Dnes už je latentní konflikt mezi Východem a Západem tak vzdálený jako II. světová válka pro dnešní čtyřicátníky. Mnoho mladých lidí by vám na otázku, co je to studená válka, bylo schopno odpovědět, že jde o válku vedenou v zimě.
Bůhví, co by odpověděli na otázku, co je to železná opona! Koneckonců ono to není tak jednoduché. Pojem je vypůjčen z divadelní terminologie, kdy železná opona je neprostupná, ohnivzdorná stěna, která má bránit přenesení případného požáru z hlediště do jeviště a naopak.
Příznačné je, že ji běžně diváci také nevidí. Zvedá se před jejich příchodem do hlediště a spouští se až po představení, kdy už zase všichni sál opustili.
Železná opona v době studené války tedy oddělovala východní blok od západního a táhla se celým kontinentem. Po jejím zvednutí zůstal na jevišti úzký pruh divoké přírody, kam čtyřicet let nešlápla lidská noha, natož pak vjela kola bicyklu. Po obou stranách zůstaly nepřirozeně rozdělené oblasti, města, vesnice, rodiny, vzdálené od sebe mnohdy třeba jen desítky metrů, které je potřeba opět pospojovat, které je potřeba opět objevit.
Poslední oběť železné opony
Rakouský Gmünd a české České Velenice vypadají na mapě jako jedno městečko. Ještě před třiceti lety ovšem obyvatelé dvou různých světů naprosto netušili, co se děje jen kousek za jejich humny. V roce 1986 zde proběhlo jedno z posledních překročení hranic. Muž, který přebrodil říčku a proběhl hraničním pásmem, byl nakonec českými pohraničníky postřelen a po třech dnech v Rakousku zemřel.
 |
Dnes stačí na cestě do Gmündu přejít malý most, což mnoho Čechů i dělá. Rakouské lázeňské městečko se těší přízni turistů vyhledávajících odpočinek v jeho termálních lázních a saunovém světě. Nicméně i historické centrum stojí za to. Malebné náměstíčko připomíná některá menší česká města. Mně osobně svým domkem uprostřed náměstí třeba západočeský Cheb. Určitě se zastavte na vyhlášenou jogurtovou zmrzlinu.
Nedaleko náměstí v přírodním parku Blockheide můžete také strávit celý den. Tajemné místo jako by obr posypal obrovskými kameny. Příjemný chládek provzdušňuje rybníček a ten, kdo potřebuje vidět přes stromy, může si vystoupat na rozhlednu, která je nejvyšším bodem Gmündu.
Hranice na zámek
Muzeum železné opony a jejich nejtemnějších časů kontrastuje s krásou zachovalého historického městečka Weitra. Právě v jeho skvostu, renesančním zámku nad náměstím, najdete expozici z rozdělené Evropy, jejímž asi nejpůsobivějším kouskem je rozpůlený pokojík. Jedna jeho část je vybavena tak, jak tomu bylo v Západním Německu, druhá reprezentuje východní blok. Autentický kus Berlínské zdi najdete dole v podzámčí po cestě na náměstí.
Blockheide
Všechny texty v Muzeu železné opony jsou pochopitelně v němčině i v češtině. Českého audio průvodce můžete mít i při prohlídce renesančního města s gotickými základy. Dá se stáhnout u kašny pomocí QR kódu.
Weitra bylo prvním rakouským právovárečným městem! Voda je pro výrobu piva, jak víme, naprosto zásadní, a tak snad i proto vznikla přímo pod radnicí jakási středověká cisterna, kterou tu objevili poměrně nedávno zaházenou odpadky jako přírodní poklad. Zkuste si jej také najít.
Vyléčit se z historie
Jako bychom se z té temné historie potřebovali vyléčit, najdeme v Dolním Rakousku podél hranic hned několik lázní. Vedle zmíněného Gmündu je to například příjemný hotel a lázně Therme Laa – v městečku Laa an der Thaya. Pokud byste nepřijeli po Stezce železné opony, můžete dorazit z Mikulova asi za 20 minut autem nebo za hodinku po cyklostezce, která je napojena na stovky kilometrů cyklostezek ve Weinviertel, jedné ze čtvrtí Dolního Rakouska.
Termální lázně v Laa an der Thaya
Jedna část termálních lázní je vyhrazena jen pro hotelové hosty, areál Silent Spa je zase určen jen pro dospělé, kteří si chtějí opravdu užít klid. Jste jako v římských lázních. Tajemný, designově promyšlený prostor skýtá mnohá romantická zákoutí. Venkovní i vnitřní prostory s kavárničkou jsou ideální na celodenní válení a únik do jiného světa klidu a soustředění.
Je tu ovšem i klasická část pro veřejnost, pochopitelně včetně dětí, a to opět jak vevnitř, tak venku. Čeština tu není výjimkou. Ovšem nejen mezi hosty, ale i u personálu. Nemusíte se bát zavolat nebo napsat e-mail v češtině, česká čísla a maily budou přesměrovány na české zaměstnance a vždycky se domluvíte.
Opona nahoru
Dobrá nálada se bude násobit. Přejeli jsme Dolní Rakousko z Waldviertel do Weinviertel, tedy z lesů do vinic, a kdo ještě neochutnal dolnorakouské veltlínské zelené, může se těšit ještě na minimálně jeden životní zážitek. Nedaleko Therme Laa naleznete mezi vinicemi doslova malé sklepní městečko, Galgenberg. Zhruba dvě stě sklípků se zakouslo do kopce ve třech úrovních a vy obdivujete ten důmyslný systém a málem zapomenete na víno.
Sklepní ulička Galgenberg
Samozřejmě, že z Galgenbergu neodejdete, aniž byste něco neochutnali. Sklepy jsou otevřeny od července do září. Od čtvrtka do neděle tady vždycky najdete nějakého vinaře, a když ne, tak si skočíte do sámošky. Na tuhle ovšem budete určitě dlouho vzpomínat.
Je to prakticky nonstopáč, i když je z pochopitelných důvodů otevřeno jen přes den. Sklípek důvěry! Sami si vyberete z lednice, sami se obsloužíte, sami se zkasírujete a můžete jet dál. Zápisy v návštěvní knize jsou jen důkazem, že to opravdu funguje. Napište tam taky něco.
Galgenberg je už podle názvu kopec. Dá se na něj samozřejmě vystoupat a od kapličky pozorovat vinice. Je krásně vidět až do Čech. Představuji si tu chladnou, šedou železnou zeď, která tu ještě nedávno stála. Opona se ovšem zvedla a mně se chce zatleskat.
