Lupkovský průsmyk (640 m) je jednou z mnoha sníženin v hřebeni Východních Karpat na slovensko-polské hranici. Roku 1874 se přes něj podařilo dokončit strategicky mimořádně důležitou železniční trať Habsburské monarchie – Severovýchodní uherskou dráhu spojující Budapešť s Haličí, zejména pak s vojenskou pevností Przemysl.
Původně dvoukolejná železnice se osvědčila v obou světových válkách, zatímco v dobách míru je už od rozpadu Rakouska-Uherska spíše objektem nezájmu.
Obnova tratě v 90. letech 20. století sice znamenala zavedení pravidelné osobní i nákladní dopravy, ta však postupně skomírala.
Letošní znovuobnovení provozu víkendových turistických vlaků nastalo z iniciativy polské strany po šesti letech pauzy.
Zážitek jménem Medzilaborce
Nástupním místem do Lupkovského průsmyku ze slovenské strany je město Medzilaborce. Za socialismu konečná nočního rychlíku Laborec z Prahy, který měl už tehdy pověst vlaku, jemuž je dobré se při cestách na východ vyhnout.
Vzpomínky na duch reálného socialismu, kdy vlak dál už nejezdil a civilizace končila v přilehlých vesničkách, evokuje většina městských staveb, které se od těch dob příliš nezměnily.
Pozoruhodnou architektonickou směs bez historického centra obohacuje honosný chrám Sv. Ducha, postavený roku 1949 ve staroruském renesančním slohu. Dobový kolorit současnosti doplňují skupinky romských výrostků toulající se městem a příležitostně obtěžující místní i přespolní. „Dobre tu už bolo,“ komentuje zdejší život jeden z místních obyvatel, dojíždějící za prací spolu s několika kamarády až do Bratislavy.
Pravoslavný chrám v Medzilaborcích
Město Medzilaborce
Přitom turisté z velkých dálek nejsou v Medzilaborcích vyloženou vzácností. Láká je sem Muzeum moderního umění Andyho Warhola, jehož rodové kořeny sahají do okolního rusínského regionu. Konkrétně do vesničky Miková, kde Warholova matka prožila nelítostné boje první světové války a pohnutými příběhy z místního kraje ovlivnila v dětství citlivou umělcovu duši. K nejsilnějším příběhům prý patřily nálezy lebek a koster padlých vojáků v mikovských lesích.
Prohlídka uměleckých děl Warholova muzea je dalším silným zážitkem do mozaiky vjemů z města na řece Laborec. Je tu vše pohromadě v prapodivném a rozporuplném konglomerátu: americký pop-art světového měřítka, dožívající reálný socialismus i špína a nouze kapitalismu 21. století.
Vlakem přes Karpaty
Nastupme však konečně do vlaku, který míří nahoru do kopců k 14 km vzdálenému Lupkovskému průsmyku na polské hranici. Jezdí tu moderní polská motorová souprava a cesta nahoru stojí jedno euro nebo 4,40 zlotých (27 Kč).
Vlak nejprve míjí zdevastovanou zastávku Medzilaborce-město a za vesnicí Vydraň, kde se mihne silueta sovětského tanku, začíná strmě stoupat. Vyhlídková jízda to bohužel moc není, až po hraniční tunel se všude dokola rozprostírá jenom nekonečný bukový les. Souprava jede navzdory velkému stoupání a nepříliš udržovaným kolejím docela rychle. Tunel je kupodivu osvětlený a hned za ním se prosvětluje i krajina. Les mizí, objevují se horské louky a panoramata zalesněných horských hřbetů. Krátce na to už vlak staví v první polské stanici Lupków.
Slovenský portál Lupkovského tunelu
Slovenský portál Lupkovského tunelu
Je tu veliké nádraží s pěti kolejemi a svítícími semafory, nikde však žádná vesnice ani město. Jen louky, hory, lesy, modré nebe a výpravčí s červenou čepicí. Odmává odjezd vlaku, zhasne světla v tunelu, zamkne nádražní budovu a odjíždí autem po kamenité cestě (jiná tu nevede) někam domů.
Původní vesnice Stary Lupkow s lemkovským obyvatelstvem zanikla krátce po druhé světové válce během bojů s banderovci a v rámci přesídlovací a vyhlazovací akce Wisla.
Voják Švejk i rakouský císař v Lupkově
A světe div se, před osiřelým nádražím je informační tabule s usmívajícím se dobrým vojákem Švejkem, který se tu zastavil během cesty vlakem na haličskou východní frontu. V Lupkově se tehdy vydával oběd navařený ze tří prasat, která Švejkova marškumpanie předtím v Medzilaborcích zrekvírovala protestujícímu uherskému Rusovi.
Léto na SlovenskuTipy na krátké výlety i celou dovolenou najdete ve speciální slovenské příloze |
Nechybí ani citáty ze slavného románu, kde Hašek barvitě popisuje válečnou atmosféru zničeného lupkovského nádraží, nepořádek a smrad kolem. Zmiňuje též čerstvý památník padlým „Brandeburákům“, jehož torzo dodnes stojí.
Na Švejka v Polsku opravdu drží, což dokládá originální turistická ubytovna Radosne Szwejkowo, vzdálená asi 200 m od nádražní budovy. Kromě všudypřítomných Švejkových hlášek v polštině zdobí interiéry například dobové válečné pohlednice nebo kopie akvarelu „Rozloučení v Lupkově“ od Wojciecha Kossaka, kde je zachycen rakouský císař František Josef na lupkovském nádraží v roce 1880 při své návštěvě Haliče.
Turistická ubytovna Szwejkowo
Ubytovna má charakter polských turistických chat, umožňuje spaní ve vlastním spacáku, k dispozici je vybavená samoobslužná kuchyně, společenská místnost, sprchy a toalety.
Po hranici do Kalinova
Radosne Szwejkowo přímo vybízí k přespání (30 zlotých, 180 Kč) a okolní pustá horská krajina neodolatelně láká k výletům. Nejbližším cílem a zároveň turistickým rozcestím je hraniční Lupkovský průsmyk nad železničním tunelem vzdálený cca 1,5 km.
Za prohlídku určitě stojí slovenský tunelový portál, na němž se zachovaly dvě úsměvné pamětní desky ve slovenštině a ruštině z roku 1946 a masarykovský československý znak. Desku připomínající průjezd prezidenta Beneše v dubnu 1945 nechal údajně odstranit Vladimír Mečiar po vyhlášení samostatného Slovenska.
Kalinov: první osvobozená obec v Československu
Výzdoba v Kalinově
Hezká celodenní túra vede z Lupkovského průsmyku po hranici například severozápadním směrem kolem přírodní rezervace Palotská jedlina a přes silniční Laborecký průsmyk na vrch Paseka (848 m). Je to místo, kde Rudá armáda poprvé překročila československé hranice 20. září 1944 ještě před dobytím Dukelského průsmyku. Událost připomíná azbukou psaný památník v lese.
Na vrcholu Paseky (též Velký Bukovec) stojí železná strážní věž z druhé světové války, nedávno renovovaná. Původně zřejmě německá nebo slovenská. Vzdušný výstup po konstrukci však neskýtá žádnou odměnu v podobě výhledu, okolní stromy věž už dávno přerostly.
Z Paseky vede značka do vesnice Kalinov, která byla Rudou armádou 1944 osvobozena jako první v Československu. Stojí tam hezký kostel a u něj udržovaný vojenský hřbitov z první světové války. Nechybí ani tank a kanony, pro změnu z války druhé světové. Když ne autobusem, pak určitě stopem se dá z Kalinova dojet do osm kilometrů vzdálených Medzilaborců.
Medzilaborce a Lupkovský průsmyk
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
Může se hoditTunel významných osobností Tunel provázely problémy od samého začátku. Podloží se ukázalo být při stavbě nestabilní, klouzavé a na vyzdívku se musel dovážet pevný kámen až z Čech a Rakouska. Původně projektovaná délka 750 m se musela výrazně zkrátit, stavební práce se velmi protáhly a prodražily. Tunelem projel roku 1880 císař František Josef speciálním vlakem na návštěvu Haliče, v době první světové války pak tisíce vojáků včetně Švejka (Haška) na východní frontu. Mnozí bohužel jenom jedním směrem. V roce 1939 zničili tunel Poláci, roku 1944 ustupující Němci. Rudá armáda tehdy vytvořila vedle zavaleného a zaminovaného tunelu provizorní širokorozchodný úvraťový obchvat, kterým projel v dubnu 1945 z Moskvy do Československa speciální vlak. Seděl v něm prezident Edvard Beneš a členové tzv. Košické vlády (zřejmě tedy i budoucí prezident Klement Gottwald) 7. listopadu 1946, na 29. výročí VŘSR (Velké říjnové socialistické revoluce), byl Rudou armádou opravený Lupkovský tunel znovu slavnostně otevřený. V dobách socialismu se však využíval minimálně. Občasně jen pro nákladní dopravu polského uhlí na Balkán. Mapa |
