Rychlíkem z Chocně do Ústí jsem jel (asi tak jako vy) nesčetněkrát. Pokud jsem zrovna nespal, vždy jsem sledoval krajinu z okna, naslouchal kvílení pomalu jedoucí soupravy v dlouhých obloucích a říkal si „tady je to hezké, tady příště vystoupím“.
Trvalo to mnoho dlouhých let, ale nakonec jsem se dočkal. Východiskem výletu, který se zapíše do paměti jako nezapomenutelný, se stává novorenesanční budova choceňského nádraží.
Neštěstí u choceňského tunelu
Choceňské nádraží mám spojené především s Janem Pernerem, stavitelem a projektantem prvních železnic u nás. V září 1845, krátce po otevření dráhy Olomouc – Praha sestoupil mladý inženýr po průjezdu choceňským tunelem neopatrně na poslední schůdek vagónu a narazil do návěstního sloupku. Zranění hlavy a ramene o den později v Pardubicích podlehl ve věku čerstvě dovršených 30 let.
Choceňský tunel dnes už neexistuje, byl zrušený a snesený v letech 1949–53 v souvislosti s elektrifikací tratě. Zbyl po něm jenom velký skalní zářez, přes který se elegantně klene silniční most.
V Chocni s necelými devíti tisíci obyvateli stojí za zhlédnutí též hezké malé náměstí s novorenesanční radnicí a barokním mariánským sloupem a na protějším břehu řeky malý zámek s expozicemi Orlického muzea, od něhož vede dlouhá lipová alej na vrch Chlum, kde bývalo popraviště.
V těsném sousedství městského centra se rozprostírá již od roku 1948 přírodní rezervace Peliny, což jsou strmé opukové skály nad Tichou Orlicí zvětralé do rozličných tvarů. Nejlépe bývají vidět brzy zjara. Pelinami se ale v Chocni rozumí také parkové a odpočinkové místo kolem řeky, kde u restaurace Jachta začíná skvělá cyklostezka údolím Tiché Orlice směrem na Ústí.
Kacířský hřbitov pod hradem
Údolí Tiché Orlice mezi Chocní a Ústím plně odpovídá svému názvu. Všudypřítomný klid narušují pouze projíždějící vlakové soupravy, automobilový silniční provoz se této přírodní oáze vyhýbá. Cyklostezka má kvalitní asfaltový povrch, jede se po rovině a kilometry rychle ubíhají.
Ani se nenadějete a vjíždíte do Brandýsa nad Orlicí, který v minulosti proslul jako klimatické lázně. I to vypovídá o kvalitě zdejšího přírodního prostředí. Lázně tu sice už dávno nefungují, velkolepá budova Rehabilitačního ústavu však ano. U něj se soustřeďuje hlavní městský ruch, zatímco náměstí opodál je až neuvěřitelně prázdné.
Rehabilitační ústav v Brandýse nad Orlicí
Zřícenina hradu Brandýs
Nejhezčí pohled na město nabízí nenápadná hradní zřícenina, vzdálená pouhých 500 metrů od kostela. Kolo ovšem musíte zamknout za posledním domem k plotu, jelikož výstup je hodně strmý. U plotu zároveň narazíte na ceduli informující o tom, že procházíte místem, kde se rozkládal hřbitov stoupenců Jednoty bratrské. Dokonce tu byl pohřben v roce 1474 zakladatel bratr Řehoř. V dobách temna byl hřbitov nazýván kacířským a pikhartským. Kosti vykopané při úpravě zahrady byly v 19. století uloženy vedle cesty k brandýskému hradu.
Hradní areál s nevelkými zbytky zdiva sice připomíná amatérské staveniště, vyhlídka však za výstup stojí.
Labyrint a poutníci podle Komenského
Nenápadné a v údolí Tiché Orlice téměř dokonale ukryté město Brandýs nad Orlicí čítající dnes pouhých 1 350 obyvatel bylo v minulosti předním centrem Jednoty bratrské. Zasloužil se o to význačný státník a právník Karel starší ze Žerotína, který po bělohorské porážce poskytoval na svém panství azyl bratrským kněžím.
Pokud přejedete u vodáckého tábořiště Konťák lávku přes Orlici, objeví se před Vámi veliký památník z roku 1865 připomínající zdejší pobyt Jana Amose Komenského. Ukrýval se v nedalekém srubu, z něhož se zachovalo sklepení, a dokončil v něm roku 1622 své stěžejní dílo Labyrint světa a ráj srdce.
Přírodní bludiště Labyrint v Brandýse
Komenský je stálou inspirací pro místní aktivisty, z jejichž popudu vzniklo v roce 2003 hned naproti památníku první přírodní bludiště v Česku. Tvoří jej 2003 sazenic habrů uspořádaných do čtverce, uvnitř kterého je zjednodušený půdorys zeměkoule s poledníky a rovnoběžkami. Cílem návštěvníka je dostat se přerušovanými uličkami ohraničenými dvoumetrovými pásy živého plotu do centra labyrintu, kde jej čeká ráj srdce. Průměrná doba bloudění se udává 20 až 30 minut!
Dalším originálním produktem Komenského odkazu je volný soubor průběžně tvořených a postupně doplňovaných výtvarných děl nazvaný poutníkova cesta. V bezprostřední blízkosti cyklostezky se nachází například sousoší Ti před námi anebo Babylonské dělo soudného dne.
Skanzen totality v Bezpráví
Za Brandýsem následuje asi kilometr dlouhý úsek po silnici s běžným automobilovým provozem, ale od starého špýcharu v Perné vede cyklostezka opět po místní komunikací kolem železniční trati, která se tu více, tu zase méně vzdaluje, ale pořád je na dohled.
V ohbí velkého říčního meandru, který železnice kopíruje velikým obloukem, se nachází osada Bezpráví a v ní hned vedle cyklostezky stylové občerstvení u charismatického výčepního Pildy. Hezké venkovní posezení zdobí různé starodávné artefakty, jedním z nich je i základní kámen skanzenu totality, který se tu snažila v podobě přírodního obludária vybudovat v dobách pádu komunismu skupina recesistů.
Bezpráví: občerstvení u Pildy
Název osady, mimochodem nejasného původu, k tomu vhodně vybízel. Busty potentátů, rudé pěticípé hvězdy, transparenty, portréty vůdců i prvotní nadšení recesistů nakonec zmizely v propadlišti dějin a zůstal jenom základní kámen s nápisem Bezpráví, které naštěstí už (anebo spíš zatím ještě?) není zakázané.
V propadlišti dějin měl skončit i velký oblouk železniční tratě se zastávkou Bezpráví během přebudovávání trati na vysokorychlostní koridor. Přímý tunel se nakonec ukázal příliš drahý, a tak rychlíky musí v těchto místech i nadále hodně brzdit.
Léčivá voda v Klopotech
Další skvělá občerstvovací stanice se ukrývá cca dva kilometry opodál Bezpráví v bočním údolíčku, kam je třeba odbočit z cyklostezky doleva a asi kilometr mírně stoupat. Jmenuje se Klopoty a vybrat si zde můžete mezi výletní hospodou a pramenem vody, který je údajně léčivý. V minulosti tu byly malé vodoléčebné lázně a ve velkém hospodském sále z roku 1909 se hrála divadelní představení věhlasná po celém okolí. Dnešní kulturu tu vytvářejí a pěstují hlavně víkendoví chataři, díky nimž výletní hospoda na Klopotech přežívá.
Hájovna s pomníkem rodiny Dolečkovy
Osada Klopoty s léčivým pramenem a výletní hospodou
Po opětovném napojení na údolní cyklotrasu zbývá do Ústí nad Orlicí posledních šest kilometrů podél železnice a empírové hájovny s pomníkem, připomínající odbojovou činnost rodiny hajného Dolečka v dobách německé okupace.
Výlet na půl dne je u konce a pokud se vám ještě nechce domů, můžete zdolat třeba nedaleký Andrlův chlum s rozhlednou anebo se vydat toutéž cestou zpět a vychutnat si údolí Tiché Orlice ještě jednou.
Může se hoditMapa: |
