Strmé skalní stěny vystřelující vysoko k oblakům, hluboká údolí, křišťálové vodopády... Simien je jedním z nejúžasnějších pohoří planety s nejvyšší horou Etiopie Ras Dashen, která má vrchol v 4 620 metrech.
V téhle jedinečné krajině roste mnoho endemických rostlin a žije spousta druhů zvířat, která jinde nenajdete. I pro obyvatele má pohoří blahodárný vliv, v období dešťů zadržuje velké množství vody, a zásobuje tak celé okolí.
 |
Oblast byla osídlena již před mnoha staletími a vedly přes ni nejvýznamnější obchodní trasy. Tomu nasvědčuje nespočet historických center s architektonickými skvosty.
Nabíráme povinného průvodce s kalašnikovem a škrábeme se nahoru. Děti s nataženýma rukama, kterých je podél cesty stále dost, jsou rychlejší než náš Nissan Patrol. Na jedné platformě se prohánějí desítky menších opic. Chlupatý rozčepýřený samec se k nám otáčí a my zjišťujeme, že je to pavián dželada – druh, který jinde na světě nelze spatřit. Má rudou náprsenku a rozevláté háro na hlavě.
Procházíme se mezi opicemi a pozorujeme, jak tak obrovská rodina funguje. Ani je nevzrušuje, že tam sedíme, v klidu si probírají srst a občas mezi to vloží krátkou sexuální scénku.
Nocujeme v jednom z kempů. Ráno máme zmrzlé nohy, v noci teplota výrazně klesla, a kdyby se kdesi venku nehihňala hyena, bývala bych si slezla pro teplé oblečení. Po cestě z parku potkáváme kozorožce Walia, kteří jsou taktéž výhradně místním druhem.
Do svatého města, čtvrtého v pořadí
Křižujeme celou zemi na východ k somálským hranicím do města Harer. To je svaté město etiopské muslimské komunity. Žije tu více než 220 tisíc obyvatel různých afro-asijských etnických skupin. Po Mekce, Medině a Jeruzalému je to čtvrté posvátné město s přibližně devadesáti mešitami, což je snad největší koncentrace těchto svatostánků na jednom místě na světě.
Část Aksúmské říše přijala islám již v 7. století. A k samotné Etiopii patří až od 2. poloviny 19. století, do té doby byl Harer hlavním městem království Harari. Místní zde pěstují kávu a také lehký stimulant zvaný khat (Catha adulis). Tyto dva produkty město vynesly mezi nejdůležitější obchodní centra. Ačkoliv je muslimské, je také známé pro své dobré pivo vyráběné v místním pivovaru, na jehož výstavbě se podíleli Češi.
Dá si někdo pravou etiopskou kávu?
Se svoláváním muezzina k poslední modlitbě dne iša vyrážíme do ulic na večeři. Dáváme si tradiční etiopskou injeru (placku z kvašeného teffu) a grilované kozí maso. Být v Etiopii a vynechat bunnu by byl hřích. Bunna znamená káva a její pití je neodmyslitelnou součástí zdejší kultury.
Celou hostinu zakončujeme voňavou kávovou ceremonií Bunna tetu – volně přeloženo: Pojď si vypít kávu. Sympatická žena v bílém hábitu nejprve omyje syrová zrna, která následně opraží do blýskavě černé barvy. Poté je rozdrtí a pomalu povaří v tradiční hliněné konvici zvané jebena. Zatímco se káva vaří, z dřevěného uhlí se line vůně pražených zrn.
V jedinečné krajině Etiopie roste mnoho endemických rostlin a žije spousta druhů zvířat, která jinde nenajdete.
Etiopie
Miniaturní hrnečky se plní cukrem, to je signál, že voňavý mok je hotov. Káva se servíruje opět v jebeně. Přes vlákna trčící z hrdla, jež fungují jako filtr na lógr, se nalívá do miniaturních šálků zvaných cini. Taková ceremonie trvá i několik hodin a káva je fantastická – vynikající arabika s ovocným aromatem.
Zubatá úklidová četa
Kdykoliv jedete na dovolenou, rezervujete si pokoj s výhledem třeba na moře. Tady v Hareru je to jinak. Příplatkové pokoje pro turisty v hotelu Tewodros jsou ty s výhledem na smetiště. Ano, na smetiště. V noci se tu odehrávají podivuhodné scény.
Z okna našeho pokoje slyšíme šramot. „Už jsou tu,“ říkám Renému a spěcháme z hotelu ven. Hyeny. Je jich plné město, po setmění se stahují do ulic. V Africe žijí čtyři druhy hyen – tedy spíše tři a jedna hyenka – které se od sebe liší velikostí, strukturou klanu a místem výskytu.
O autorechAutoři článku Andrea Kaucká a René Bauer propadli závislosti zvané cestování a lásce jménem Afrika. Pokud se chcete o jejich cestách dozvědět víc, podívejte se na jejich web divokaafrika.cz. |
Od Súdánu až po Jihoafrickou republiku je nejrozšířenější hyena skvrnitá nebo také smějící se. Je to zvíře společenské, ve velkých klanech žije až 80 jedinců, kterým velí alfa samice. Stavbou těla jsou největším druhem, a tak není divu, že už partička tří hyen odežene od kořisti i lva.
Hyeny si rády uloví gazelu nebo zebru, ale jsou spokojené i s dobrou mršinou, ze které nenechají vůbec nic. Jejich čelist dokáže rozdrtit i kosti velké antilopy.
Stojíme vedle hotelu a pozorujeme smetiště, shluk zeleně svítících očí se přibližuje do ulic. Hyeny se ometají kolem strážníků sedících u brány policejní stanice. Postáváme v bezpečné vzdálenosti, ale když vidíme, jak ty chlupaté potvory mírumilovně polehávají policistům u nohou, jdeme blíž.
Beru do ruky klacek s kouskem masa. Najednou přede mnou sedí monstrum s otevřenou tlamou. Ze silných zubů mi naskakuje husí kůže, ale… já mám maso a hyena má chuť. Stát tváří v tvář takovému zvířeti je nezapomenutelný pocit.
Jinde by to nešlo. Jen si to představte: vystoupíte z auta v národním parku a mácháte klacíkem s kouskem masa hyeně před nosem. No nevím, kolik by toho ze mě zbylo.
Hyeny místo hlídacích psů
Staletí trvající soužití hyen s obyvateli je opředeno mnoha mýty. Místní legenda vypráví o dlouhém a krvavém boji mezi lidmi a zvířaty během krutého hladomoru. V zoufalé snaze zastavit hladové hyení nájezdy na město začala skupina starších krmit za hradbami zvířata hustou máslovou kaší.
V Africe žijí čtyři druhy hyen – tedy spíše tři a jedna hyenka – které se od sebe liší velikostí, strukturou klanu a místem výskytu.
V průběhu staletí se krmení propojilo s místní muslimskou vírou a hyeny mají svou hostinu o islámském svátku Ashura, desátý den prvního měsíce islámského kalendáře Muharram. Když lídr klanu kaši sní, čeká obyvatele poklidný a úrodný rok.
Místní tvrdí, že krmení má i praktické důvody. Inteligentní a teritoriální hyeny brání své území zuby nehty před jinými predátory, což pomáhá snižovat riziko útoků na obyvatele a jejich dobytek. Proč by chtěly ukousnout ruku, která je krmí?
Po nevšedním zážitku opouštíme daleký východ a vydáváme se na offroadové dobrodružství do údolí Omo. Ale o tom zase příště...
