Na co zírá mašinfíra
Sledovat další díly na iDNES.tv
Mapa trati 244 mezi Střelicemi a stanicí Hrušovany nad Jevišovkou – Šanov
Trať, která spojovala Rakousko a Moravu z Vídně přes obce Laa an der Thaya (česky Láva na Dyjí), Hevlín a Hrušovany, vznikla po velké právní bitvě dvou železničních společností. Severní dráha císaře Ferdinanda měla totiž privilegium ke stavbě tratí na sever od Vídně, Rakouské společnosti státní dráhy (StEG) se to ovšem logicky nelíbilo.
StEG nakonec vyhrála, a tak se mohly na podzim 1870 po nové trati mezi Vídní a Brnem rozjet první vlaky. Podle jízdního řádu z roku 1871 po dráze jezdil denně jeden pár rychlíků, dva páry osobních vlaků a jeden pár vlaků smíšených.
Celá trať byla dimenzovaná pro druhou kolej. Hospodářské výsledky StEG však nebyly v tomto úseku nijak oslnivé, a tak se náspy, tunely a mosty druhé koleje nikdy nedočkaly.
Celý svět ovšem oslnil viadukt přes řeku Jihlavu za stanicí Moravské Bránice. Dokončen byl v roce 1870 jak první celoželezný most v Rakousku-Uhersku. Viadukt byl projektován jako jednokolejný příhradový s horní mostovkou. Jeho délka dosahovala úctyhodných 374 metrů, výška nad terénem pak téměř 43 metrů. Mostovka stála na pěti pilířích, každý se skládal ze čtyř litinových trub vyplněných betonem, které byly ukotveny ve zděných podstavcích.
 |
Dlouhá léta se tradovalo, že viadukt vyprojektoval sám Gustav Eiffel, asi kvůli podobě příhradové konstrukce s jeho věží v Paříži. Je to ovšem omyl, most je dítětem stavebního ředitele StEG Karla von Rupperta. Ten se inspiroval podobnými stavbami na Orleánské dráze ve Francii.
Během svého života byl Ivančický viadukt několikrát opravován, už v roce 1879 se na pilířích objevily trhliny. Sloužil dalších 100 let, od poloviny 60. let 20. století se ovšem postupně připravovalo jeho nahrazení novostavbou. Po starém mostě totiž nemohly jezdit nové těžší lokomotivy.
Jen patnáct metrů od staré konstrukce tak vznikl most nový, s ocelovou konstrukcí. Stejně jako jeho předchůdce má viadukt pět pilířů, nově už ocelových plnostěnných s rámovou konstrukcí. Provoz na novém mostě byl zahájen 9. listopadu 1978.
Lokomotiva řady 354 v čele osobního vlaku na starém Ivančickém viaduktu na dobové pohlednici
Osud starého viaduktu byl dlouhou dobu nejistý, jeho správu převzalo Technické muzeum v Brně a stal se kulturní památkou. Jenže muzeum nemělo na náročnou údržbu peníze, a tak se v roce 1987 stavba vrátila do majetku drah. Stav viaduktu, především pilíře na hrušovanské straně, se prudce zhoršoval. Začátkem devadesátých let se už mluvilo o kompletní demolici. Té zabránila památková ochrana.
Ani ČD neměly v devadesátých letech na opravu peníze, a tak starý most opět změnil majitele, horký brambor přistál v Ivančicích. Město nakonec dosáhlo sejmutí památkové ochrany z většiny konstrukce (kromě prvního pole mostovky od Brna včetně jednoho pilíře), tuto část hned prodalo soukromé firmě, která ji obratem v září 1999 rozřezala a odvezla do šrotu. A tak dnes v údolí Jihlavy stojí vedle sebe monumentální most a monumentální torzo.
Pravidelnou dopravu v úseku Brno – Střelice – Hrušovany nad Jevišovkou zajišťují České dráhy. Osobní vlaky jezdí v hodinovém taktu, ovšem valná většina z nich končí svoji jízdu už v zastávce Bohutice. Přímo až do Hrušovan nad Jevišovkou-Šanova se po této trati dostanete jen jedním večerním spojem. Využili jsme proto pozvání spolku Hrbatá Máňa, která na historickou dráhu vyjela se svým Krokodýlem M286.1032.
Trať ze Střelic do Hrušovan nad Jevišovkou si můžete projet i za 4 minuty:
Na co zírá mašinfíra
Sledovat další díly na iDNES.tvJako vídeňské rychlíky
Naši jízdu jsme sice začali už v Brně na dolním nádraží, ale kamery jsme zapnuli až ve Střelicích, viděli byste totiž tu samou trasu jako nedávno při jízdě do Oslavan (podívejte se zde).
Turistické cíle podél tratě 244 |
Ve Střelicích u Brna je k dispozici obecní muzeum, kde se seznámíte se životem této jihomoravské obce. Železniční fotografové odjakživa milovali souběh tratí za stanicí. Jedna dráha vede po vrstevnici do Okříšek, ta do Hrušovan nad Jevišovkou prudce klesá do údolí Bobravy. Bohužel genius loci tohoto místa upadl po rekonstrukci horní trati, vysekání stromů a obnově opěrné zdi.
Bobravu překonáváme po památkově chráněném ocelovém mostě. Je na něm krásně vidět, jak byla celá trať připravena na položení druhé koleje. Význam této malebné trati ovšem nikdy nenabyl takových rozměrů, aby se tak stalo.
Na trati nás čekají hned čtyři tunely. Nejdříve 85 metrů dlouhý Malý prštický, za zastávkou Radostice pak Velký prštický. Ten už je výrazně delší, měří 322 metrů. Za ním pak překonáváme potok Šatava, což je pro železnici opravdu příznačné jméno. (Jan Šatava je bývalým šéfem jindřichohradeckých úzkokolejek a dnes majitelem Railway Capital, pozn. redakce)
Pokud vyrazíte se stanice Silůvky po modré značce, dorazíte po třech a půl kilometru k rozhledně Vladimíra Menšíka nad Hlínou.
Další stanicí jsou Moravské Bránice, dříve Kounice. Jen pár kilometrů odsud totiž leží Dolní Kounice. Ano, jde o Dolní Kounice se známým klášterem Rosa Coeli a také s hradem a zámkem.
Za stanicí je trať dvoukolejná, vpravo vede místní dráha do Oslavan, vlevo původní kolej StEG. Na nový Ivančický viadukt najíždíme plnou rychlostí, i tak si mohou cestující dobře prohlédnout torzo starého mostu.
Ivančický viadukt (2007)
Za údolím Jihlavy mineme místo, kde do roku 1953 stávala zastávka Němčice nad Jihlavou a projíždíme zbylými dvěma tunely, tunelem Na Réně (147 m) a vzápětí Budkovickým (140 m). I tady by se dala kdykoliv položit druhá kolej.
A zase projíždíme okolo další zrušené zastávky. Budkovice sloužily do roku 2004, dnes už to kromě sloupku s drážním telefonem nic nepřipomíná. Po několika kilometrech, kdy se trať proplétá hlubokými lesy, zastavujeme ve stanici Moravský Krumlov.
Do města se určitě vydejte, na náměstí jsou to sice ještě tři kilometry, velmi byste ale litovali, kdybyste tam nedošli. Nenavštívili byste totiž jednak městské muzeum s archeologickou a historickou sbírkou, ale hlavně, přišli byste o Slovanskou epopej Alfonse Muchy, která je zatím stále umístěná na moravskokrumlovském zámku.
Další stanicí jsou Rakšice. Odtud vybíhá vlečka do Jaderné elektrárny Dukovany. Se svojí délkou šestnáct a půl kilometru je to v současné době nejdelší funkční vlečka v České republice. Před několika dny tam skončila rekonstrukce dvou mostů a společnost ČEZ vlečku plánuje využívat nejen k zásobování elektrárny potřebným materiálem, ale především během stavby nových jaderných bloků.
Opravovaný most na vlečce Jaderné elektrárny Dukovany v Rakšicích
Z Rakšic si můžete udělat výlet do nedalekých Vedrovic (necelé 3 km), kde si můžete prohlédnout repliku historického větrného kola. To od roku 1914 pohánělo čerpadlo, které hnalo vodu do vodojemu a vodovodu v horní části obce. Originál kola je uložen v místním muzeu.
Krokodýl spolku Hrbatá Máňa za Rakšicemi projíždí pásem prvorepublikového opevnění. Ze zastávky Bohutice můžete jeden řopík navštívit. Minimuzeum Československého opevnění je vzdálené od nádraží jen dva a půl kilometru, nejprve půjdete po červené, pak žluté turistické značce. Cestou se rozhodně zastavte u repliky Lurdské jeskyně. Toto poutní místo kdysi navštěvovaly tisíce věřících.
Za Bohuticemi opouštíme zvlněnou zalesněnou krajinu a dostáváme se na úrodné roviny Dyje. Z vlaku už vidíme první vinice. Další významný turistický cíl najdete v Miroslavi. Tamní zámek byl nedávno zrekonstruován a je pýchou města. Jeho původ prý sahá až do roku 912. Připravte se však, že město je od stanice Miroslav zhruba pět kilometrů daleko.
Větrné elektrárny u Břežan
Před zastávkou Břežany projíždíme v těsné blízkosti větrných elektráren. Pět turbín v širé krajině vypadá opravdu monumentálně. Před hrušovanskou stanicí se k naší trati zprava připojují koleje od Znojma (tam se rozjedeme v některém z příštích dílů). Ostatně v Hrušovanech jsme už nedávno byli, dojeli jsme sem z Hevlína. Stejně jako tehdy i dnes tady naše jízda Krokodýlem spolku Hrbatá Máňa končí.
Stanice Hrušovany-Šanov (okolo roku 1924)
Z Hrušovan se můžete vydat objevovat jižní Moravu. V létě si můžete třeba vyzkoušet šlapací drezíny v Hevlíně, vydat se po stopách zaniklých tratí z Hevlína do Laa an der Thaya nebo naopak z Laa an der Thaya do Novosedel, rozjet se na kole po tamních cyklotrasách a samozřejmě můžete vyzkoušet jihomoravská vína přímo u zdroje.
Škoda, že kdysi hlavní trasa StEG z Vídně na Moravu a dále do Čech je dnes nedoceněná. Turistický potenciál rozhodně má, jen ho využít.
