hřbitov na Zámeckém kopci. Moc hezké místo, vhodné k odpočinku a rozjímání.
Kaňon na dně nížiny
Se zajímavostmi Veselíčka však nejsme zdaleka u konce. Dalším nevšedním objektem hodným pozornosti je rokle na potoku Lukavec, vzdálená vzdušnou čarou asi 1,5 km jihozápadně od budovy zámku.
K rokli nevede turistické značení, je však značená na podrobné turistické mapě. Pokud není zrovna na polích bláto, určitě se pokuste ji najít, neboť prohlídka stojí opravdu za to. Zvláště pak nyní, kdy jsou okolní husté křoviny bez listí a tedy jakž takž průchodné.
Pohled na Moravskou bránu a Hostýnské vrchy z Obírky (622 m)
Doslova uprostřed polí se potok Lukavec zničehonic stáčí doleva o devadesát stupňů a propadá se do asi osmimetrové rokle, jejíž stěny tvoří nikoli pevná skála, ale nesoudržné spraše a jíly z podloží Moravské brány. Ty se postupně neustále sypou a užírají z přilehlých polí další a další decimetry půdy, která se sesouvá dolů.
Rokle dlouhá asi 100 metrů je svým způsobem přírodní rarita, u nás na něco podobného jen tak někde nenarazíte. Zvláště ne pak uprostřed nížiny. Je proto s podivem, že nespadá pod žádnou kategorii ochrany přírody. Kromě místních obyvatel ví o této lokalitě jen málokdo.
Drsný svět Oderských vrchů
Žlutá značka z Veselíčka míří přes les do Staměřic na úpatí Oderských vrchů. Nejznámějším místem této nevelké vesnice je motorest Moravanka s nonstop provozem, vyhlášený zejména mezi řidiči. Přestože stojí u "staré" silnice a těleso dálnice vede bokem, nemá o návštěvníky nouzi.
Dalším místem, kde lze svlažit hrdlo, je železitý pramen u lesní kapličky sv. Antonína, jež se nachází těsně vedle dálnice asi 600 metrů od motorestu. Ze Staměřic se obvykle chodí po červené k prameni Odry, my se však vydáme po cyklotrase č. 6238 do Slavkova, který je turisticky přístupnou okrajovou obcí Vojenského újezdu Libavá. Zpevněná cesta ze Staměřic vytrvale stoupá lesem v délce šest kilometrů, přičemž protíná neviditelnou, zato však výraznou klimatickou a kdysi i národnostní hranici.
Zdevastovaný hřbitov na Slavkově
Náhorní pláň Oderských vrchů ve výšce okolo 600 metrů má podstatně chladnější a vlhčí podnebí a před druhou světovou válkou byla osídlena takřka výlučně německým etnikem. Důkazem je Slavkov (německy Schlöck), který byl po vysídlení Němců přeměněn na vesnici sovětského typu a přičleněn k vojenskému újezdu.
Pozoruhodný je bývalý kostel přeměněný na hasičskou zbrojnici a přikrášlený luxfery v oknech a brizolitovou fasádou. Předválečnou minulost připomíná obligátně zdevastovaný hřbitov s torzy náhrobků opatřených již téměř nečitelnými německými nápisy.
Vzhůru do pekla
Ze Slavkova vede cesta přímo do Pekla! Po válce to platilo možná i obrazně, dnes ovšem jenom v případě, že se budete držet zelené turistické značky. Ta vás tam po pěti kilometrech chůze lesem skutečně dovede.
Neznačenou variantou je trasa po hřebeni od lovecké chatky Skokova bouda přes vrch Obírka (622 m), který je jedním z mála výrazných kopců jinak velmi plochých Oderských vrchů, navíc s velmi hezkým rozhledem na Moravskou bránu.
Údolí Peklo
Peklo nebo také Pekelské údolí rozřezává pláň Oderských vrchů a ústí do Moravské brány u vesnice Podhoří. Již z dálky je vidět jeho charakteristický profil velkého písmene V, dokládající zahloubení prudkého vodního toku s velkým spádem.Jezernický potok, který Peklem protéká, skutečně takové vlastnosti má, protože na několika málo kilometrech stéká z nejvyšších partií Oderských vrchů až na samé dno Moravské brány.
Romantické údolí se stalo v době první republiky oblíbeným výletním místem, vyhledávané především obyvateli z nedalekého Lipníka a Hranic. Na místě dnešní hájovny tehdy fungovala výletní restaurace a v okolí bylo vyznačeno několik turistických tras.
Název Peklo zřejmě vznikl díky tísnivým dojmům návštěvníků, kteří se cítili být okolními vysokými a příkrými svahy uzavřeni jako v pasti. Pekelské údolí ústí u vesnice Podhoří, odkud jezdí autobusy v dnech pracovního volna spíše sporadicky. Nezbývá proto než šlapat po modré značce dalších šest kilometrů do Lipníka nad Bečvou.
Hrad Drahotuš
Přímo nad Podhořím a téměř naproti majestátnímu Helfštýnu se na úbočí Oderských vrchů ukrývají zbytky nevelkého hradu Drahotuš. Je zastíněn slávou svého populárního souseda, v létě i hustou clonou bukového lesa. V zimě, kdy je však Helfštýn uzavřen, se může stát zřícenina Drahotuše zajímavým turistickým cílem.
Od kostela v Podhoří je to k němu pouhých několik set strmých metrů. Drahotuš byl založen ve 13. století, mimochodem mnohem dříve než Helfštýn. Měl oválný půdorys, ze kterého se zachovaly základy obvodových hradeb a přízemí dvouprostorového paláce.
Hrad Drahotuš
Hradu kdysi vévodila kulatá věž, o níž se předpokládá, že byla rozmetána výbuchem střelného prachu. Pozoruhodný je tesaný příkop do skály, který je hluboký více než 10 metrů. Odděloval vlastní hrad od předsunuté bašty, s níž byl spojen dřevěnou lávkou. Tato bašta měla ještě další dvě předsunuté pevnůstky oddělené příkopy. Celkově tedy hrad vypadal velmi zajímavě jako soustava čtyř opevněných návrší, jež byly pospojovány dřevěnými mosty. Drahotuš zanikl ještě v 15. století.
Lipník nad Bečvou
Pozoruhodnou středověkou architekturou se může pochlubit městská památková rezervace Lipník nad Bečvou. Netypický střed tvoří plošně rozlehlé náměstí o půdorysu L, který symbolizuje první písmeno v názvu města.
Po obvodu náměstí i v přilehlých uličkách stojí řada měšťanských domů s renesančními jádry, nechybí ani podloubí s malými, původně většinou židovskými krámky. Renesanční rozkvět města symbolizuje volně stojící patrová zvonice vedle farního kostela svatého Jakuba. Vznikla v roce 1609, je členěna slepými arkádami a ukončena atikou.
Za dalšími památkami je nutno vyrazit za gotické městské hradby, zachované v nebývalé délce. Barokní klášter, klášterní kostel a zámek s parkem tvoří souvislý architektonický komplex označovaný jako piaristická kolej. Cenný je rovněž starý židovský hřbitov a bývalá synagoga ukrývající ve svém interiéru překrásné gotické klenby.
Může se hoditJak se tam dostat: Itinerář trasy: Mapa: |
