Loni byla u Berouna otevřena první superrychlá nabíjecí stanice pro elektromobily sítě Ionity v Česku. Ta jako jediná nabízí ohromující výkon 350 kW, který sedminásobně překračuje výkon běžné rychlonabíječky. Takový stojan dokáže nabít baterii tak rychle, že je to aspoň trochu srovnatelné s tankováním: za přibližně deset minut umí vozu se spotřebou kolem 20 až 25 kWh/100 km, což je spíše vyšší údaj odpovídající dálničnímu režimu a využití plného komfortu, zajistit dojezd kolem 200 km. Konečně si může luxus rychlodobíjení dopřát i majitel jiného vozu než od společnosti Tesla, která má svoji síť „superchargerů“.
Má to ale dva háčky. Zaprvé musíte mít elektromobil schopný využít takový výkon, což v současnosti dokáže jen pár nejdražších exotů v čele s Porsche Taycan. I ty nejlepší soudobé elektromobily „pustí“ z takové supernabíječky 110 kW (Mercedes-Benz EQC) nebo 150 kW (Audi e-tron). Kompaktní Volkswagen ID.3, na který ve velkém sází koncern VW a jehož techniku dostane za pár měsíců elektrické SUV značky Škoda, udává maximální nabíjecí výkon 100 kW. A starší modely jako populární Nissan Leaf nabíjejí jen 50 kW.
A zadruhé od 31. ledna 2020, kdy končí účtování paušálem, zaplatíte u Ionity neuvěřitelných 21 korun za 1 kWh (psali jsme zde). Přitom vozy, pro které Ionity (sdružení evropských výrobců BMW, Daimler, Ford, VW včetně Audi či Porsche plus Hyundai-Kia) síť staví především, běžně spotřebují 20 až 25 kWh. Kilometr tak vyjde na víc než pět korun, což odpovídá nákladům benzinového osmiválce s 15litrovou spotřebou. Řešením je využití firemních dobíjecích karet, pak je cena 8,48 Kč/kWh u Audi a VW anebo 7,32 Kč u Mercedesu. I tak ale kilometr vyjde na víc než 2 koruny, což odpovídá nákladům na palivo u naftového vozu se spotřebou přes 6 l na 100 km.
Je dobré mít také na paměti jistá technická omezení. Rychlonabíjení na plný výkon probíhá jen za ideálních podmínek, nikoli po celou dobu, výkon stoupá postupně a u zčásti nabité baterie zase klesá, záleží na řadě okolností včetně typu vozu, teplotě i stáří akumulátoru. To vše ovlivňuje dobu nabíjení.
Než přijde nová generace elektromobilů se slibnými grafenovými akumulátory, u nichž současné koncepty jako Mercedes-Benz Vision AVTR slibují dobití na 700 km za 15 minut, bude potřeba vystavět síť ultra- a superrychlých nabíječek. Nemluvě o tom, že s rostoucím zájmem o rychlé dobíjení začne být na pár místech k dobíjení těsno.
Běžné rychlonabíječky rozhodně nejsou rychlé
Aby bylo jasné, v čem jsou ultrarychlé nebo superrychlé dobíjecí stanice přínosné: běžné stojany, které najdete například u obchodních center, se sice označují jako rychlonabíjecí, ve skutečnosti však nabízejí nanejvýš 50 kW a energii na 200 km tam načerpáte za hodinu. Rychlé se jim říká proto, že z domácí zásuvky, při použití výkonnější palubní nabíječky nebo tzv. wallboxu, se na 200 km dostanete za nejméně tři a půl hodiny. Bez tohoto zařízení se připravte na celodenní nebo spíš celonoční nabíjení 13 hodin. Nová auta s extra velkými, cca 90kWh bateriemi, se do doporučených 80 % kapacity dobíjejí v garáži i celý den.
Rychle, nebo pomaluPodle některých odborníků zabývajících se aktuálním stavem elektromobility není třeba na rozvoj sítě ultrarychlých nabíječek tolik tlačit. V skutečnosti prý naprostá většina nabíjení probíhá doma nebo třeba v práci s využitím levných tarifů a dá se čekat, že to tak bude i nadále. Automobil stejně 80 – 90 % času někde parkuje, a během této doby se může nabíjet. Italský magazín Infomotori cituje ze statistiky Tesla Clubu Italy: jeho členové nabíjeli u Superchargerů pouze v deseti procentech případů, a to najezdí v průměru padesát tisíc kilometrů ročně. Na druhou stranu je třeba říci, že pokud bude rozvoj elektromobility tak rychlý a výrazný, jak se plánuje, budou se auta do zásuvky využívat nejen na krátké pojížďky jako dnes, ale také na cesty na delší vzdálenosti. A na nich se bez opravdu rychlých a výkonných nabíječek neobejdou, aby se zmírnila zásadní nevýhoda v podobě krátkého reálného dojezdu. |
Výkon 350 kW je v současnosti maximum, jaký je pro dobíjení elektromobilů vozů dostupný. Mluví se o tom, že příští generace elektromobilů už bude schopna vysoký výkon takových zařízení využít. Takže i když výstavba supernabíječek Ionity vypadá jako plýtvání, je to spíše investice do budoucna.
Ostatní dodavatelé z řad distributorů elektřiny nabízejí v Česku ultrarychlé dobíjecí stanice se 150 až 175 kW s tím, že některé jsou modulární a do budoucna umožní navýšení výkonu. To se ukazuje jako vhodné řešení z hlediska současné techniky a prvotních nákladů. 50 kWh dobijí za 20 minut. I těchto stanic je ale u nás doslova jen pár.
Prvních pár vlaštovek
V současnosti provozuje nejrozsáhlejší síť veřejných dobíjecích stanic pro elektromobily v České republice ČEZ. Disponuje víc než 190 stanicemi, z toho přes 130 je „rychlodobíjecích“. Ultrarychlé dobíjení ale teprve nabídne, až vylepší stojan u sídla firmy v Praze. „V plánu je na přelomu prvního a druhého čtvrtletí navýšit výkon až na 150 kW,“ říká mluvčí ČEZ Martin Schreier.
E.ON provozuje 45 rychlodobíjecích stanic a jednu ultrarychlou ve Vystrkově u Humpolce, hned u sjezdu z D1. Ta se loni v létě stala vůbec první takovou zprovozněnou veřejnou stanicí v České republice, její výkon je 175 kW. „Nicméně je projektovaná jako modulární, takže v blízké budoucnosti může nabídnout výkon až 350 kW,“ popisuje Martin Klíma, vedoucí oddělení Mobility Services společnosti E.ON Energie.
Druhou ultrarychlou stanici se 150 kW vybudovala PRE v Praze-Holešovicích. Letos je v plánu výstavba 80 dalších standardních rychlodobíjecích stanic, z nichž většina však má být pro budoucí navýšení výkonu na 150 kW alespoň připravena.
Ještě během roku 2019 byly přitom plány místních distributorů větší, výstavba ultrarychlých stanic však vázne.
Jedna stanice za tři miliony
V polovině roku 2020 se chystá otevření ještě dvou stanic Ionity u OMV na D1, další se plánuje u některé z čerpacích stanic Shell, české zastoupení však zatím odmítlo specifikovat, kdy a kde to bude. Petrolejáři jsou opatrní, protože hned u první Ionity u nás se ukázalo, že vystavět takové zařízení není jednoduché.
Komplikací je infrastruktura i výkup pozemků, na čerpacích stanicích nebývá dostatek místa, protože se při jejich stavbě s takovými stojany nepočítalo. Celý proces je časově náročný, běžně trvá déle než rok, někdy i dva.
„Často se potýkáme s nejednotným přístupem stavebních úřadů, což průběh často komplikuje samo o sobě, a vyvíjíme snahu, aby se přístup stavebních úřadů sjednotil,“ upozorňuje Martin Schreier ze společnosti ČEZ. „V neposlední řadě je samozřejmě klíčové pro dobíjecí stanice zajistit dostatečný elektrický příkon, který buď již na lokalitě k dispozici je nebo je třeba zřídit nové odběrné místo. Což je proces, který může sám o sobě trvat až 18 měsíců.“ Jeho slova potvrzuje Pavel Lux ze společnosti PRE: „Z naší zkušenosti je nejvíce zdlouhavé jednání s vlastníky pozemků. To trvá někde i dva roky.“
Výstavba je také drahá. „U stanic s výkonem 2x 22 kW se náklady pohybují kolem 200 tisíc korun, u rychlodobíjecí stanice více než milion korun a u ultrarychlé stanice přesahují náklady tři miliony korun. A to se bavíme pouze o technologii a připojení, ale se stavbou jsou obvykle spojeny další náklady v podobě výstavby či úpravy parkovacích ploch. Částečně pomáhají evropské a národní dotace,“ přibližuje Martin Klíma, vedoucí oddělení Mobility Services společnosti E.ON Energie.
Další kroky
Kromě dvou či tří supernabíječek Ionity by v letošním roce měly v České republice vzniknout další tři ultrarychlé dobíjecí stanice v síti E.ON, a to podél hlavních dopravních koridorů – konkrétně v lokalitách Rozvadov, Vyškov a Mikulov.
Vedle opatrných plánů na výstavbu nových ultrarychlých nabíjecích stanic nebo zvýšení jejich výkonu se mluví také o řešení pro akumulaci energie na takových místech. V zásadě jde o shromáždění dostatečné energie ve chvíli, kdy se žádný vůz nenabíjí, pro následné zkrácení času potřebného k dobití.
„V lokalitách, kde je k dispozici dlouhodobě nižší hodnota výkonu, plánujeme nasazení akumulačních systémů,“ přibližuje Martin Schreier ze společnosti ČEZ. „Pilotní projekt tohoto typu jsme nedávno spustili ve Vestci u Prahy. Trojice rychlodobíjecích stanic v této lokalitě zvládne díky nově spuštěné vlastní fotovoltaické elektrárně o výkonu 20 kWp a akumulačnímu systému s kapacitou 275 kWh zajistit spolehlivé doplnění baterií elektromobilů.“
V tomto případě jde sice o možnost nabít najednou víc elektromobilů menším výkonem, ale princip je podobný a využít jej lze i k ultrarychlému dobíjení. Spojení fotovoltaiky a baterií letos v červnu začne testovat také E.ON na čerpací stanici Benzina v Břeclavi.
Kolik ve skutečnosti stojí rychlé nabíjení
Vysoké investice a náročné technologie se ovšem odrážejí ve vysoké ceně za dobíjení na rychlonabíječkách všeho druhu. Zatímco u domácí zásuvky se můžete s elektromobilem dostat na sazbu i pod 3 koruny za 1 kWh, „tankování“ elektřiny u Ionity vás vyjde na sedminásobek. Společnost ČEZ si podle nových sazeb účtuje paušál 550 korun za měsíc s předplacenou spotřebou 122 kWh, ale umožňuje také jednorázové dobíjení za 9,50 (neregistrovaný zákazník) nebo 7,50 Kč/kWh. Společnost má pět sazeb podle využití elektromobilů a myslí také na řidiče taxi.
E.ON požaduje po registrovaném zákazníkovi 6 korun za kWh, u ultrarychlé stanice 9 korun. Neregistrovaný zaplatí 13 Kč/kWh. PRE si vedle kvartálního paušálu 36,30 Kč za kartu nebo čip účtuje 3,03 Kč za kWh a k tomu po uplynutí 120 minut od zahájení nabíjení 0,24 Kč za minutu.
Dobít výše zmíněných 50 kWh na 200 km tak u Ionity vyjde neregistrovaného zákazníka na astronomických 1 050 korun, registrovaného 424 korun, u ČEZ paušálně 550 korun nebo jednorázově 375 korun a u PRE 152 korun. E.ON požaduje 300 korun u běžné stanice, kde dobití trvá hodinu, nebo 450 korun ve Vystrkově, kde dobijete asi za 20 minut.
Přepočteno na kilometr vychází cena rychlého dobití na 5,25 nebo 2,12 Kč u Ionity a 2,25 Kč u společnosti EON a přibližně 1,88 Kč na stojanu firmy ČEZ. Jedině PRE zatím ponechala u pilotní ultrarychlé nabíječky v Holešovicích běžnou sazbu, díky níž stojí 1 km „rychlé“ elektřiny jen 76 haléřů.
