Od drahých kovů k největšímu horskému středisku
Tak jako většina horských městeček i Špindlerův Mlýn vděčí za své založení hledačům a dobyvatelům drahých kovů a kamenů. Ti se tu objevili koncem 16. století a ruku v ruce s nimi přišli horníci následovaní dřevaři.
Z jejich usedlostí se postupně staly horské boudy a z pasek a mýtin po dřevařích zase pastviny a posléze sjezdovky. Dodnes se názvy původních usedlostí zachovaly ve jménech městských částí (Svatý Petr, Medvědín nebo Labská).
Turistický průmysl 21. století posunul Špindlerův Mlýn zase o kousek dál. Z vyhlášeného zimního střediska je dnes resort, kam můžete zajet v kteroukoliv roční dobu a neuděláte chybu.
Mimo zimní sezonu se tu můžete věnovat klasické turistice, nordic walkingu, jízdě na koloběžkách a samozřejmě i cyklistice. V létě se navíc můžete vykoupat v místní přehradě, ochutnat čerstvé houbové kyselo nebo borůvkové knedlíky z borůvek natrhaných na svazích nad Špindlem. Anebo navštívit Food festival (ale o něm až později).
Lepší vrabec v boudě, než...
Cyklotras je okolo Špindlerova Mlýna nepočítaně, já jsem si vybral tu královskou a vyrazil jsem k pramenům Labe. Je to kopec jen pro trénované, ale odměnou za litry potu ztracené při výstupu (a že jich bude), spatříte Krkonoše z nádherných vyhlídek, překonáte sami sebe, navštívíte několik míst, které jsou dnes vlastně už součástí naší historie a nakonec se i výborně najíte.
Cesta z Horních Míseček na Vrbatovu boudu
Ze Špindlerova mlýna se vydejte podél bobové dráhy (funguje i v létě) na Horní Mísečky. Řekl bych, že to je nejtěžší úsek cesty, kopec je opravdu strmý, ale než dojedete do Míseček, překonáte svých prvních tři sta výškových metrů, takže co se stoupání týče, budete vlastně za polovinou.
Cesta z Horních Míseček pro mě byla trošku překvapením, protože až k Vrbatově Boudě (a vlastně až k Labské boudě) vede příjemná asfaltka. Až vyjedete nad stromy, začnou se objevovat krásné vyhlídky na Krkonoše, které vás budou nutit slézat z kola a kochat se. Ale je to tak trochu zbytečné. Mohu vás ujistit, že z Vrbatovy boudy budou vyhlídky stejně hezké a navíc si je můžete vychutnat i s nějakým tím občerstvením. Cestu na Vrbatovu boudu tedy nepřerušujte zastávkami a dejte do šlapání, co to půjde, odměna již čeká.
Vrbatova bouda leží v nadmořské výšce necelých 1400 metrů a bude nejvyšším vrcholem dnešního výletu. Výletníky tu uvítají skvělou točenou limonádou, Vratislavským ležákem a překvapivě dobrou kuchyní. Interiér restaurace má příjemný moderní vzhled a z terásky je výhled k nezaplacení. A jeden tip: já jsem si dal po náročném výstupu moravského vrabce a byl jsem opravdu spokojen.
Na počest Hanče a Vrbaty
Pár metrů nad chatou můžete spatřit kamennou mohylu, které tu byla postavena jako memento upozorňující na nevyzpytatelnost a sílu zdejších hor, kterou ani lidské odhodlání a odvaha občas nedokážou porazit.
Vrbatova bouda
Výhled z Vrbatovy boudy
O Velikonocích 24. 3. 1913 se na start osmého ročníku mezinárodního závodu na 50 km v Jilemnici postavilo šest závodníků, kromě Bohumila Hanče a Václava Vrbaty i Němec Emerich Rath – ten sehrál nakonec celkem významnou úlohu. Část tratě vedla tehdy stejnou cestou, kterou právě projíždíte, z Labské boudy na Horní Mísečky (jedete v obráceném gardu).
Během dne se nestálé jarní počasí výrazně zhoršilo a všichni závodníci to s výjimkou Hanče vzdali. Vzdal i Vrbata, který ovšem ještě předtím půjčil přímo na trati Hančovi část oblečení a vydal se hledat pomoc. Ostatní již netrpělivě čekali na Labské boudě, a když se Hanč dlouho neobjevoval, vydali se ho hledat. Nakonec ho našel právě Rath, ale bylo již nad jeho síly dopravit ho zpět na boudu. Musel se vrátit zpět pro pomoc, přivolaná posila Hanče donesla do tepla, avšak bylo už pozdě, závodník byl natolik prochlazený, že nebyla možnost záchrany. Kousek od posledního Hančova vydechnutí skonal i Vrbata.
Nejvyšší vodopády u nás
Z Vrbatovy boudy vedou k Labské boudě dvě cesty, jedna po chodníku, na kterém je zakázáno jezdit na kole (ale můžete ho vést) a jedna po asfaltce. Já doporučuji směrem k Labské boudě kolo vést (zpátky jeďte klidně po asfaltce), protože tento úsek skýtá mnoho nádherných přírodních lokalit, které byste jinak minuli a to by byla velká škoda.
Jako návnadu uvedu Pančavské vodopády, které padají do více než 100 metrů, a i když jsou rozděleny několika stupni, jsou jednoznačně nejvyššími vodopády u nás.
Pančavské vodopády
Kousek od vodopádů stojí vyhlídka do údolí, v němž se nalézá nepřístupná Schusterova zahrádka, kde roste údajně až 150 druhů vzácných a chráněných rostlin. Na druhou stranu od vodopádů se rozkládá Pančavská louka, která patří k nejcennějším lokalitám KRNAP. Na louce s rašeliništěm rostou vzácné glaciální relikty, což je poslední živá vzpomínka na období, kdy Krkonoše pokrýval ledovec.
Labská bouda a pramen Labe
Labskou boudu nelze přehlédnout ani si ji s něčím splést. Devítipatrová železobetonová budova stojící v nadmořské výšce 1 340 m n. m. vzbuzovala v minulosti mnoho kontroverzí a dokonce hrozilo její zbourání.
Nakonec vše dopadlo jinak a v roce 2011 byla stavba zrekonstruována. Nový majitel znovu otevřel hotel s horskou ubytovnou a pokoje s restaurací částečně zrenovoval. Dnes tu mají dokonce svoje vlastní pivo. O tom, jestli do centrální části Krkonoš tato budova patří, nechť si udělá každý návštěvník názor sám. Podle mě svojí strohostí okolní přírodu nijak nenarušuje a navíc je skvělým orientačním bodem. Bez ní by byl pramen Labe, cíl našeho dnešního putování, v zimě často těžko objevitelný.
Protože je léto, je jeho hledání snadné, i když přímo pramen Labe asi taky neobjevíte. To, co navštívíte, je tzn. Labská studánka nacházející se v nadmořské výšce 1 386 metrů. Labe ve skutečnosti pramení někde v tom rašeliništi nad ní. Ale to nevadí, cíle bylo dosaženo a ten čůrek, který ze studánky vyvěrá, je opravdu Labe.
Okolí pramene Labe
Labská studánka
Snad pro zvýraznění pocitu z nepatrnosti pramínku, umocněným ještě majestátností okolních hor, umístili strážci parku na betonovou skruž u Studánky znaky 24 evropských měst, kterými Labe protéká. Na rozdíl od nás má před sebou ještě dlouhou cestu. My sjedeme zpět do Špindlu a budeme se věnovat kulinářským zážitkům.
Jak se vaří v Krkonoších
O posledním prázdninovém víkendu (26. - 28. 8. 2016) se ve Špindlerově Mlýně uskuteční druhý ročník gastronomického festivalu „Jak se vaří v Krkonoších“, během něhož můžou návštěvníci ochutnat různé druhy zejména regionálních pokrmů v jednotlivých restauracích zapojených do festivalu.
Na špindlerovském náměstí bude příležitost poznat i méně známé kulinářské pochoutky, třeba ty z říše hmyzu. Nebude chybět ani barmanská show s mícháním koktejlů a festival doprovodí jazzová muzika.
Cílem akce je představit město Špindlerův Mlýn jako turisticky vstřícnou destinaci, zajímavou nejenom překrásným prostředím, nekonečným množstvím aktivit, ale i profesionalitou v oblasti kulinářství a gastronomie. V rámci tohoto projektu připravilo Město Špindlerův Mlýn webové stránky, na kterých probíhá prezentace jednotlivých restaurací zapojených do akce.
Městská hromadná doprava po celém Špindlerově Mlýně bude v sobotu 27. 8. pro účastníky akce Jak se vaří v Krkonoších zdarma. Přehled restaurací a menu, mapu festivalu, informace k dopravě, program akce, tradiční krkonošské recepty i přehled turistických tras a cílů naleznete na www.festivaljidel.cz.
Zajímavosti z dnešního výletuKrkonoše - jsou nejvyšším pohořím České republiky a celého masivu Sudet. Leží v severních Čechách a na jihu polské části Slezska. Nejvyšší horou je Sněžka s výškou 1603 metrů nad mořem, kterou podle pověstí střeží bájný duch Krakonoš. Pančavský vodopád - je nejvyšší vodopád v České republice. V podobě příkrých kaskád stéká z Pančavské louky do Labského dolu v Krkonošském národním parku. Kousek od vodopádu se nachází Ambrožova vyhlídka, ze které uvidíte Labský důl s meandry řeky Labe a celé panorama východních Krkonoš (Kozí hřbety, Kotel, Lysá hora aj.). Víte, do jaké hloubky padá voda v Pančavském vodopádu? Odpověď naleznete na www.cyklotoulky.cz Labe - (německy Elbe) je jednou z největších řek a vodních cest Evropy. Pramení v Krkonoších, protéká Německem a ústí do Severního moře. Je 1094 km dlouhá (v Česku 371 km) a její povodí má rozlohu 148 268 km² (v Česku 49 933 km²). Přestože na svém soutoku s Vltavou má nižší průtok a je od svého pramene kratší, nepovažuje se za její přítok. Špindlerův mlýn - lyžařské a běžecké tratě jsou v provozu až 5 měsíců v roce. Profesionálně upravované sjezdové tratě různého druhu obtížnosti mají celkovou délku 25 km. Celkem 14 lanovek a vleků zajišťuje přepravní kapacitu 17 500 lyžařů za hodinu. S jedním skipasem je možno lyžovat na všech sjezdovkách na 4 různých lyžařských resortech (Svatý Petr, Medvědín, Horní Mísečky, Labská). Kyselo - správné krkonošské kyselo má lehce navinulou chlebovou vůni, a po chlebu také trochu chutná. Také voní houbami, kmínem a čerstvými vajíčky na másle. Pravé krkonošské kyselo se vaří z chlebového kvásku. Hned několik variant můžete ochutnat poslední prázdninový víkend na Food festivalu ve ŠM. |
