Na co zírá mašinfíra
Sledovat další díly na iDNES.tv
Mapa trati mezi Nezamyslicemi a Morkovicemi
Okolí Morkovic na Hané je známé svými košíkáři. Výrobky z proutí se tam vyráběly už v první polovině 18. století. Nejdříve v malém, později už v rámci cechu. Na přelomu 19. a 20. století začali vyvážet svoje zboží až do Spojených států.
Logistiku samozřejmě řešili dlouhá léta. Povozy to bylo na trhy daleko a drahou by se přeprava košů zrychlila. V roce 1906 se ustanovilo konsorcium pro stavbu místní dráhy, tahounem projektu byl morkovický kaplan páter Antonín Přecechtěl. Ke košíkářům se přidali i pěstitelé cukrové řepy, pro které také nebyla doprava povozy ideální.
Rakouské úřady nastavily jasná pravidla, podnik musí být akciovou společností a dráha nesmí být kratší 12 kilometrů. A tak se také stalo.
 |
První vlak z Nezamyslic do Morkovic projel 30. listopadu 1909. Dráha se postupem času dostala do zisku a jezdila ku prospěchu všech. Zajímavostí je, že dlouhá léta zůstala soukromou, a to až do 1. srpna 1947. Teprve tehdy spadla do rukou Československých státních drah.
Zlom nastal v devadesátých letech 20. století. Tehdejší vedení ČSD dostalo za úkol šetřit a jako první to odnesly malé lokálky. Nejprve byl zastaven provoz o víkendech a nakonec se přestalo jezdit vůbec. V lednu 1998 už vlaky po trati 302 nevyjely.
V roce 2009 byly vytrhány koleje, které ještě na trati zbyly a v roce 2012 se dráha změnila na cyklostezku. Nutno říci, že hojně využívanou. Morkůvce jsme se věnovali i v seriálu Zaniklé tratě.
Po zaniklé trati z Morkovic do Nezamyslic se můžete projet za 4 minuty:
Na co zírá mašinfíra
Sledovat další díly na iDNES.tvDíky nadšencům s kamerou
Dávno předtím, než vznikl náš seriál, jezdili železniční nadšenci s kamerami, aby zachytili kouzlo tehdejších tratí. Když se rozneslo, že bude provoz na trati z Nezamyslic do Morkovic definitivně zastaven, vydali se Ivan Hamerský a Richard Klepárník tuto trať natočit s kamerou. Morkůvce tehdy zbývaly jen tři měsíce života.
Stejně jako v předchozích speciálních dílech seriálu Na co zírá mašinfíra ze zaniklých tratí (Krásný Jez – Nové Sedlo a Mutěnice–Kyjov) se budeme v článku tvářit, jakoby vlaky mezi Morkovicemi a Nezamyslicemi stále jezdily. V tomto případě si navíc celou tuto dráhu můžete projít buď pěšky, nebo projet na kole, liniová stavba zůstala zachována.
Původní dispozice stanice Tištín (1974)
Turistické cíle podél trati 302 |
Naši jízdu motorovým vozem Českých drah začínáme ve stanici Morkovice. V souměstí Morkovice-Slížany si můžete prohlédnout košíkářské muzeum nebo se vydat do vedlejší vsi Zborovice na vlak do Kroměříže (tuto trať jsme projeli zde).
Opouštíme Morkovice a podél Morkovického potoka klesáme až k zastávce Uhřice u Kroměříže. Je vidět, že se dráhy o trať tehdy vůbec nestaraly, dřevěná čekárna v Uhřicích byla spíš pro ostudu. Před nepohodou by se cestující příliš neschoval.
Prasklicemi náš vlak pouze projel. Stejně jako v Uhřicích bylo také u této zastávky původně i nákladiště, jenže s útlumem výroby cukru se čím dál méně vagónovala cukrová řepa, takže se nákladiště stalo zbytečné.
Redukci kolejí zažila také někdejší stanice Koválovice-Osíčany. V září 1997 už vjíždíme do pouhé zastávky s jednou kolejí. Dnes je aspoň opuštěná nádražní budova opravená a obydlená. A kam na výlet? V nedalekých Švábenicích najdete hned dvě muzea. První kostelní, které sídlí přímo ve věži kostela sv. Michaela, druhé vlastivědné v budově staré školy.
Původní dispozice stanice Koválovice-Osíčany
Za zastávkou Koválovice-Osíčany motorák Českých drah překonává most přes Tišinku a pomalu stoupá k Tištínu. Stanice, v roce 1997 taky pouhá zastávka, je ovšem až na druhé straně obce. Stav tratě i neudržované zastávky dávaly tušit, jak to s opomíjenou tratí nakonec dopadne.
Za Tištínem projíždíme místem, kde dnes stojí dálnice D1. Ale v roce 1997 se tu teprve mluvilo o jejím vzniku. Další zastávka jsou Těšice, hlavní trať v Nezamyslicích je už na dohled. Stáčíme se vpravo a přejíždíme největší stavbu na trati, ocelový most přes Hanou. Za dalším obloukem je už vlevo spojovací kolej k hlavnímu nezamyslickému nádraží.
My ovšem pokračujeme na místní nádraží. To představovala jednoduchá zděná stavbička, kde si mohl odpočinout vlaková četa, respektive strojvedoucí, než se vydal na cestu zpět. Před námi se objevila už jen malá remíza pro jeden motorák nebo drezínu. Tady naše cesta končí.
Budova nezamyslického místního nádraží v roce 1974 a po „rekonstrukci“ v 80. letech 20. století
Z Nezamyslic se můžete vypravit na kraj stejnojmenné obce prohlédnout si umělý mokřad Mokroš, nebo vyrazit do nedalekých Víceměřic do Muzea paměti a života. Samozřejmě můžete sednout na vlak a dojet třeba do Vyškova. Tam je turistických lákadel samozřejmě více, třeba zoo, dinopark, aquapark nebo Muzeum letecké a pozemní techniky. Dětem se bude ve Vyškově určitě líbit.
Ještě jednou musíme poděkovat Ivanu Hamerskému s Richardem Klepárníkem, že je napadlo vyrazit na Morkůvku s kamerou. Aspoň dnes můžeme na tuto krásnou trať zavzpomínat a hlavně zalitovat, že jsme přišli o tak krásnou trať.
