Pětasedmdesátiletá žena z italského města Pavia podala žalobu na své dva syny. Co jí provedli? Nechtějí se odstěhovat. Jednomu je čtyřicet, druhému o dva roky víc a oba stále bydlí v jejím domě.
Začalo jí to vadit. V žalobě uvedla, že se nepodílejí na domácích pracích, nepřispívají finančně na provoz domácnosti, vůbec jí nepomáhají, jen si tak přežívají, jako když jim bylo deset či patnáct.
Bizarní spor? Jak se to vezme, především jeho konec je zajímavý. Soudkyně žalobkyni vyhověla. V rozsudku uvedla, že podle italského práva nemá plnoletý člověk nárok bydlet v domě svých rodičů, pokud si to oni výslovně nepřejí. Pánové dostali přikázáno se do konce roku vystěhovat.
„Když jsem v legraci řekl, že by se měla dobře vdát, aby ji někdo časem živil místo nás, urazila se tak, až jsem se jí raději omluvil, aby byl doma klid.“