Trasa Eurovelo 9 vede od moře k moři – od Baltu k Jadranu, od metropole polského Pomořského vojvodství Gdaňsk po největší město Istrie – chorvatský přístav Pula. Celkem měří tisíc devět set třicet kilometrů a někdy je označována jako Jantarová cesta. My ovšem pochopitelně nepojedeme devítku celou a nebudeme hledat mineralizovanou pryskyřici třetihorních jehličnanů.
Eurovelo 9 rozkrojí Rakousko od severu k jihu jako šťavnaté ovoce a nabídne z něj pár nejlepších kousků na ochutnání hned ze dvou spolkových zemí – Dolního Rakouska a Štýrska. A to ještě nepočítáme hlavní město Vídeň. Abyste se ale nepřejedli, rozdělíme si degustaci na dvě porce. Dnes pro vás najdeme několik zajímavých míst k zastavení na cestě Dolním Rakouskem.
Lednicko-valticko-wilfersdorfský areál
Jen asi dvacet kilometrů od českých hranic narazíme na Wilfersdorf. Kdo má rád zámky a historii, určitě si rád doplní trojlístek lichtenštejnských zámků Lednice a Valtice. Lednicko-valticko-wilfersdorfský areál bylo ještě před 1. světovou válkou v podstatě společné území se společnou historií a společnými správci – rodinou Lichtenštejnů. V jejich držení je zámek nepřetržitě od roku 1436, a i když během válek utrpěl rozsáhlé škody, je dnes kompletně zrestaurovaný a bohatě vybavený.
Dřív býval Wilfersdorf vodní tvrzí a pozůstatky vodního příkopu jsou v zámecké zahradě patrné. Všechny exponáty zámku jsou opatřeny jak německými, tak českými texty. Můžete si také vzít audio průvodce v češtině a projít si s ním všech čtyřicet dva zastavení zámeckého okruhu.
Na zámku pochopitelně najdete i rozsáhlý nástěnný rodokmen rodiny Lichtenštejnů. Stačí, když půjdete po zvuku zpívajícího papouška. Nelekněte se, až poznáte, jakou si píská písničku. Ta melodie nezněla před druhou světovou válkou tak děsivě. Je to část smyčcového kvartetu C dur Josepha Haydna. Zachovej nám, Hospodine, nebo též Lidová hymna byla používána rakouskými panovníky už od roku 1787 a od roku 1826 do rozpadu císařství byla Rakouskou císařskou hymnou.
Koupání v lahvi minerálky
Zaručuji vám, že přes dnešní stále lehce nacionální konotace si tu písničku budete pískat následujících devadesát kilometrů. Prosmýkneme se totiž kolem Vídně, kterou z pochopitelných důvodů vynecháme, a míříme do Bad Vöslav. Vstoupíme do areálu z venku nenápadných lázní a jsme rázem v jiném světě. Genius loci z toho místa vyloženě stříká.
Lázeňský areál vznikl původně v roce 1822 a v roce 1927 byl přestavěn do současné podoby. Komplex budov, který obemyká dvě koupaliště, bychom asi architektonicky pojmenovali jako prvorepublikový, i když v Rakousku se tento termín pravděpodobně nepoužívá. Část slouží jako plovárna a část jako letní byty. Není to hotel v klasickém slova smyslu. Hosté si apartmány pronajímají na víkendové pobyty třeba na celý rok a čekací doba je docela dlouhá.
Termály v Bad Voslau
Voda vyvěrá z hloubky šest set šedesát metrů a má pouze 21 stupňů Celsia. Během dvou a půl dne se vlastně kompletně vymění. Díky těmto okolnostem může být naprosto bez chemického ošetření. Vykoupat se pochopitelně můžete i vy. Koupaliště je veřejné a za 10 eur (260 Kč) můžete strávit den v minerálce, kterou si normálně kupujete ve skleničkách.
Známý rakouský lékař, dramatik a prozaik Arthur Schnitzler, jehož Snová novela byla předlohou k poslednímu filmu Stanleyho Kubricka Eyes Wide Shut (Spalující touha) s Nicole Kidman a Tomem Cruisem, se v Bad Vöslau na prázdninách u svého strýce učil plavat. Je to opravdu místo s obrovskou pozitivní energií, kde by člověk dokázal rozjímat hodiny.
Mozartova okenice
Další lázeňské město Baden slouží také jako místo, kam si jezdili a stále jezdí Vídeňáci odpočinout od ruchu velkoměsta. Jeho charakter je ovšem úplně jiný než v Bad Vöslau. V dobách největší slávy města těch čtyřicet kilometrů mohlo trvat třeba i celý den, dnes je to sem z Vídně asi dvacet minut vlakem. Za jak dlouho to sem po Eurovelo 9 z Vídně zvládnete vy, záleží jen na vás.
Lázeňské město Baden bei Wien
Baden je město plné promenád. V domě na začátku jedné z nich často pobýval Wolfgang Amadeus Mozart. Málokdo si jej prý troufl ubytovat ve svém domě. Mistr tvořil zkrátka kdykoliv měl múzu, a tak si sousedé neustále stěžovali na noční preludování. Na druhou stranu měl prý Mozart ve zvyku psát noty na cokoliv, co bylo po ruce. Stůl, židle nebo třeba i okenice. Ty pak nápaditý majitel domu prodával jako žádaný artefakt slavného hudebního skladatele.
Baden je také město plné parků (jeden z nich je i největší růžovou zahradou v Rakousku). Tyto parky hostí největší venkovní festival fotografií v Evropě. La Gacilly – Baden Photo vystavuje zhruba na třinácti místech asi dva tisíce fotografií třinácti různých fotografů. Festival předloni navštívilo během čtyř měsíců jeho trvání na dvě stě devadesát tisíc diváků.
Penzion v kostele
Pohybujeme se v dolnorakouské části Wienerwald, což značí, že jsme stále na dohled od Vídně. Vídeňský les, to zní možná trochu tajemně, ale je to kouzelná oblast plná historie, přírody a kulinářských zážitků. Patří mezi ně pochopitelně i víno. Vinařství cisterciáckého kláštera Thallern se nachází v malebném dvoře uprostřed vinic. Kolem kostelíku, který slouží zároveň jako penzion, přijedete na nádvoří jednoho z nejstarších vinařství v Rakousku. Kouzelný statek má při zapadajícím slunci neopakovatelnou atmosféru a přenocovat v kostele se vám taky nepodaří každý den.
Nezapomeňte ovšem hlavně ochutnat místní víno. Pěstují tady speciální odrůdy, které jinde nenajdete, doporučuji například Rotgipfler. Místo je opět jen kousek od Vídně, vlaková zastávka je na dohled a do hlavního města je to patnáct minut vlakem. Mimochodem zajímavá alternativa, když jedete do Vídně třeba za kulturou.
A zase Vídeň
Pokračujeme na jih a už už bychom se odpoutali od Vídně, když tu nás překvapí nové město – Vídeňské Nové Město. Dostálo sice svému názvu a bylo založeno jako pevnost bránící střední Evropu v podstatě na zelené louce, tedy jako nové město, nicméně už ve 12. století. Množství kavárniček, pěších a relaxačních zón, dětských hřišť a hlavně cyklistů je opravdu… vídeňské.
Vídeňské Nové město
Můžete se toulat středověkými uličkami a užívat si atmosféru nečekaně milého města. Vídeňské Nové Město často slouží jako místo k odpočinku na Eurovelo 9 a někdy dokonce jako alternativní konec. To by ale byla škoda.
Než pojedete dál, minete pravděpodobně Tereziánskou vojenskou akademii, kterou tu roku 1751 založila Marie Terezie. Je dnes nejstarší vojenskou školou na světě a od jejího vzniku ji opustilo víc než jedenáct tisíc důstojníků.
Cínové zálohy
Dobré velení je důležité, protože v nedalekém Katzelsdorfu čekají železné zálohy. V plné pohotovosti je připraveno v expozici čtyřicet tisíc cínových vojáčků, v depozitářích jich leží dalších čtyři sta tisíc! Největší instalace, tedy obléhání Vídně Turky z roku 1683, čítá čtyři tisíce figurek. Nejde samozřejmě jen o vojáčky, nejstarší cínovou figurkou je například opice z roku 1775, která sloužila jako učební pomůcka. V největší expozici cínových figurek v Rakousku a druhé největší v Evropě nechybí samozřejmě ani filmové hvězdy v čele s Marilyn Monroe.
Vídeň je přirozeným středem Dolního Rakouska, a přestože jsme do samotného hlavního města nevkročili, vedla nás Eurovelo 9 dlouho jako by v jeho gravitačním poli. Byla to nicméně cesta plná nejen historie, ale i přírody, cyklistiky a gastronomie. A komu to nestačilo, může po Eurovelo 9 pokračovat do Štýrska. Ale to už jsou zase jiné Cyklotoulky.
