Nezávislý test cyklistických helem probíhal ve spolupráci spotřebitelského časopisu dTest s laboratořemi Univerzity ve Štrasburku a francouzskou nadací MAIF. Vědečtí pracovníci použili novou testovací metodu, která přepočítávala průměrné zatížení nervových vláken mozku při nárazu do překážky. Podle naměřeného zatížení jednotlivých částí digitálního modelu lidské hlavy se hodnotila pravděpodobnost otřesu mozku.
„Každou helmu jsme nechali ve dvacetikilometrové rychlosti padnout na vodorovnou nebo šikmou překážku, a to pod různými úhly. Účelem testu bylo nasimulovat všemožné situace, do kterých se může cyklista při pádu dostat,“ vysvětluje Hana Hoffmannová, šéfredaktorka časopisu dTest.
Výsledky testu ukázaly, že většina helem nedokáže mozek ochránit při nárazu do spánkové oblasti hlavy. Helmy sice splňují platnou normu ČSN EN 1078 z roku 1997, ale ta už je zastaralá. Norma hlídá, aby maximální zrychlení při nárazu nepřesáhlo hodnotu 250 G.
„Odborníci z laboratoře Štrasburské univerzity považují současnou normu na bezpečnost přileb za nedostatečnou a zastaralou, protože nebere v potaz šikmé nárazy do hlavy ani rotační akceleraci hlavy. Norma dále nehledí ani na to, zda do překážky cyklista narazí čelem nebo spánkem. Přitom spánková oblast je nejzranitelnější částí hlavy. V případě naprosté většiny testovaných helem bylo riziko zranění při bočním pádu na spánkovou kost 90 % či ještě vyšší,“ vysvětluje Hana Hoffmannová.
Cesta k bezpečnějším helmám vede podle časopisu dTest přes modernizaci testů při výrobě a zavedení přísnějších zákonných norem. „Modernizaci norem však nejsou nakloněni někteří výrobci, kteří vědce čas od času zavalují dopisy zpochybňujícími inovativní metodu, která byla použita v našich testech. A to přesto, že se jejich marketingová oddělení ráda předhánějí v ukázkách toho, jak moc jim záleží na neustálém zlepšování bezpečnostních standardů,“ tvrdí Hoffmannová.
Loni v Česku zahynulo celkem 44 cyklistů a 353 utrpělo těžká zranění. Z loňských statistik dále vyplývá, že 37 z celkem 44 usmrcených cyklistů nemělo helmu.
Odborníci radí, jak vybrat správně helmu:
19. června 2014 |
„Při pádu z kola dochází buď k lehčím úrazům, jako je otřes nebo zhmoždění mozku, či k vážnějším úrazům jako jsou zlomeniny lebky, otoky nebo mozkové krvácení. V takových případech mohou být následky nevratné. V nejhorším končí pády z kola smrtí. Cyklistickou helmu by měly nosit nejen děti, ale hlavně senioři a všichni ti, kteří užívají léky proti srážení krve,“ vysvětluje neurochirurg MUDr. Martin Bláha, PhD. z Fakultní nemocnice v Motole.“
Přehled 22 testovaných cyklistických helem najdete zde.
Jak probíhal testSamotnému zkoušení předcházel komplexní proces vytváření testovací metodologie. Laboratoř vyvinula vlastní věrný matematický model lidské hlavy. Digitálně byl vytvořen realistický trojrozměrný obraz průměrné lebky, mozku, mozkových plen, cerebrospinální tekutiny (mozkomíšního moku), mozkového kmene, kůže a obličeje. Výsledný počítačový model mozku je složen z 5 320 samostatných jednotek, u každé z nich je možné simulovat následky nárazu a vypočítat riziko poranění. Kromě toho byly analyzovány a rekonstruovány desítky skutečných nehod, které byly doplněny simulací více než tisícovky dalších (v potaz se bralo několik faktorů jako poloha šlapek, naklonění bicyklu, zatočení řídítek, předklon cyklisty, poloha pánve a další). Pomocí těchto dat bylo zjištěno, že kromě přímých nárazů dochází v mnoha případech k výraznému rotačnímu pohybu hlavy – ten napíná nervová vlákna nejvýrazněji. Na základě analýzy nehod byla navržena šestice různých nárazových zkoušek. Ve třech zkouškách dopadla helma na horizontální překážku rychlostí 5,5 m/s, a to čelem, týlem a bokem. Další tři nárazy udeřily do šikmé plochy rychlostí 6 m/s. Při nich docházelo k rotačnímu pohybu podél os X (vedoucí od týlu mezi oči), Y (spojující uši) a Z (od temene ke spodku hlavy). Každá helma byla nasazena na moderní model hlavy Hybrid III, který je opatřen akcelerometry a senzory snímající úhlovou rychlost. Díky tomu je možné přesně zjistit tvrdost dopadu a na výše zmíněném počítačovém modelu vypočítat pravděpodobnost poranění. Aby bylo možné vyloučit výsledkové anomálie, byla každá z výše zmíněných nárazových zkoušek ještě dvakrát opakována. Od každého typu helmy bylo použito více kusů, poškozené exempláře by nemusely vykazovat reprezentativní chování. Celkové napínání nervů bylo vypočítáno jako průměr jejich natažení v jednotlivých zkouškách. |
