Jen tak si prožít poušť ve střední Evropě. Záhorie miluje i armáda

Nejrozsáhlejší písečné duny ve střední Evropě jsou tak dokonalou replikou pouště, že si je oblíbili i vojáci a ti, kteří jejich techniku vyrábějí. Vždyť vojenský prostor Záhorie poskytuje ideální podmínky pro ostré testy všemožných zbraní už devadesát let. Pro dobrodružné a sportovně založené povahy se toho tady ale najde víc než jen zbraně.

Rozlehlá krajina v centru Záhorie je skutečně unikátem. V docela zvláštní kombinaci se tu mísí vojenská střelnice, chráněná příroda s několika rezervacemi a nadto také ráj houbařů. A to vše dohromady na území velikosti malého okresu.

Tak velkou písčinu s obrovskými vřesovišti ve střední Evropě nenajdete. Za něčím podobným bychom se museli vypravit až k Severnímu moři či Atlantiku. Ale zdejší krajina je přece jen jiná, lesostep na písečných dunách připomene spíš místa daleko na jihu.

Netřeba připomínat, že je to tu mimořádně fotogenické, a to v každém ročním období.

Na jaře se tu vlní klasy stepních kavylů a zavoní lýkovce, ve vrcholném létě procházíte nekonečnými poli vřesu a i podzim se dokáže pěkně vybarvit.

V zimě pak holé planiny dodávají místu až nadčasovou podobu.

Dubová savana

Pro toho, kdo zná podobnou, ale mnohem menší oblast vátých písků u Bzence, může být první návštěva Záhorie velkým překvapením. I tady najde rozsáhlé porosty borovic, ale vedle toho krajinu, po které se na Bzenecku dávno slehla zem.

Doubravy s rozptýlenými stromy mají ráz savany, která zůstává zakódována v lidské mysli jako ideální krajina. Všudypřítomné borovice sem přivezli francouzští lesníci po třicetileté válce z podnětu tehdejších vlastníků panství, pálfyovských grófů. To proto, aby doplnily prořídlé listnaté porosty. Ale původní dubové lesy se udržely na nebývalých výměrách a můžete je obdivovat i na těch nejvyšších dunách.

Nejkrásnější partie zakázaného prostoru se otevírají v srpnu při akcích vojenských nadšenců.

Obří vřesoviště pohltilo jednu z dopadových ploch dělostřelecké střelnice.

Wehrmacht i US Army

Krátce po vzniku Československa přišli na Záhorie vojáci. Dělostřelecká střelnice sloužila také potřebám tehdejší největší středoevropské zbrojovky, plzeňské Škodovky. Přezdívku Sahara dostalo území za války, vojska německého wehrmachtu tady trénovala africké operace.

Traduje se, že na zdejších střelnicích nacvičovali i Američané akci Pouštní bouře v r. 1991, první válku proti Saddámovu Iráku.

Pozvánka na Saharu

První „podujatie“ pro milovníky a sběratele zbraní a vojenské techniky, Slovenské piesky – se koná pravidelně na začátku srpna. Hlavní „millitary“ akcí na Záhorie je o dva týdny později Sahara – největší setkání klubů vojenské historie a především přehlídka techniky spjaté s boji za druhé světové války. Návštěvníci uvidí stovky kusů originální vojenské techniky, kterou oživí až tisíc vojáků v historických uniformách. Přehlídku provází rekonstrukce tehdejších bojů z východní i západní fronty. Každý ročník je zaměřen na jinou událost. Letošní Sahara proběhne od 18. do 20. srpna.

Od roku 1999 tu americké letectvo skutečně cvičí. Když chtějí vyzkoušet bombardéry, neletí do pouště v Nevadě. Zamíří na slovenské Záhorie.

Někde armáda, někde houbaři

Do roku 2012 byl vojenský výcvikový prostor pro návštěvníky uzavřený, povolení k omezenému vstupu dostávali jen obyvatelé sousedních obcí. Tak jako u nás v Brdech, i na Slovensku se hnuly ledy. Vojenský obvod dostal nový režim a turistům ke vstupu už nikdo nebrání. Tedy s několika dost podstatnými výjimkami.

Pěchotní, letecká a dělostřelecká střelnice a další exponované plochy zůstávají trvale nepřístupné. Vstoupit na zapovězená místa lze, většinu z nich nechrání plot, ale citelná pokuta je to nejmenší, co člověka může čekat. Dopadové plochy jsou plné munice a někde to může být opravdu „horké pole“.

Donedávna utajené stovky kilometrů čtverečních vátých písků lze dnes projet po vojenských asfaltkách. Desítky kilometrů pohodlných cest mají tu a tam vadu na kráse. Stává se, že mohou končit překážkou, ať v podobě lesní cesty s kolejemi v písku anebo nepřívětivou tabulkou, jejíž strohý text je jasný i cizinci: Dál to nejde.

Léto na Slovensku

Tipy na krátké výlety i celou dovolenou najdete ve speciální slovenské příloze

Na podzim se zdejší lesy mění ve velké parkoviště. Stovky aut patří houbařům, kteří pořádají hotové nájezdy a s výstražnými tabulkami si příliš starostí nedělají. Nejspíš proto, že pod duby rostou ty nejlepší exempláře a zdejší houbařský revír je vskutku mimořádný. Přesto je vhodné držet se předepsaného režimu pro vstup, porušení by se návštěvníkovi z ciziny nemuselo vyplatit.

Sahara ožívá v srpnu

Pokud se budete řídit podmínkami, které vojáci určili návštěvníkům, do středu velkých odlesněných ploch uprostřed lesů se nedostanete. V nejlepším případě vedou cesty podél nich. Už to je ovšem neopakovatelný zážitek. K základnímu seznámení s typickou zdejší krajinou to postačuje a je na každém, jestli se s takovým obrázkem spokojí.

Vstup zakázán. Nahlédnout se dá z vojenské pozorovatelny.

Vítanou příležitostí nahlédnout zcela legálně do těch nejatraktivnější lokalit, do záhorácké pouště a savany, jsou pak outdoorové akce s tematikou vojenské historie a vojenské techniky.

V prostoru mezi Plaveckým Mikulášem a osadou Mikulášov se konají pravidelně v druhé půli léta. Dvě několikadenní „podujatia“ přilákají tisíce lidí, jak majitele vojenských veteránů, tak hlavně diváky a nadšence do vojenské historie a novodobé i historické vojenské techniky.

Kdo se nechce smažit před pancířem vozidel a techniky v maskovacích vzorech, může čas využít k průzkumu nitra nefalšované slovenské Sahary, třeba z vojenských věží a pozorovatelen.

Může se hodit

Jak na Záhorie legálně
Vojenský prostor se dělí dvě části: jih a sever, hranice mezi nimi vede řekou Rudavou. Možnosti vstupu určuje „plán činnosti“ ve vojenském obvodě, zvlášť pro severní a zvlášť pro jižní část.

Celý vojenský obvod kromě trvale uzavřených dopadových ploch tak bývá přístupný obvykle na víkendy a v době dovolené Vojenského technického a zkušebního ústavu (VTSÚ).

Ve všední dny je prostor uzavřený obvykle během běžné pracovní doby, někdy až do večera. Podmínky vstupu jsou i tak nečekaně velkorysé: návštěvník se může zdržet v prostoru až 24 hodin mimo období vojenské činnosti.

Kam se ještě podívat
Návštěvu záhorských písků lze doporučit hlavně cyklistům. Na nejkvalitnějších úsecích asfaltek si vyřádí i inlajnisti. Pro pěší jsou vzdálenosti značné, ale lze využít kratší atraktivní úseky: třeba ke kouzelné říčce Rudavě, která se přes pole písečných dun probíjí hned dvakrát a kromě nečekaně průzračné vody nabízí klidná zákoutí meandrujícího toku.

Zpevněné cesty najdete v okolí všech záhoráckých sídel v Búru (tak tu říkají borovému lesnímu masivu), například mezi Malackami a Studienkou, mezi Studienkou a Lakšárskou Novou Vsí či v okolí Borského Mikuláše. Ani tady se ale nevyhnete písečným úsekům, za sucha takřka nesjízdným na kole.

Doslova luxusní stezkou je ovšem nová asfaltka, která vás zavede do nejcennějších a krajinářsky nejpůsobivějších partií záhorských písků. Ze silnice z Lakšárské Nové Vsi do Plaveckého Mikuláše na ni odbočíte doleva.

Průjezd dříve zapovězeným prostorem vede jakýmsi rozvolněným vojenským skanzenem. Kolem se tyčí vyhlídkové věže, monumentální bunkry a další betonová monstra, široké protipožární pásy projeté tanky oddělují step od dubových a borových lesů. Tu a tam narazíte na rozstřílené torzo vojenské techniky.

Patnáctikilometrová asfaltka střídá prudké sjezdy s výšlapy, tak jak jde napříč hřbety dun. Nejatraktivnější je vyhlídkový úsek na několikakilometrové trase podél dopadových ploch s vřesovišti a s pouštními scenériemi plnými střepin rozmanité munice.

Zakrátko vás cesta přivede až do podivné vojenské vesnice s políčky, zahrádkami a bytovkami. To je obec vojáků a techniků pojmenovaná Záhorie. Nápadně to tu připomene časy socialismu, ani ne tak u nás, jako daleko na východě. A takové je vlastně celé Záhorie, tak trochu putování proti běhu času.

Když budete mít štěstí, narazíte na stále funkční roubené stodoly. Ne z borovic, ale z tvrdého dřeva dubů a jasanů. K vidění jsou i vahadlové studny u nevelkých tradičních domků, které vás přenesou kamsi do maďarské puszty.