Nováček většinou jede do Irska a v hlavě má kupu známých obrazů: zříceniny hradů, pastviny s černobílými „karrygold“ kravami a stády ovcí, ospalé vesničky a divoké pobřeží. Vůbec ale netuší, že nadšený bude v první řadě ze zdejších lidí.
Irové jsou nejen extrémně srdeční a pohostinní, ale je to i ten nejlépe naladěný národ, jaký jsme kdy poznali. Jejich bodrý humor je stejně nakažlivý jako láska k vlasti, o kterou se se všemi strašně rádi podělí. A tak kromě útulných pubů, černého piva Guinness a Fish&Chips je Irsko především zemí se vstřícnou pohostinností. Ta se zrcadlí i v nespočetné nabídce Bed&Breakfast - tedy ubytování v soukromí se snídaní, které najdete i v té nejzapadlejší vesničce.
Failté - galsky vítejte - tu není jen proflákaný reklamní slogan, ale příjemná realita. A to je v době, kdy středomořská letoviska trpí invazí masového turismu, nejen vzácný dar, ale i solidní základ zdařené dovolené.
My se o tom přesvědčujeme hned v prvním B&B na okraji městečka Cashel. Usměvavý domácí na nás kvůli zpožděnému letu čeká do 22:30 a poté si s námi při čaji a čerstvých muffinech ještě hodinu povídá.
Jestli jsme se kromě umění vychutnávat výborné černé pivo od Irů něco naučili, tak to, že ke spokojenosti v životě není potřeba ani hromada peněz, ani dobré počasí. A jestli vám počasí někdy rozhodí plány, stačí počkat pět minut - jak tvrdí s nadsázkou Irové. Počasí se tu skutečně mění snad každých deset minut
Naším prvním výletem během okruhu jihozápadním Irskem je Rock of Cashel - dřívější důležité politické a náboženské centrum ležící v hrabství Tipperary. Markantní silueta impozantních ruin z 12. a 13 .století s věžičkami a krásnými štíty trůní na šedesátimetrové vápencové skále přezdívané “Irská Akropolis”.
Ta je prý dílem čerta, který podle legendy večeřel v nedalekých Slieve Bloom Mountains. V okamžiku, kdy si chtěl z pohoří znovu ukousnout, spatřil sv. Patricka, který se v údolí chystal postavit kostel. Kamenné sousto, které znechuceně vyplivl, dopadlo právě v Cashel. Roku 450 tu během křtu krále Aenghuse sv. Patrick utrhl trojlístek, kterým demonstroval princip svaté Trojice. Z trojlístku se časem stala všudypřítomná irská ikona a dnes i jakýsi univerzální symbol štěstí.
Nejúchvatnější je výhled z Cashel na nádherně otevřenou krajinu, rozlehlé pastviny pod klenbou temných mraků uhánějících ve větru a házející stíny na fotogenické keltské kříže s propracovanými ornamenty. Tady je mystika Irska doslova hmatatelná.
Katedrála Cashel (nejvíce rozšířená ve 12 .stol), kdysi sídlo arcibiskupa, je dnes jedním z nejvýznamnějších památek Irska. Roku 1172 na tomto místě vzdává irské duchovenstvo hold novému pánu ostrova: anglickému králi Jindřichovi II.
Ještě magičtějším místem jsou zříceniny opatství Jerpoint Abbey. Kvůli dřívější chudobě a chybějícím prostředkům na opravu zůstaly stovky hradů a klášterů beze střech. Ty jsou díky geniálnímu světlu padajícímu do interiéru naprostým eldorádem fotografů a romantiků. V Jerpoint Abbey si užijete především procházku křížovou chodbou zrekonstruovanou z originálů. Pod olověnou oblohou a za křiku desítek havranů tu na nás ze sloupů hledí tváře biskupů, mnichů a rytířů z dob dávno uplynulých.
Další naší zastávkou bylo Kilkenny, jedno z nejstarších a nejlépe dochovaných měst Irska. S pestrými domy, tradičními obchůdky a útulnými puby je navíc perfektním příkladem provinčního městečka, které se rozrostlo kolem katedrály St Canice´s ze 6. století. Kromě prastarého hřbitova je zajímavá jedna z nejlépe dochovaných typických kulatých věží, které byly součástí obrany proti nájezdům Vikingů.
Pro Iry je ale Kilkenny hlavně domovem pivovaru Smithwick. Lehce nahořklé, červenohnědé pivo (Red Ale) tu začali vařit už františkánští mniši ve 12. století. Interaktivní prohlídku pivovaru včetně ochutnávky si rozhodně nenechte ujít.
Mytické IrskoMálokterý národ je tak pevně spojený s přírodou jako Irové. Každá řeka, hora či jezero má své prehistorické jméno a neexistuje jediné místo, které by nebylo opředeno legendami a mýty nebo „alespoň” obydleno nadpřirozenými bytostmi. Třeba irským symbolem - zeleným skřítkem Leprikónem (Leprechaun) a jeho zlatým pokladem schovaným na konci duhy. Irové žijí se svými trpaslíky, vílami a dalšími mytologickými bytostmi vcelku spokojeně. Pro ně není otázkou, zda existují, ale jestli budou mít štěstí je aspoň jednou spatřit na vlastní oči. Kdo má tedy rád tajuplné historky, ten se do Irska zamiluje a bude mít poté sám co vyprávět. |
Nejhezčí osadou jižního pobřeží, přezdívaného díky mírnému klimatu “Irská riviéra”, je Kinsalle. Ačkoli se rádo označuje za irské Saint Tropez, nejspíš pro své útulné kavárny, restaurace, galerie a špalír barevných domků ověšených květinami kolem půvabného přístavu, spíš jako by vypadlo z románu Rosamundy Pilcher.
Kdo hledá tu správnou irskou mystiku, ten ji najde na prehistorických místech, například u Fairy Fort - kulatých zídek považovaných za brány do říše víl, tak u dolmů (obřadní místa podobná gigantickým kamenným stolům). Především ale u kamenných kruhů z doby bronzové, které staří Keltové stavěli v místech, kde ležela hranice do jiného světa. U nejhezčího z nich - Drombeg Stone Circle - se zastavujeme cestou do Bantry. Sedmnáct až 1,9 metru vysokých kamenů tu stojí na vyvýšenině uprostřed líbezné krajiny s výhledem na oceán.
Tak jako patří Guinnes do irského pubu, patří do liduprázdné, díky vlhkému klimatu úžasně zelené krajiny, všudypřítomná stáda krav a ovcí. Krajina je tu jako nádherná patchworková deka se všemi odstíny zelené. Bombastická krajina nás očekává i na pobřežním trailu u Kilkee, kam se vydáváme na doporučení majitelky B&B.
Překrásnou částí je jihozápad ostrova. Jako roztažené prsty tu vyčnívá pět poloostrovů do nemilosrdného příboje Atlantiku. Podél úzkých dlouhých zátok se střídají bělostné liduprázdné pláže s ospalými rybářskými vesničkami, díky Golfskému proudu překvapivě obrůstajícími subtropickou vegetací. Kdo by taky v Irsku očekával kvetoucí hortenzie a dokonce palmy?
Muzeum emigraceHistorii irské emigrace se věnuje Cobh Heritage Centre - tedy muzeum emigrace v pěkné viktoriánské budově bývalého nádraží v přístavním městečku Cobh/dřívější Queenstown na jihu země. Queenstown byl klíčovým přístavem pro transatlantickou plavbu, a tudíž i výchozím bodem jak pro přepravu trestanců do Austrálie, deportace lidí na nucené práce do anglických kolonií, tak pro miliony Irů, kteří během a po Velkém hladomoru emigrovali do zámoří. Mezi 1848 a 1950 opustilo zemi na šest milionů obyvatel, pro polovinu z nich byl přístav v Queenstown to poslední, co ze své vlasti viděli. Nejznámější emigrantkou je Annie Moore, jejíž socha (spolu s bratry) stojí před vchodem do muzea. Expozice v Cobh se věnuje i Titanicu, pro než byl zdejší přístav 11. dubna 1912 poslední zastávkou před plavbou přes Atlantik a následovnou katastrofou.  |
Zatímco na známou, turisticky frekventovanou vyhlídkovou silnici Ring of Kerry přezdívanou “silnice snů” se vyplatí vyrazit hned po ránu, kvůli Ring of Beara na sousedním poloostrově pospíchat nemusíte. Většinu návštěvníků totiž odradí už extrémně úzká silnice, která se navíc k cípu poloostrova kontinuálně zužuje.
K našemu potěšení tu autobusové zájezdy nemají nejmenší šanci, a jelikož ani výletní lodě pro pět tisíc pasažérů zdejší pobřeží (zatím) neobjevily, vychutnáváme zdejší divočinu bez masového turismu. Dělit se o tu nádheru, o nekonečné ticho, modř oceánu a silnici musíme jen se stády roztomilých ovcí.
Chcete poznat irskou mentalitu? Pak prostě musíte do pubu. Pub neboli Public House čili lidový dům je pro Iry skutečně druhým obývákem. Při sklence piva za tónů lidové hudby tu extrémně výřeční Irové klábosí o počasí, posledních novinkách či zápasu hurlingového týmu.
Notná dávka melancholie s ještě větší porcí humoru jsou v irské duši hluboko zakořeněné.
Historie Irska je sérií různých katastrof, od invaze Keltů, Vikingů a Normanů až po vpád vojsk Jindřicha II. datující začátek osmi století anglické nadvlády. S ní spojené politické a náboženské spory konzervovaly už dřívější bídu a vedly ke krvavému boji Irů za svobodu.
Největší pohroma ale přišla s rostlinou, kterou do Evropy přivezli Španělé: bramborou. Brambory byly jídlem pro miliony chudých, ale poté příčinou největší katastrofy země. The Great Famine neboli Velký hladomor mezi roky 1846-1851 způsobila právě neúroda brambor zapříčiněná agresivní patogenem plísně bramborové. Hladomor „zelený ostrov“ nejen zpustošil a traumatizoval, ale jednou provždy změnil.
Irové jsou ale srdečný, zdravě sebevědomý, autentický národ stojící oběma nohama na zemi s každodenním cílem užívat si života. Drsné klima a pohnutá historie tu v lidech zanechaly hluboké stopy. A přesto, a nebo právě proto, vymodelovaly jeden z nejsympatičtějších národů světa.
Jihozápad Irska nabízí bělostné pláže i úchvatnou krajinu.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
