Od Salzburgu jsme zhruba padesát kilometrů, od Mnichova sto padesát. Nacházíme se přímo na hranici s Německem a Tyrolskem. Už jsou to Alpy, ale ještě ne ty nejvyšší, nejznámější a nejnavštěvovanější. Právě to může být pro některé turisty a cyklisty to největší lákadlo.
E-bike
Během natáčení našich Cyklotoulek jsme si udělali základnu v cyklohotelu v Unkenu. Příjemný majitel rodinného podniku dělá pro své hosty i cyklistického průvodce, a tak nám poradil, jak místní kraj nejlépe poznat. Region se specializuje na elektrokola a v ceně pobytu je e-bike na jeden den zdarma.
 |
V podstatě jen tak náhodně vytáhnete paty za humna a už je to hezké. Samozřejmě byste si to užili parádně i na normálním kole, ale jen tak si vyjet na kopec za barákem by vám trvalo půl dne. Takto si zajedete, kam se vám zlíbí, užíváte si to, můžete poznat z regionu více a nemyslete si, zadarmo to taky není.
Já jsem se vyhoupl na Hochalm asi šest set výškových metrů a posbíral si hned na začátku všechny alpské třešničky – výhledy, horské boudy, krávy, vrcholky… Tady by to šlo.
Vyloženě vás to láká lehnout si a jen tak zírat do krajiny. Všude po údolí najdete stylová a příjemná odpočívadla. Říkají jim „logenplatz.“ V obci Hochmoos je asi jedno z nejhezčích. S malým rybníčkem a mlýnským kolem. Děti několika rodin si s ním přišly trochu zatočit a podle řeči jsme poznali krajany. Jezdí sem už delší dobu a je to tu prý pro rodiny s dětmi ideální. To věřím. Potkáváme soustu míst k odpočinku, ke hrám, ke koupání, k osvěžení.
Usměvavá íčka
Pochopitelně můžete přistoupit k objevování Saalachtalu trochu zodpovědněji než jen tak na slepo vyrazit za humna. Tourismusverband v Loferu je připraven vám se vším pomoct. Mimochodem, nebojte se rakouských íček. Choďte tam, ptejte se, volejte, pište… Opravdu vám rádi poradí s ubytováním, cyklostezkami, zajímavými cíli.
V Rakousku to funguje přece jen ještě trochu jinak než u nás. Někdy mám pocit, že celé Rakousko je vlastně jeden velký turistický region. V podstatě všude, kam přijedete, je nějaký specifický region, který se vyznačuje něčím jedinečným, má pojmenovány hlavní turistické cíle, možnosti ubytování, stravování, sportovního vyžití a má vlastní informační centrum. Tam vám rádi, a to je to nejdůležitější, se vším poradí a pomůžou.
Hodit lano
Obec Lofer je díky svému íčku pasováno na takové neformální centrum regionu. Je to ovšem mimochodem i milé alpské městečko, které je vytíženo i v zimně. Pokud se totiž chcete dostat výš, hodí vám tu lano. Tedy lanovku. Se Saalachtalskou kartou ji můžete využít po celý týden jednou denně zdarma. Za kolo připlatíte už jen čtyři eura (105 Kč).
Salcburský Saalachtal
Lanovka vás vyveze zhruba do tisíce čtyř set metrů a alpská romantika se opakuje. Krávy, výhledy, chaty, příroda… krása. Z horní stanice můžete startovat různé výlety nebo okruhy. My se jedeme podívat k jezeru Marmorsee. Je to uměle vytvořené jezero, kde se sice nesmí koupat, ale výlet stojí zato, protože je mramorové.
Jako doma
Sjezd v serpentinách je samozřejmě super. Korunován ještě tím, že po cestě odbočím do Gasthof Krepper na typickou horskou Alm, tedy chatu. Rodina provozuje ubytování a restauraci už tři generace. Padesát let alpské klasiky. A navíc tu vaří na dřevě. Máma ráno nadojila mléko, syn uvařil oběd a táta vám ho přinese.
Salcburský Saalachtal
Rodinná atmosféra je tu obrovsky znát. Cítíte se tady jako doma. Opravdu místní suroviny, místní receptury ověřené staletími, lidé, kteří mají vztah k přírodě, ke svému regionu, ke své půdě a v neposlední řadě k turistům. Opravdu je tu milují a snaží se pro ně nabídnout to nejlepší. Jako vždy radím objednat si něco místního. Typická alpská kuchyně je trochu tučnější, inu jsme v horách, ale je to zase něco úplně jiného než u nás a stojí to za ochutnání.
Na hory, z hory, do hory
Salcburský Saalachtal ovšem nejsou jenom hory. Jezdit se dá i v údolí v podstatě po rovince podél řeky Saalach. I tyhle obrázky si budete pamatovat za dlouhých zimních večerů. Stezky nad vodou a mosty přes řeku budete popisovat kamarádům, až se vrátíte domů. Saalach se dá jet i na lodích nebo na raftech. To musí být taky slušný adrenalin. Mimochodem, celým údolím vede nám známá Tauernradweg. Většinou mimo silnice a stále doprovázená hřebeny hor všude, kam se podíváte.
Nemusíte se ovšem dívat jenom na hory, můžete se podívat i dovnitř, do hory. Do jeskyně Lamprechtshöle v St. Martin můžete na sedm set metrů dlouhý okruh i sami bez průvodce. Také tu platí Saalachtalská karta, takže vlastně zdarma. Spletitými chodbami vede podzemní řeka a tvoří dokonce jeskynní vodopády. Celkem má jeskyně asi padesát kilometrů chodeb, které vedou nejen horizontálně, ale i vertikálně až do výšky dvou tisíc metrů. Jestli je to nejvíc na světě nebo ne, už záleží na zdroji a není to ani tak důležité.
Lamprechtova jeskyně v Salcburském Saalachtalu
Jeskyně se jmenuje podle rytíře Lamprechta, který v ní prý kdysi dávno zanechal poklad. Někdy v sedmnáctém století ho šla hledat výprava odvážlivců a v osmnáctém století v jeskyni našli čtrnáct jejich koster. Dobrodruhy buď překvapila voda, nebo jim zkrátka došly svíčky a oni nenašli cestu zpátky. V místech, kde byly nalezeny jejich kostry, si můžete na zdech všimnout malých křížků.
Bílý potok
Příroda tady umí překvapit, ať už nás to potěší, nebo ne. Pokud ji máte rádi takovou, jaká je, zastavte se ještě v Naturparku Weissbach, který má ve stejnojmenné obci, jejíž název by se dal přeložit jako Bílý potok, infocentrum. Má rozlohu asi dvacet čtyři čtverečních kilometrů, sousedí s mnohem větším německým přírodním parkem Berchtesgaden a může tak být přehlednější alternativou k poznávání místní fauny a flóry.
Orel zlatý, různí vzácní motýli nebo typické alpské louky jsou asi největšími exkluzivitami. Posláním přírodního parku není zachovávat přírodu divokou, ale zachovávat přírodu kultivovanou v rozumných mezích. Často skloňovaným termínem je „udržitelný turismus“. Nezavírat turistům přírodu, ale zachovat ji i pro ty, kdo přijedou příště.
Pochopitelně, jen málokdo sem přijede hledat orly nebo motýly. Jasným turistickým lákadlem Naturparku Weissbach je jeho soutěska. Prodíráte se mezi skalami po kamenných chodníčcích, voda hučí mezi skalami jako v turbínách a vy máte chuť do ní skočit. A to taky můžete. Canyoning je tady oblíbenou adrenalinovou výzvou. Poznat soutěsku i zevnitř je vždycky úžasný zážitek. To ovšem pochopitelně už s instruktorem.
Soutěska ve Weissbachu v údolí není jediná. Na jedno údolíčko je toho nakonec docela dost. Určitě se vyplatí aspoň na některé dny zmíněné elektrokolo, abyste stihli vidět všechno, co si naplánujete. Poměrně neznámý alpský region nižší obtížnosti určitě stojí za vaši pozornost. Nebudete litovat.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
