50 let metra v Praze
Sledovat další díly na iDNES.tvV roce 1969 ještě ani neskončily projekční práce na trase C (kterou jsme projeli zde) mezi Kačerovem a Florencí (tehdy stanicí Sokolovská) a už se rozběhlo plánování nové trasy A. Její první etapa měla vést z Vinohrad, u Rudolfina zamířit pod Vltavu a skončit na tehdejším náměstí Říjnové revoluce, dnes na Vítězném náměstí, zkrátka na Kulaťáku v Dejvicích.
Po změně projektu trasy C z podpovrchové tramvaje na metro bylo jasné, že áčko se bude rovnou projektovat jako regulérní podzemní dráha. Navíc že bude muset být umístěna v daleko větší hloubce než céčko, především kvůli bezpečnému překonání Vltavy.
 |
Oficiálně byla stavba zahájena 20. února 1973 ražbou tunelu mezi stanicemi Hradčanská a Leninova (Dejvická). Na většině míst se pracovalo hornickým způsobem, proto podél trasy vyrostly klasické těžní věže. Nejen kvůli nim bylo v centru města zlikvidováno docela dost domů.
Nejvíc si projektanti a stavbaři cenili průchodu pod Vltavou. Bylo to v Československu poprvé, kdy se razicí štít musel vyrovnat s pískovým podložím a tíhou vody jen čtrnáct metrů nad sebou. Pro tento úsek byl v Sovětském svazu vyroben speciální stroj s označením TŠcB-3. Sedmdesát sedm metrů dlouhé a šest set čtyřicet tun vážící monstrum rubalo tunel a rovnou vyrábělo i betonové ostění.
Poslední tunel se podařilo prorazit 14. října 1977 u stanice Můstek. V té době se už přitom v některých stanicích finišovalo, včetně instalace do té doby v Praze nevídaně dlouhých eskalátorů. Ostatně stanice Náměstí Míru, kterou od povrchu dělí padesát dva metrů, je stále nejhlubší v celé síti. Vůbec nejhlouběji se cestující ocitnou pod Chotkovými sady, kde mají nad hlavami skoro šedesát pět metrů zeminy.
Trasa A byla slavnostně otevřena 12. srpna 1978. Samozřejmě že i áčko se postupně prodlužovalo. V prosinci 1980 se soupravy metra rozjely do stanice Želivského, ihned poté se začala stavět spojka ze Želivského k nově budovanému depu v Hostivaři. Na této spojce byly otevřeny další dvě stanice, Strašnická (17. října 1985) a Skalka (4. července 1990).
Dalšího prodloužení se zelená trasa dočkala až v roce 2006. Nová stanice vznikla na dvou kolejích západní haly hostivařského depa. Jako k jediné v síti pražského metra k ní soupravy jedou po povrchu.
Zhlaví stanice Depo Hostivař, souprava vpředu právě odjíždí ve směru Nemocnice Motol
Poslední úsek V.A byl otevřen na druhé straně trasy A, do stanice Nemocnice Motol, a to v dubnu 2015. Nové tunely jsou opět ražené, tři stanice ze čtyř též. Jedině konečná stanice v Motole je hloubená, s přístupem denního světla.
Trasu A si můžete projet i ve zrychleném módu za necelé čtyři minuty:
50 let metra v Praze
Sledovat další díly na iDNES.tvPo povrchu i přes nejhlubší stanici
Díky vstřícnosti vedení Dopravního podniku hl. m. Prahy jsme mohli detailně prozkoumat i trasu A pražského metra. Opět jsme požádali o nestandardní rozsvícení tunelů, protože kamerám by byly pouhé reflektory soupravy 81-71M absolutně k ničemu.
Přejmenovávání stanic na trase AJe až záhadou, jak je možné, že stanice na trase A z valné většiny nesly od otevření ideologicky neškodné názvy podle svých lokalit. Nové jméno tak dostala po roce 1989 jen jediná.  Dejvická – Leninova |
Naši jízdu začneme ve stanici Depo Hostivař. Vyrážíme ven z bývalé myčky souprav, abychom se zastavili před návěstidlem Stůj. Musíme nechat projet pravidelnou soupravu a teprve potom se můžeme rozjet i my. Podjíždíme most se zkušební kolejí a už nás vyhlížejí dva temné vjezdy do podzemí. Denní světlo uvidíme opět až na konečné v Motole.
Je vidět, že stanice Skalka je opravdu nedaleko. Jednu kolejovou spojku potkáváme hned za Skalkou, další před stanicí Strašnická. Kromě toho jsou před Strašnickou po stranách také dvě odstavné koleje. Tudy mělo také vést odbočení áčka do Strašnic, které se nakonec neuskutečnilo.
Ze Strašnické k Želivského trať prudce stoupá, před stanicí opět míjíme kolejovou spojku, navíc mezi provozními kolejemi je ukryta ještě jedna kolej odstavná. Není se čemu divit – Želivského byla pět let provizorní koncovou stanicí. Pod Olšanskými hřbitovy pokračujeme ke stanici Flora a pod vinohradskými činžáky na Jiřího z Poděbrad.
Další dočasnou konečnou byla stanice Náměstí Míru, i tady je v tunelu vidět kolejová spojka. Za stanicí je ovšem daleko zajímavější úsek. Tady se totiž tunely dělí. Doleva vede spojka na trasu C, která se napojuje za stanicí I. P. Pavlova směrem na Háje.
Naše souprava ale pokračuje pravým obloukem do stanice Muzeum. Tady byla vůbec první přestupní stanice v síti pražského metra. Neustále klesáme přes stanice Můstek a Staroměstská, musíme se totiž dostat až pod úroveň Vltavy.
Provoz na trase A v 80. letech 20. století
Mohutné tlakové ocelové dveře nás upozorňují na to, že právě podjíždíme řeku. Těsnění tunelu je tak dobře udělané, že rozhodně není poznat, že pouhých čtrnáct metrů nad námi je voda.
Ze stanice Malostranská pak musíme naopak stoupat, další stanice je o řádnou porci metrů výš. Právě v těchto místech stávala jedna z těžních věží. Dostáváme se na Hradčanskou. Stejně jako většina původních stanic je i tato ražená trojlodní. Ve dvou krajních tubusech vedou koleje, loď uprostřed je určena cestujícím a vedou do ní eskalátory. Třeba následující Dejvická je ale hloubená.
Za Dejvickou se nám otevírá prostor, který byl dlouhou dobu cestujícím skryt – odstavné koleje bývalé konečné. V současnosti se na ně vejdou dvě pětivozové soupravy.
Stanice metra Dejvická
Vjíždíme do nejnovějšího tunelu pražského metra, do úseku V.A. Začínáme opět stoupat, tentokrát do stanice Bořislavka. Ve stanici Nádraží Veleslavín můžete rovnou přestoupit na vlaky, které směřují do Kladna a Rakovníka (trať 120 jsme projeli zde). Další stanice se jmenuje Petřiny. Ta je, stejně jako Bořislavka, jednolodní.
Další kolejovou spojku a odstavnou kolej míjíme za stanicí Petřiny. Ještě o kousek dál se tunely spojují a až na konečnou stanici pokračuje široký tunel dvoukolejný.
Na konečné v Motole opět vidíme denní světlo – stanice je vyhloubena ve svahu, jen šest metrů pod povrchem. Jako jediná na trase A nemá ostrovní, ale boční nástupiště. Za stanicí jsou ještě dvě odstavné koleje pro celkem čtyři soupravy. Končíme po víc než sedmnácti kilometrech.
Současná konečná stanice trasy A, Nemocnice Motol je zároveň jedna ze dvou s přístupem denního světla.
Výhledově se uvažuje o prodloužení trasy A na Bílou Horu a k ruzyňskému letišti. Vzhledem k tomu, že o tom politici mluví s přestávkami řadu let, ale ještě se nekoplo do země, to vypadá, že stanice Nemocnice Motol zůstane ještě dlouho konečnou.
Příště si v našem speciálu projedeme žlutou linku, tedy trasu B. Začneme na odstavné koleji stanice Černý Most a skončíme až před branami Depa Zličín.
