Divadlo na Vinohradech bylo pro veřejnost otevřeno už od deseti hodin dopoledne, aby tam lidé mohli nosit květiny k rakvi a loučit se s oblíbenou herečkou. Před jedenáctou se velká pražská scéna zcela zaplnila.
Uprostřed vinohradského jeviště stála rakev se zesnulou herečkou obklopená věnci, květinami a taktéž velkou portrétní fotografií. U rakve se už od desáté hodiny střídali v čestné stráži herečtí kolegové. Podle očekávání jich dorazilo velké množství. Vedle dalších třeba Jiřina Bohdalová, Simona Stašová, Jaroslav Satoranský, Petr Nárožný, Otakar Brousek, Bára Hrzánová, Radek Holub, Jiří Štěpnička, Jan Potměšil, Dagmar Havlová, Naďa Konvalinková, Ladislav Hampl, Martin Kraus, Taťjana Medvecká, Tomáš Pavelka, Aleš Procházka, Miroslav Hanuš, Jiří Dvořák, Pavel i Kryštof Rímští, Lucie Polišenská či Radúz Mácha. Poslední sbohem přišla dát i zpěvačka Jitka Zelenková.
Pohled na dlouhé zástupy hereček a herců, kteří se u rakve střídali prakticky celou hodinu před začátkem rozloučení a stejně tak během jeho konání, byl opravdu mimořádný a svědčil o oblíbenosti Simony Postlerové mezi kolegy.
Těsně před jedenáctou padla opona a sál se na několik minut úplně ztišil. Když se jeviště opět rozjasnilo, vystoupil herec Marek Holý, aby a capella zazpíval lidovku Zelení hájové.
Pak si vzal slovo ředitel divadla Tomáš Töpfer: „Simonku jsem znal od jejích osmi let,“ řekl a vzpomněl třeba na dětské říkanky, které od ní slýchával. „Přemýšlím o tom, co tam nahoře asi chystají za premiéru, že tě, Simonko, povolali tak náhle a neočekávaně. Budeš nám moc chybět,“ zakončil svou řeč a popřál mezi herci obvyklé „zlom vaz“.
Po promítnutí fotografií z Postlerové života si vzala slovo dcera Jana Magdaléna Hrášková. „Ahoj mami,“ zahájila. „Pořád tě vidím, jak se směješ a chrochtáš u toho. Jak krabatíš čelo při děkovačce, když mě hledáš v hledišti,“ řekla. „Někde jsem slyšela, že jsi prý měla smutné oči. Ačkoli asi chápu, proč to lidé říkají, pro mne jsi nikdy neměla smutné oči. Ony se dívaly na mne, na tvoje dítě,“ pokračovala v emotivním proslovu. „Role, na kterou jsi byla nejvíc hrdá, byla role maminky. Dny, kdy jsme se narodili, byly tvoje nejoblíbenější,“ uvedla dále dojatá dcera.
Simona Postlerová žádné mimořádné dluhy neměla, odmítá tvrzení bulváru Kepka |
Po dalším sestřihu fotografií promluvil podobně emotivně hereččin spolužák Petr Vacek. Zmínil, že se o odchodu své kamarádky dozvěděl právě na ročníkovém srazu, kde všichni na Simonu Postlerovou čekali. „Na tenhle sraz asi nikdy nezapomenu. Byl jsem ale hrozně rád, že jsme tam byli spolu. Jak říkal Mirek Hanuš: zhroutíme se až každý sám doma,“ řekl Vacek mimo jiné. Na herečku vzpomněl i tak, že se dojaté vinohradské divadlo několikrát zasmálo. „Dokázala použít výrazy, že by to neuneslo ani moderní německý divadlo,“ zaznělo například.
Následovala série fotografií připomínající hereččinu kariéru, tedy role v Národním i vinohradském divadle. Záběry doprovodila píseň Bright Eyes.
 |
Poté zazněla hudba a zpěv z připravované inscenace Terezka. Právě tuto novinku podle hry Lenky Lagronové totiž Simona Postlerová ještě den před svým odchodem zkoušela. Živou hudbu a zpěv vystřídaly záznamy hereččiných výkonů na jevišti. Jako poslední to byly záběry z vinohradské inscenace Český román, která s odchodem herečky končí.
„V této inscenaci jsme byli partnery – ty jako Olga Scheinpflugová a já jako Karel Čapek. Oba jako postavy, které chápaly svoji práci jako společensky odpovědnou a jako smysl života,“ doplnil pak poslední řečník, kterým byl herec a Postlerové dlouholetý kolega Jan Šťastný. „Věř mi, milá Simonko, že úkol, který tu mám dnes, je pro mne ze všech nejtěžší,“ uvedl směrem k rakvi.
„Simonka byla velice vtipná, okouzlující a jedinečná bytost. Jako herci neustále slýcháme, že každý je nahraditelný. Ale já si troufám říct, že u Simonky to tak není. Jako herečka měla neuvěřitelný rozsah a jako žena neuvěřitelný šmrnc. My jsme tě v souboru všichni milovali,“ pokračoval Šťastný.
Pak už vinohradské smuteční publikum povstalo a vyprovodilo herečku dlouhotrvajícím potleskem. Od 13:00 navázala v bazilice sv. Ludmily na náměstí Míru mše svatá. „Byla vynikající herečkou, ale především vynikající maminkou a babičkou. Skromná, srdečná, s nezaměnitelným hlasem a neskutečným charismatem. Laskavý člověk,“ zaznělo zde mimo jiné. Více než hodinový obřad opět vrcholil dlouhým potleskem.
Následné uložení do hrobu se uskuteční v rodinném kruhu, sdělili pozůstalí.
V 59 letech zemřela herečka Simona Postlerová, ještě v sobotu zkoušela |
Simona Postlerová zemřela nečekaně 5. května ve věku 59 let. „Více než třicet let byla oporou zdejšího hereckého souboru, ale také úžasnou, empatickou, nápomocnou kolegyní a kamarádkou. Na našem jevišti ztvárnila téměř 40 nezapomenutelných hereckých postav,“ uvedla vinohradská scéna.
Simona Postlerová se narodila 9. listopadu 1964 v Plzni v herecké rodině a již v dětství údajně věděla, že bude své rodiče následovat. Herectví vystudovala na pražské DAMU, získala angažmá v Národním divadle a potom se stala členkou Divadla na Vinohradech. Kromě toho hrála také v Divadle Ungelt.
Diváci ji znají i z filmů, inscenací a seriálů. Hrála v televizních seriálech Chlapci a chlapi, Hospoda, Četnické humoresky, Nemocnice na kraji města po dvaceti letech nebo Ordinace v růžové zahradě. Objevila se ve filmech Zámek v Čechách, Divnolásky, Jedna kočka za druhou či nedávno uvedeném snímku Tancuj Matyldo.
Kromě herectví byla Postlerová i uznávanou dabérkou a recitátorkou, spolupracovala i s rozhlasem. Dabovala například Samanthu Carterovou v seriálu Hvězdná brána, Lorelai Gilmoreovou v seriálu Gilmorova děvčata, Annie Hackerovou v Jistě, pane ministře nebo Audrey Hepburnovou ve filmu Snídaně u Tiffanyho. V roce 2002 získala Cenu Františka Filipovského za nejlepší ženský herecký výkon v dabingu za propůjčení hlasu herečce Emmě Thompsonové ve filmu Vtip.
Postlerová byla vdaná za hudebníka Zdeňka Hráška, který v roce 2016 zemřel. Měli spolu syna a dceru.
Beru to jako svůj úkol. Simona Postlerová o synově nemoci i smrti manžela |
