Zpráva působí jako velmi nepříjemný budíček pro výrobce elektromobilů, a to nejen ty ze Států. Byli totiž přesvědčeni o tom, že svého klienta už mají jistého. Jenže průzkum trhu naznačil opačnou skutečnost. Lidé, kteří si elektromobil už pořídili a aktuálně v něm jezdí, totiž automaticky nepomýšlí na to, že by i jejich příštím vozem měl být elektromobil.
Téměř polovina amerických majitelů elektromobilů – podle průzkumu společnosti McKinsey & Co je to 46 procent dotázaných – plánuje návrat k vozům se spalovacími motory.
Podobný, byť ne tak výrazný trend, na základě průzkumů předpovídají reakce majitelů elektromobilů i z ostatních zemí. Globálně je ta průměrná míra nespokojenosti s elektromobilem o něco nižší, dosahuje devětadvaceti procent. V USA je každý čtvrtý až pátý majitel elektromobilu z deseti přesvědčen o tom, že svým příštím nákupem koncept elektromobility znovu podporovat nebude.
Situace ve Státech je bolavější o to, že právě tady se populace řidičů vyznačuje větší kupní silou a trh s vozy má největší dynamiku. Nástup elektromobility tu mohl být rychlejší, už proto, že spokojení majitelé elektromobilů mohli být tou nejlepší reklamou na úspěšný produkt. Jenže té spokojenosti se bohužel nedostává.
Na průzkumu McKinsey & Co vlastně není nic překvapivého. Shrnuje jen to, že auto, které napoprvé nenaplnilo vaše očekávání, si nejspíš znovu nepořídíte.
Výrobci elektromobilů se teď nebudou muset snažit jen o přesvědčování nerozhodných potenciálních kupců, jako dosud, ale i o změnu názoru těch, kteří jejich produkt již ozkoušeli a spokojeni s ním nebyli. Přitom budovat důvěru ve značku u někoho, kdo už byl elektromobilem zklamán, je o dost těžší.
„Předpokládali jsme mylně, že ten kdo si jednou zakoupí elektromobil, zpátky ke spalovákům se už nevrátí,“ shrnuje to Philipp Kampshoff z Centra pro mobilitu budoucnosti. „Průzkum ovšem naznačil něco jiného.“
Chybí infrastruktura, dobíječky není vidět
Nemilé je, že největším důvodem ztráty důvěry amerických řidičů v elektromobily je v první řadě něco, co automobilky moc pod kontrolou nemají. Nedostatečná infrastruktura veřejného nabíjení. Teprve za ní se v soupisce komplikujících skutečností objevily vysoké náklady vlastnictví a nepříjemné zkušenosti z cest na dlouhé vzdálenosti.
Kampshoff klade část viny na správu jednotlivých amerických států, které jen velmi neochotně budování podpůrné infrastruktury podporují. Za názorný příklad dává existující benzínky, lemující dálnice a sjezdy z hlavních silničních tahů. Jsou všude a dobře na očích, řidič vozu se spalovacím motorem se ve Státech prakticky neocitne v situaci, že by od jedné k druhé nedojel.
Ale dobíjecí stanice pro elektromobily? Veřejné, budované ze státních peněz i soukromé, je těžké vůbec zahlédnout. „A součástí dostupnosti je i dobrá viditelnost,“ říká Kampshoff. „Dobíječky, které je třeba hledat schované někde za nákupním centrem, nikomu na jistotě nepřidají.“
Road trip elektroaut americké ministryně. Hlavní byl průzkumník s benziňákem |
Z průzkumu společnosti McKinsey & Co – mimochodem velmi obsáhlého, tematicky pokrýval dvěma stovkami otázek 30 000 majitelů elektromobilů z patnácti různých zemí – dále vyplynulo, že s dobíjecí infrastrukturou je nyní v USA zcela spokojeno jen devět procent řidičů.
Podle amerického ministerstva energetiky v USA zatím existuje více než 68 000 veřejných dobíjecích stanic s více než 184 000 individuálních dobíjecích portů. „To je zásadní výzva pro budoucnost,“ popisuje Kampshoff. „Další generace kupců elektromobilů totiž bude na dobíjecí stanice spoléhat mnohem více, než ti současní.“
V té první vlně se totiž kupci rekrutovali z těch, kteří elektromobility fandili a viděli v ní cestu k ekologičtější přepravě. Byli „nadšení předem“ a proto byli ochotni odhlédnout od určitých nedostatků, improvizovat a přizpůsobovat se. Nicméně druhou vlnu by podle průzkumu trhu měli tvořit ti prve nepřesvědčení a dosud váhající, na které zapůsobí pozitivní příklad spokojených majitelů elektromobilů té první vlny. Ti už nedostatky tolerovat nebudou.
Nedostatečný dojezd brzdí poptávku
Plynou z průzkumu McKinsey & Co i nějaká pozitiva?
Záleží na úhlu pohledu. Za dobrou zprávu se sice na první pohled nedá považovat to, že přibližně jednadvacet procent Američanů tvrdí, že si za žádných okolností elektromobil nepořídí. Ale ten procentní podíl je i přes to nižší než před dvěma lety.
Relativně dobrou zprávou je i to, že se podíl řidičů – kteří by byli ochotni si někdy snad možná elektromobil nebo plug in-hybrid pořídit – zvýšil na osmatřicet procent. Jde skutečně jen vyjádření ochoty, ale už sám fakt, že tuto možnost teoreticky zvažují, je pozitivním signálem.
Volání o pomoc se nesla od majitelů elektromobilů směrem k výrobcům častěji, než by se dalo považovat za běžné. Průmysl ale reaguje s velkým zpožděním.
Za nedobré pro automobilový průmysl se dá považovat zjištění, že se u potenciálních i skutečných majitelů elektromobilů mění preference v maximálním dojezdu. Jde o jakési vyjádření toho, co by jejich elektromobil snů – takový, který si nejspíš pořídí – měl umět. Zatímco před dvěma lety byla tím ideálním dojezdem vzdálenost 435 kilometrů, nyní je to už 470 kilometrů.
„Problém ovšem je, že zdaleka ne všechny elektromobily v nabídce takovým dojezdem disponují, současné produkty tedy už od startu nepřináší to, co by od nich jejich kupci očekávali,“ uzavírá Kampshoff.
Výrobce elektromobilů tedy čeká – a nejspíš nejen ve Spojených státech amerických – další velká bitva o zákazníky. Bitva, která se nepovede jen formou vstřícné ceny a technologických vylepšení dojezdu, ale bude muset zasáhnout i oblastí, do nichž automobilový průmysl investuje jen krajně nerad. Do přímé podpory dobíjecí infrastruktury.
Zápas bude o to těžší, že výrobcům už nebude stačit přesvědčit o výhodách elektromobilů nové potenciální kupce, ale i jejich stávající majitele. To, že neplánují u elektromobility zůstat, je totiž tou nejhorší možnou reklamou.
