Magazín Car and Driver označil před časem Dodge Challenger za auto budoucnosti. A to navzdory jeho požehnanému věku. Challenger se jen s minimálními změnami vyrábí už déle než jedenáct let, což by pro většinu běžných modelů i jeho konkurentů znamenalo nepřístojné přesluhování. Už osm let v nabídce je dnes pro model auta dlouhá doba, dvanáct téměř nemyslitelná. Challenger jako by popíral aktuální dění. A pořád vypadá skvěle, asi nejlíp ze všech amerických svalovců.
Když bylo mohutné kupé s hranatým retro designem odkazujícím na modely ze sedmdesátých let představeno, psal se rok 2008. Finanční trhy kolabovaly, spotřebitelé žili v nejistotě a americké koncerny GM i Chrysler postupně zamířily k bankrotu a následné záchraně prostřednictvím státních peněz. Přesto se velký pony-car dostal do výroby a vydržel v ní.
Vydržel v ní i v době, kdy automobilky a politici velí k přechodu na elektromobilitu, k výrobě čím dál ekologičtějších aut. Challenger se tomu vysmívá, dokonce hodně okatě: můžete ho mít i v šílené verzi SRT Demon (produkce je vyprodána), která dává výkon až 840 koní a je postavena k tomu, aby na požádání pálila pneumatiky – to aby se dostatečně ohřály pro závody ve sprintu. Na první pohled je to auto, které by dnes nemělo existovat, které jde snad proti všem společenským konvencím.
Co je to úspěch
Jenže navzdory tomu, nebo možná právě proto, je Challenger úspěšný. I když, úspěšný. Loni Dodge v USA prodal 66 716 kusů Challengeru. Ford „doma“ prodal 75 842 kusů konkurenčního a výrazně mladšího Mustangu, Chevrolet pak 50 963 kusů svého Camara. Na první pohled tedy čísla nijak úspěšně nevypadají.
11. dubna 2018 |
Jenže Challenger je po celou dobu své existence k dispozici jen jako kupé, konkurenti se dají pořídit i coby kabriolet, a tak mají širší potenciál. Z toho zároveň vyplývá, že Camaro úspěšné nebylo a není divu, že Chevrolet koketuje s ukončením jeho výroby (spekuluje se o roce 2023, ale poslední zprávy to vyvrací).
Jen pro porovnání: nejúspěšnější americké auto, Ford F150, se v roce 2018 na domácím trhu vyšplhal na 909 330 prodaných kusů (a celosvětově to bylo přes 1,1 milionu). Jenže kromě takových bestsellerů, kterých je na trhu jen pár, je dnešní moderní automobilový svět hodně roztříštěný. A výrobci se snaží vyplňovat všemožné skuliny, z nichž některé mohou být velmi výdělečné.
Dodge Challenger Demon
A právě do takové výdělečné skuliny se Challenger strefil. Výkonné verze se na prodejích Challengeru podílí zhruba 27 procenty. Za výkonná provedení považuje Dodge verze od Scat Pack výše. Taková varianta je přitom asi o třetinu dražší než základní šestiválcová verze SXT. Verze Hellcat stojí víc než dvojnásobek a u nejdražších provedení a speciálních edic Challengeru se dostáváme na zhruba dvouapůlnásobek ceny základní verze. Marže na těchto provedeních přitom musí být obrovské, Car and Driver odhaduje v průměru
18 000 dolarů (420 tisíc korun), což snadno zastíní jakýkoli (nejspíš nepatrný) zisk ze základních verzí.
Dodge pro každého
To, že Dodge na velkém kupé pořádně vydělává, dokazuje aktuální marketingová akce automobilky: na každém z modelů Challenger, Charger a Durango zákazníkovi v USA sleví 10 dolarů za každého koně výkonu jeho motoru. U provedení SRT Hellcat Redeye, které je v aktuální nabídce tím nejvyšším, tak sleva dosahuje závratných 7 970 dolarů (200 tisíc korun), u základního provedení ušetří zákazníci 3 050 dolarů. Z toho tedy vyplývá, že základ stojí 30 500 dolarů, nejdražší verze 79 700 dolarů, v přepočtu jde o částky lehce přes 700 000 korun za základ a asi 1 850 000 korun za nejdržaší provedení. Bez daně a cel.
Samotné obří cenové rozpětí Challengeru je jeho výhodou. Špičková provedení budí svými výkony obrovskou pozornost a lákají mnoho zákazníků, málokdo si je však může dovolit. Jenže pak už nastoupí šikovní dealeři, kteří zákazníkovi vysvětlí, že si může dovolit stejné auto, jen s o něco nižším výkonem.
A spokojený zákazník odjíždí ze showroomu s novým a stále skvěle vypadajícím kupé. Šířka nabídky znamená, že má Challenger ohromný záběr co se skupin zákazníků týče. Ti milují jeho nadčasový design, který se pro mnohé stal jakýmsi symbolem svobodného motorismu. Za 12 let se nezměnil, zatímco příbuzný sedan Charger prodělal jednu generační změnu a jeden výrazný facelift.
Pohodový základ
Co především američtí zákazníci na Dodgi Challengeru vidí, jsme si mohli shodou okolností před časem vyzkoušet při jedné z našich návštěv USA. To když se na nás v autopůjčovně usmálo štěstí a v řadě aut naší zarezervované třídy stál i jeden Challenger. Pravda, šlo „jen“ o základní provedení se šestiválcem 3,6 litru o výkonu 305 koní, ale ani tak jsme neodolali. A mohli jsme objevovat podstatu tohoto nadčasového kupé.
Už samotný design je opravdu impozantní a ani po těch více než jedenácti letech od představení nevypadá Challenger zastarale. Je moderní, dynamický, čiší z něj síla a přitom i určitá pohoda. Předlouhá kapota se dnes jen tak nevidí, její plocha je ohromná.
Dodge Challenger SXT
Už při zkoumání auta v půjčovně přicházíme na jeho další výhody. Díky délce přes pět metrů je toto obrovské kupé i skvěle prostorné. Jak později zjišťujeme, překvapivě hodně místa je i na zadních sedadlech a ani nastupování sem není příliš otravné. Zavazadlový prostor toho spolkne opravdu hodně, dva velké cestovní kufry, k tomu příruční zavazadla a různé nákupy nebyly problém.
Ano, interiér je něco, nad čím zhýčkaný Evropan ohrne nos. Jenže je funkční a třeba propojení s mobilem pomocí Android Auto nebo Apple Car Play tu je samozřejmostí, ne nějaká vymoženost jako v Evropě. Sedadla jsou mohutná a superpohodlná, přitom dovedou dobře podržet i v zatáčkách.
A že to bude potřeba. Základní provedení a vlastně ani ta výrazně silnější totiž nejsou stavěna na kdovíjaké „řezání“ zatáček. Toto je klasický americký pony-car, který umí jezdit rychle hlavně rovně, zatáčky je vhodné brát rozvážněji. Vzhledem k rozměrům a hmotě auta nás to ani tak moc neláká, volíme pohodové tempo, při kterém je Challenger úžasně pohodlný (má pořádné pneumatiky – 235/55 R18 – žádné slupky) a je zábava ho řídit vlastně už jenom proto, že v něm sedíme.
Když se dostaneme do serpentin, podvozek není nijak zoufalý, jen prostě neposkytne sportovní svezení a zpětnou vazbu, kterou by evropský řidič žádal a třeba od Mustangu by ji dostal. Tady stará platforma Mercedesu (byť notně vylepšovaná) nabádá k rozvážnosti. Základní šestiválec se projevuje jako rozvážnější motor, který přitom není z nejúspornějších, přesto se v pohodě pohybujeme okolo deseti litrů na 100 kilometrů.
Auto budoucnosti
Základní Challenger je tak vlastně takové normální příjemné auto, které jen vypadá trochu jinak, než velí dnešní SUV móda. Ve většině situací poslouží stejně dobře. Samozřejmě v tomto případě jde hlavně o domácí americký trh, pro naše silnice je to přeci jen nadstandardně velké auto. V tom všem tkví krása Challengeru: umí to být pohodář pro každý den, pořídit se dá i v ďábelských verzích, které zrychlí tep nejednoho motoristického nadšence i situace naprosto neznalých náhodných přihlížejících.
A jak říká Car and Driver, ukazuje, jak může vypadat budoucnost alespoň toho, co z motorismu zbude: auta budou muset budit emoce, ať už to bude jakkoli – hlavně pomocí designu. To se Challengeru daří. Aby na nich automobilky vydělaly, budou muset nabízet základní varianty pro široké publikum, ze kterých toho zas tak moc mít nebudou, ale zároveň vyšperkované verze, za které budou zákazníci ochotni zaplatit pořádné peníze.
Tento trend, jehož je možná Challenger průkopníkem ad-absurdum, už dnes to můžeme pozorovat, stačí se podívat na nabídku třeba obyčejného Superbu – základ, pár středních verzí a pak nadupaná provedení jako nový Scout, plug-in hybrid nebo verze L&K.
Podle amerického magazínu pak také budou muset být auta nadčasová, aby ve výrobě vydržela dlouho. Ačkoli jsme v úvodu psali, že osmiletý modelový cyklus je dnes příliš, můžeme pozorovat, že se přeci jen doba výměny modelů prodlužuje. Vývoj aut je náročnější a automobilky musí nějak zaplatit složitější techniku, takže některé modely si svůj život protahují.
Zatím v drtivé většině ne tolik jako nestárnoucí Dodge, ale kdo ví, kdo další ho napodobí. Koncern FCA, do kterého Dodge patří, se však zdá být prozatímním specialistou na dlouhověkost, na druhém konci spektra stojí Fiat 500.
Jsou toto auta budoucnosti? Možné to je. Challenger se zatím do důchodu nechystá a nová generace přijde nejdříve v roce 2021. Nakolik bude nová, to zůstává otázkou.
