Žádné jiné produkční auto nedokáže z nuly na sto zrychlit za tak krátkou dobu jako Demon. Stačí mu k tomu 2,3 vteřiny a postaví se u toho na zadní kola. Jak rychlí chcete s Demonem být, si musíte rozmyslet už doma. Rozhoduje klíček. S obyčejným černým si budete muset vystačit s pouhými pěti sty koňmi. Pokud si vezmete ten červený, otevírá se vám brána k brutálním 852 koním.
Demon paradoxně nepůsobí příliš odlišně od slabší sedmisetkoňové verze Hellcat. Mimo jiné i proto, že první český exemplář, který ze Spojených států dovezl brněnský dealer Legendary, je v „civilní“ verzi vybaven celou řadou komfortních prvků, které standardní Demon nemá. Konkrétně? Třeba sedačkou spolujezdce. Ta v ortodoxní sprinterské verzi chybí, v továrně vám ji namontují za symbolický příplatek jeden dolar.
Za stejné peníze k autu majitel dostane i „Demon crate“, tedy v překladu „démonovu bednu“. Ta obsahuje příslušenství, bez kterého se neobejde nikdo, kdo chce dosáhnout na udávané nejlepší hodnoty zrychlení. Klíčovou položkou jsou malé a úzké přední disky kol, obvyklá výbava speciálů na dragsterské závody. Auto odlehčí a zmenší valivý odpor kol na nápravě, která není poháněná. Konstruktéři šli tak daleko, že přibalili i záslepku, kterou lze nahradit vnější zpětné zrcátko na straně spolujezdce. Při sprintu je zrcátko zbytečná zátěž a zvyšuje odpor vzduchu.
V bedně se ukrývá i stylový servisní kit. Auto si majitel může zvednout na „démonský“ hydraulický zvedák, šrouby kol utáhnout stejně stylizovaným utahovákem, tlak v pneumatikách zkontrolovat speciálním manometrem, a pokud musí vlézt pod auto, ulehne na démonskou podložku.
Démon na první pohled: trochu svalnatější Hellcat
Na první pohled Demona prozrazuje obří otvor sání na kapotě, ostatně za jediný sprint na čtvrtmíli tahle bestie sežere 4400 litrů vzduchu. Napoví i žlutě lakované „lízátko“ pod předním nárazníkem. V interiéru na brutální výkon neukazuje téměř nic. Sedačky jsou pohodlné a obří. Žádné uzounké skořepiny. Milovníci sbírání desetinek vteřin v zatáčkách stejně nejspíš sáhnou po jiném autě, v tomto stroji je vše podřízeno především jízdě v přímce.
O tom se řidič přesvědčí hned poté, co se ponoří do tajů infosystému a začne si hrát s nastavením jízdních režimů. Nejbrutálnější nastavení má vypovídající název „drag“. V tu chvíli se vše podřídí zrychlení - ať už je to převodovka řadící s prodlevou 0,4 vteřiny, odpružení, které se musí vyrovnat s přenosem víc jak tunové hmotnosti z přední nápravy na zadní kola, díky čemuž se auto po startu doslova postaví na zadní, nebo kontrola trakce.
Samostatnou kapitolou je nastavení výkonu motoru. V „cestovním“ provedení si osmiválec s objemem 6,2 litru dopovaný kompresorem vystačí s pěti sty koňmi. Ve sportovním režimu už na zadní kola míří výkon 808 koní. Poslední položka přepínače je označená jen symbolem hlavy ďábla. Z motoru vydoluje přes 850 koní a přes tisíc newtonmetrů. K tomu ovšem potřebuje stooktanový benzin.
Dodge Challenger Demon
Pro české zákazníky to bude samozřejmost, ve Spojených státech jej však běžně nenatankujete. Pro šetřivé motoristy je k dispozici „ekorežim“. Při pohledu na palubní počítač, který při popojíždění ve městě ukazoval dojezd 66 mil (107 kilometrů), přestože v nádrži bylo ještě nějakých padesát litrů benzinu, to není od věci.
Jak Demon jezdí? Přesně tak, jak se dá od takové bestie očekávat. Kompresor ve vyšších otáčkách zakvílí, z výfuků se ozve okouzlující řev, a i když se u nového auta nedá vyzkoušet výkon zdaleka naplno, máte pocit, že ztratit vědomí kvůli přetížení nemusí být vůbec nereálné.
Na obrazovce ukazující využitý výkon se při pružném testu zrychlení objevují hodnoty maximálně na úrovni necelých 400 kilowatt, tedy asi 550 koní. Rezerva je stále obrovská, ale takové kousky už má smysl zkoušet spíš na letišti nebo okruhu, ne na okresce kousek za Brnem. Že jsou průjezdy zatáčkami na druhé koleji, prozrazuje Demon i relativně vysokým profilem pneumatik.
Na druhou stranu pokud majitel nespěchá a netrápí jej vpravdě démonický apetyt, může touto bestií jezdit klidně denně do práce i po rozbitých silnicích. Tato „amerika“ z něj duši nevyklepe ani na kočičích hlavách.
Rohaté hlavy, kam se člověk podívá
Ještě zpět k té čertovské hlavě, která je symbolem Demona. Tu bude majitel nacházet takřka všude. S jejím důmyslným zasazením do různých detailů auta si konstruktéři opravdu vyhráli. Nejvíc překvapí její silueta při pohledu do optiky předních světel. A také na pneumatikách. Ty originální však nejspíš na autě nezůstanou dlouho, přestože jsou na extrémní výkon speciálně stavěné.
Demonů vyrobí v továrně v Detroitu pouze 3300, každý má svoje pořadové číslo na štítku v kabině. Do Evropy se auto oficiálně nedováží, určené je pouze pro americký a kanadský trh. První český exemplář má sériové číslo 443 a dealer jej dovezl na přání zákazníkovi z Prahy. „Auto je sice úplně nové, ale už bylo dedikováno konkrétnímu americkému zákazníkovi, který jej obratem prodal,“ popisuje Martin Dundálek, majitel společnosti Legendary, která Demona do Česka dovezla.
Na americkém trhu se dá Demon koupit v přepočtu přibližně za 140 tisíc dolarů, tedy necelé tři miliony korun. Dovoz do Česka, clo a daň jeho cenu vyšroubují na necelé čtyři miliony.
