Výstup na Sivý vrch není příliš náročný a dá se říci, že za málo peněz tady dostanete opravdu hodně muziky. Nejrychlejší a nejkratší výstup vede od rozcestí Biela Skala, ležící na silnici Liptovské Matiašovce – Zuberec ve výšce 950 metrů, takže na vrchol to budete mít méně než 1 000 metrů stoupání. Výstup tak pohodlně zvládnete za tři hodiny a celá túra i se sestupem stejnou cestou vám tak zabere zhruba pět hodin.
Komu se nechce po zdolání vrcholu vracet stejnou cestou, může zvolit z dalších čtyř alternativ sestupu, z nichž dvě cesty vedou k autobusové zastávce se spojením do místa startu.
Rozhledy a průchod skalním městem
Vyrážíme od rozcestí Biela Skala, kde najdeme stejnojmennou turistickou chatu a také autobusovou zastávku. Kdo přijede autem, může zaparkovat na velkém lesním parkovišti, trochu schovaném asi sto metrů západně od hlavní silnice. Není tedy třeba parkovat nebezpečně v krajnici poměrně frekventované komunikace, jak zde mnozí činí.
Na vrchol Sivého vrchu odtud vede červená turistická značka, výstupová trasa je navíc opatřená označením nadmořské výšky, vždy po 100 výškových metrech. Začátek stoupání jdeme strmě po široké lesní svážnici, která překračuje ohromné paseky a polomy, teprve asi po dvaceti minutách se cesta zúží na příjemnou pěšinu a zanoří se do stínu horského smrkového lesa.
Zakrátko dojdeme k rozcestí, kde uhýbáme vlevo na slepou odbočku vedoucí na hezkou rozhledovou skálu s křížem.
Odtud se otevírají první letecké pohledy k západu, na Chočské vrchy a Velkou a Malou Fatru. Současně také vidíme dvě velké přehradní nádrže – Liptovskou Maru a vodní nádrž Orava.
Vracíme se zpět k rozcestí a pokračujeme po hřebeni, který postupně nabízí další a další výhledy, tentokrát převážně na jih.
S přibývající nadmořskou výškou se krajina rychle mění, objevují se první bělostné vápencové skalky, smrky vystřídá kleč a louky s bezpočtem rozkvetlých horských rostlin. Všimneme si také vzácného fialově kvetoucího hvozdíku lesklého, který z celých Tater roste jenom zde.
Vstupujeme do rezervace a skalního města Radové skaly, jejichž vápencové věže se zvedají přímo z horského hřebene. Tady také najdeme nejhlubší propast Roháčů, hlubokou úctyhodných 88 metrů.
Cesta vede stále po hřebeni a vrchol Sivého vrchu se rychle přibližuje. Proplétáme se labyrintem skal, nejtěžší místa překonáváme s pomocí řetězů a po necelých třech hodinách staneme na vrcholu.
Výhledy ze Sivého vrchu jsou opravdu famózní a stály za vynaloženou námahu. Nejblíže máme bezpočet vrcholů Západních Tater, jako je Ostrá, Brestová, Salatín nebo Baníkov a za Jaloveckým sedlem vykukuje mohutný masiv Barance. Jižním směrem pak rozeznáváme hřeben Nízkých Tater a na západě se zvedají masivy Velké a Malé Fatry.
Traverz na Zverovku přes Brestovou
Jak už bylo řečeno v úvodu, kromě stejné cesty zpět se nyní nabízejí další čtyři varianty sestupu. Můžeme se dát po zelené a přes vrchol Ostré sestoupit k chatě Pod Náružím (najíst a napít tu nedostanete, ale po dohodě se tu můžete ubytovat) a dále do Bobrovecké Vápenice.
Do stejného místa se také dostanete po žluté značce, která vede Bobroveckou a následně Jaloveckou dolinou. Logisticky lepší varianty s koncem na autobusové zastávce vedou na sever, kratší po žluté vede přímo do Zuberce a delší po červené na vrchol Brestová a následně po zelené nebo modré na Zverovku. Poslední variantu jsme nakonec zvolili i my.
Nízkou klečí sestupujeme do sedla Pálenica, kde červenou křižuje žlutá značka a začínáme pozvolna stoupat travnatým a oblým hřebenem na Brestovou.
Jakmile dosáhneme „podvrcholu“ Pálenica, otevírají se nádherné pohledy na sever k Oravě, za kterou se zvedá výrazný masiv Babia hora.
Z Brestové můžeme spatřit známé a výrazné vrcholy hlavního hřebene Roháčů, jako jsou Baníkov, Tri kopy, Plačlivé nebo Ostrý Roháč. Za nimi v dálce se pak rýsují nejvyšší štíty Vysokých Tater.
Brestová je turisty hojně navštěvovaný vrchol, čemuž napomáhá před několika lety postavená moderní lanovka. Část návštěvníků odtud pokračuje na Salatín a dále k Baníkovskému sedlu.
Nás nyní ale čeká sestup do údolí. Po modré dojdeme na vrchol Predný Salatín, odkud vedou dvě varianty – starší modrá značka sestupuje přímo do Spáleného žlabu, nověji vybudovaná zelená vede k horní stanici lanovky, pokračuje podél sjezdovky a spojuje se opět s modrou. Obě varianty vyjdou časově přibližně nastejno, pokud se tedy nebudete chtít svézt lanovkou.
Strmý sestup Spáleným žlabem nás rychle přibližuje do údolí. To se v zimě stává smrtelně nebezpečnou lavinovou pastí, na Silvestra v roce 2005 tu v lavině zahynulo sedm turistů, kteří se přes zimní uzávěru hor vydali na hřebenovou túru.
Chata Zverovka, kde náš výlet končí, je první dnešní toužebně očekávanou oázou, kde zaháníme hlad a žízeň.
Může se hoditNáročnost: středně těžká celodenní horská túra. Při návratu stejnou cestou cca 5 hodin, stoupání 860 m; přechod přes Brestovou 6 – 7 hodin, stoupání 1200 m. Sezona: od 15.6. do 31.10. (mimo toto období je oblast uzavřena). Voda a občerstvení po cestě: není, vše je třeba nést s sebou. Ubytování: chata Pod Náružím nebo Zverovka Doprava: začátek i konec túry jsou obsluhovány autobusovými linkami ze Zuberce a Liptovského Mikuláše (o víkendech odjezd v 16.05 ze Zverovky) |