I déle než půl tisíciletí po nuceném odchodu Maurů dává městu v jihošpanělské Andalusii lesk jeho orientální minulost. Když se ponoříte do uliček staré muslimské čtvrti Albaicín nebo procházíte pevnost Alhambra s jejími zahradami, ocitnete se v jiném světě.
Já si představoval, jak asi Granada vypadala se třiceti mešitami a jejich minarety, než v roce 1492 padla vláda nasrovské dynastie a byla dokončena reconquista.
Dnes, po více než půl tisíciletí, je v Granadě mešita jediná. Otevřeli ji teprve v roce 2003 díky štědrému sponzorovi ze Spojených arabských emirátů.
Tip na dovolenouStále nevíte kam na dovolenou? Vybírejte z bohaté nabídky zájezdů na dovolená.iDNES.cz. |
Do mešity bezvěrci nemohou. Smějí si zakoupit nanejvýš suvenýry s islámskou tematikou. Když jsem si začal prohlížet noviny Islám dnes, které ležely u vchodu, neunikl jsem zkoumavému a nedůvěřivému pohledu mladého muže, jenž mešitu hlídá.
Na dohled odtud, na protějším kopci as-Sábica, procházejí denně tisíce turistů Alhambrou a na mnoha místech paláce mají přímo před očima nápis Není vítěze kromě Alláha.
Mešita v Granadě
Není vítěze kromě Alláha
Strmé uličky, orientální obchůdky a monumentální vily
Nejhezčí pohled na Alhambru je z vrcholku Albaicín, kam na vyhlídku Mirador San Nicolas směřují návštěvníci města, aby ukořistili nejlepší záběry starobylého maurského hradu. Pozornost se tu snaží upoutat i místní prodavači cetek nejrůznějšího druhu, například drátěných šperků.
Je tu ovšem trochu přelidněno, a tak je mnohem příjemnější posedět opodál ve stínu pod slunečníkem některé z kavárniček. Už na jaře totiž v Granadě teploty šplhají přes dvacítku. Když vám navíc k chlazenému nápoji naservírují zdarma tapas, je to milé překvapení. I o oběd je rázem postaráno.
Na vrchol Albaicínu vede labyrint strmých uliček. Některé jsou protkány malými obchůdky Maročanů a dalších muslimů, kteří se po staletích do Španělska postupně vracejí. Skoro se tak nabízí otázka, zda vůbec Isabela a Ferdinand před půl tisíciletím vyhráli.
Jiné uličky jsou naopak velmi poklidné, s monumentálními vilami za vysokými, nabílo natřenými zdmi, zkrášlenými zelení a květinami. Těmto domům se tu říká cármenes a jejich cena šplhá až ke dvěma milionům eur. Podle cármenes se jmenuje i městský fotbalový stadion, na němž nedávno Češi málem zaskočili španělské mistry světa ve fotbale.
Bílá barva v Albaicínu dominuje.
Vstup do vily v Albaicínu
Alhambra. V pevnosti nasrovské dynastie
Navštívit Alhambru při cestě do Granady je v podstatě "povinnost". I když je dost těžké sehnat vstupenky až na místě – ovšem je možné objednat si je předem. Denně sem totiž pustí nanejvýš 6 600 návštěvníků. Na vstupence máte i přesně vyznačený čas, kdy musíte být u vstupu do nejatraktivnější části pevnosti, do Palacios Nazaries.
Když se proderete chumlem lidí před hlavním vchodem včetně četných školních výprav, můžete začít obdivovat orientální krásu, kterou už od 9. století začali budovat maurští vládci Granady. Místo pro svůj hrad vybrali opravdu famózně a navíc měli šikovné stavitele, kteří jako stavební prvky umně využili i to, jak v průběhu dne dopadá do paláců sluneční světlo, či četné vodní nádrže, které pomáhaly zvlhčovat vzduch v Alhambře.
Pohled na Palacios Nazaries
Z vrcholu věže Torre de la Vela pevnosti Alcazaba, kde zavlály vítězné vlajky reconquisty, je úžasný výhled na Albaicín, čtvrť Sacromonte s četnými tančírnami flamenca v domech vytesaných do skal i na pohoří Sierra Nevada.
Alhambra byla kdysi vlastně městečko, které mělo vlastní lázně či islámskou školu. Dnes přitahují největší pozornost nasrovské paláce. Nemá cenu jmenovat všechny jejich názvy, k tomu poslouží kterýkoli lepší bedekr.
V místnosti nazvané Salón de los Embajadores, tedy Síň velvyslanců, kde přijímal hosty panovník, je nádherný strop z cedrového dřeva a je tu i krásná štuková výzdoba. Za nejhezčí se všeobecně považuje Patio de los Leones, Lví nádvoří s kašnou s 12 mramorovými lvy. Bohužel, při mé návštěvě byla právě v rekonstrukci kvůli archeologickému výzkumu nádvoří.
V plné kráse má být ovšem k vidění ještě letos. Určitě nevynechejte Generalife, terasovité zahrady s altány, cypřiši a emírovým letohrádkem. Na celou Alhambru je dobré vyčlenit si celý den.
Alhambra, pohled ze zahrad Generalife
Hory na dohled a Costa Tropical jen o kus dál
Na Granadě je fascinující, že si po větší část roku můžete až ráno na poslední chvíli říci, že se vám nechce chodit po památkách, ale radši si pojedete zalyžovat nebo zamíříte k moři na Costa Tropical.
Když jsem na rušné třídě uprostřed Granady ráno potkal mladíka s lyžemi, zatímco já šel jen v šortkách, ještě jsem se podivil. Lyže jsem pak ale znovu viděl v bývalé muslimské čtvrti přímo mezi kvetoucími muškáty. Z Granady je to totiž necelých čtyřicet kilometrů do horského střediska Pradollano v pohoří Sierra Nevada, kde nejvyšší hora Mulhacén dosahuje do výšky téměř 3,5 kilometru.
Stačí ale zvolit jiný směr a za hodinu jste z Granady u Středozemního moře, na pobřeží, kterému se tu říká tropické. Jen o kus dál na západ jsou pak oblíbená letoviska na Costa del Sol, jako je třeba Marbella.
Pevnost Alcázaba
Pomerančovník v Alhambře
Rušný den ve studentském městě, noc ve čtvrti flamenca
V moderním centru Granady jsou ale také místa, která stojí za vidění. Především je to Capilla Real, tedy Královská kaple stojící u katedrály na místě bývalé mešity. V kryptě jsou v olověných rakvích pohřbeni sjednotitelé Španělska, královská veličenstva Isabela Kastilská a Ferdinand Aragonský. Vystaven je i Ferdinandův meč a prapory, které nesli vojáci při dobývání maurské Granady.
Na vše shlíží obraz Kapitulace Granady, který namaloval Ferdinando Pradilla y Ortíz a na němž se Boabdil vzdává vlády nad městem. Není to však originál, ten je vystaven v soukromé sbírce ve vinném sklepě jednoho z bohatých výrobců sherry v jiném andaluském městě Jerez de la Frontera.
Z královské kaple je to jen pár kroků na náměstí Bib Rambla u starého arabského trhu Alcaicería. Dříve se tu konaly rytířské turnaje, popravy či pálily "nevhodné knihy". Dnes je to náměstíčko, které přímo vybízí k odpočinku.
Patio de los Arrayanes
Flamenco ve Venta el Gallo
V univerzitní Granadě je hodně mladých lidí a je to znát i v noci. Rušno je tu nejen v jedné z okrajových částí města Sacromonte, kde vám naservírují takové flamenco, že zapomenete i na jídlo, jež vám přinesli. Noční život můžete plnými doušky užívat i přímo v centru, kde je plno barů a diskoték.
A když vám z toho všeho hluku bude třeštit hlava, můžete si ráno, když město ještě napůl spí, vyrazit do oázy klidu – renesančního kláštera San Jerónimo. Dodnes tu žijí řádové sestry, ale pustí vás dovnitř. Obdivovat můžete výzdobu chrámu nebo se jen prostě procházet po nádvoří mezi pomerančovníky a citronovníky. Právě tady si nejlépe uvědomíte, že pro Granadu opravdu platí slova, jimiž ji charakterizoval zdejší slavný rodák, básník Federico García Lorca: "Je to město stvořené pro sny a snění."
Může se hoditJak se tam dostat Do Granady doletíte s přestupem v Barceloně či v Madridu. Letiště je 17 km od města a autobus vás do centra Granady doveze ze 3 eura. Přímá linka společnosti Smart Wings létá do Malagy, která je 125 kilometrů od Granady. Nejlepší je Granadu navštívit na jaře či na podzim, uprostřed léta jsou tu velká vedra. ALHAMBRA Z centra města lze do Alhambry dojít pěšky nebo dojet minibusem (30, 32). Užitečný web: www.alhambra-patronato.es DALŠÍ ZAJÍMAVÁ MÍSTA
Užitečné weby: |
