Dřív jsem tvrdil, že nepotřebuji běhat více než půlmaraton, pak jsem zjistil, že nejsem takový rychlík, abych si mohl dovolit běhat půlku, tak jsem si řekl, že budu běhat trochu víc. Postupně jsem si výběhy prodlužoval a držel jsem se své mantry, že na žádný závod nepůjdu, až přišlo loňské září.
Česká výprava na Spartathlonu udělala skvělý výsledek, všichni doběhli, Radek Brunner si vyběhal druhé místo a to mi zasadilo do hlavy myšlenku, že bych se k ultra taky chtěl dopracovat. Zatím ta myšlenka byla hluboko v hlavě, někde v bahně, pod vrstvou dávno nepoužívaných mozkových drah a pod další vrstvou alkoholem zničených mozkových drah. Ale myšlenka tam hluboko někde klíčila. Postupně jsem tedy začal navyšovat běžecké dávky, z obvyklých cca 120 kilometrů týdně až na nějakých 140 až 150 kilometrů týdně. Po Novém roce jsem se rozhodl do toho šlápnout a zvýšil to na dávky přes 170 kilometrů. Nikde nic nebolelo, tak jsem si řekl, že v tomhle roce si první ultra budu chtít dát.
Pořád ale moje ultra mise byla ve fázi „někdy“, až mě parta na Endomondu (díky vám klucí!) nahecovala a když jsem koncem března měl od ledna asi 2000 kilometrů v nohách, tak jsem se nechal hecnout a přihlásil se na 12hodinový ultramaraton na Konopišti. Závod mi padl do oka hned, nemám rád davové akce, kde jsou stovky a tisíce lidí (jsem absolutní běžec samotář), tahle fajn akce slibovala takřka rodinnou atmosféru v příjemném prostředí konopišťského podhradí a to je můj šálek kávy.
Ale potřeboval jsem radu od zkušenějších borců, protože takové běhy jsou pro mě naprosto neprobádané vody. Tady bych moc rád poděkoval Michalovi Činčialovi, který se se mnou podělil o své cenné zkušenosti, poradil mi jak vyladit trénink a jak postupovat při dlouhém běhu.
No a vše dospělo do bodu, že můj první ultra běh je za mnou. Nebudu se dál rozepisovat, udělal jsem si cestou video report, aby vše bylo z první ruky a autentické (na papíře se toho dá namluvit dost, při závodě nic neutajíte). Bylo z toho druhé místo hned za prvním Standou Kováčkem.
Víc zábavy jsem si dlouho neužil, tak za rok doufám, že se zase sejdeme, snad jen kdybych si mohl přát menší vedro, bylo by to fajn!
Video zde:
Napiš svůj článek i TYTahle rubrika je určena těm, kteří se chtějí podělit o své zážitky, zkušenosti nebo tipy kolem běhání. Může jít o reportáž, test, tip na zajímavou trasu nebo jen zamyšlení. Nejsou dány žádné mantinely ani tématické okruhy. Tohle je místo, které je určené pouze vám. Lhal bych však, kdybych tvrdil, že to bude hřiště bez pravidel. Vaše příspěvky nepůjdou hned na stránky Rungo.cz, ale projdou "rychlým" okem někoho z redakce, nikdo ale nebude řešit vaše stylistické a gramatické záležitosti. Tento prostor berte jako blog-neblog, kde si za svůj obsah ručíte sami.  Psaní o běhání je někdy náročné. Ale tím to nekončí. Pokud se nám něco opravdu hodně zalíbí, může se stát váš příspěvek i hlavním textem na Rungo.cz. I vy tak můžete aktivně tvořit obsah a být součástí našeho týmu. Nejsme nejchytřejší, nejsme nejrychlejší, ale jsme otevření a to, co děláme, nás baví. Přidejte se. Pokud odešlete svůj příspěvek, redakce si vyhrazuje právo na to, co zveřejní a co ne, bez udání důvodů. Marek NÁZOR ČTENÁŘE NEMUSÍ KORESPONDOVAT S NÁZOREM REDAKCE!!! |
