Na co zírá mašinfíra
Sledovat další díly na iDNES.tvTrať, která spojovala Rakousko a Moravu z Vídně přes obce Laa an der Thaya (česky Láva na Dyjí), Hevlín a Hrušovany, vznikla po velké právní bitvě dvou železničních společností. Severní dráha císaře Ferdinanda měla totiž privilegium ke stavbě tratí na sever od Vídně, Rakouské společnosti státní dráhy (StEG) se to ovšem logicky nelíbilo.
StEG nakonec vyhrála, a tak se mohly na podzim 1870 po nové trati mezi Vídní a Brnem rozjet první vlaky. Podle jízdního řádu z roku 1871 po dráze jezdil jeden pár rychlíků, dva páry osobních vlaků a jeden pár vlaků smíšených.
Zastávce v Hevlíně dlouho nepřáli místní formani, železnice by je připravila o práci. Nakonec museli ustoupit. Hevlín byl na stanici povýšen v roce 1910, kdy byla také postavena současná výstavní přijímací budova.
To stanice Hrušovany nad Jevišovkou byla naplánovaná už v prvních projektech. StEG odtud postavila odbočnou trať do Znojma a v roce 1872 sem dovedla železnici z Břeclavi společnost Dráha Břeclav–Mikulov–Hrušovany (k. k. privilegierte Lundenburg–Nikolsburg–Grußbacher Eisenbahn). Z Hrušovan se tehdy stal poměrně frekventovaný uzel.
Po roce 1945 nabyl na významu směr Břeclav–Znojmo. Trať z Laa an der Thaya byla na konci druhé světové války přerušena, mosty přes Dyji vyhozeny do povětří. Přestože byla trať v létě 1946 provizorně opravena, vlaky do Rakouska se z Moravy už nikdy nerozjely, o pár let později násep přetnula železná opona. Ostatně o dráze Hevlín – Laa an der Thaya pojednává 51. díl seriálu Zaniklé tratě.
Po roce 1989 se sice mluvilo o výstavbě nových mostů a propojení Československa/Česka s Rakouskem, ale z plánů ale nakonec sešlo. Česká strana dokonce v roce 2010 zrušila osobní dopravu do Hevlína. Naštěstí trať na poslední chvíli koupila obec, změnila její status na místní dráhu a v roce 2021 na ni vyrazily první sezonní turistické vlaky. Dopravu organizuje Spolek pro veřejnou dopravu na jihozápadní Moravě se stroji společnosti Railway Capital.
Kromě toho v Hevlíně zahájili provoz šlapacích drezín pro turisty. Ve stanici je už několik měsíců vybudované zázemí pro tři stroje a koleje včetně ruční točny. Drezíny fungují ve zkušebním provozu od konce června, letní sezona 2024 by už měla být s plnou parádou.
Trať z Hevlína do Hrušovany nad Jevišovkou si můžete projet i za 2 minuty:
Na co zírá mašinfíra
Sledovat další díly na iDNES.tvTudy jezdily mezinárodní rychlíky
Naši cestu po zachráněné Hevlínce začneme v dnes koncové stanici, v Hevlíně. Koleje končí jen pár desítek metrů od hranice s Rakouskem. Musíme si uvědomit, že trať vznikla v době, kdy koleje překračovaly jen zemské hranice a vlaky se pohybovaly v jednom státě – v Rakousku-Uhersku.
Nejlepším prostředkem, jak poznat okolí tratě, je jízdní kolo. Rovina kolem řeky Dyje k cyklovýletům přímo vybízí. Turistickým cílem jsou v Hevlíně zbytky zaniklého železničního přeshraničního úseku. Jen kousek od nádraží jsou vidět pozůstatky dvou signálních stěn železné opony a na břehu Dyje pak zbytky kamenných opěr ocelového mostu. Na československé straně most . bránily dva betonové řopíky z roku 1937.
Turistické cíle podl tratě 245 |
Protože si na hranice už pár let nehrajeme, doporučíme vám turistické zajímavosti i v Rakousku. Rozhodně navštivte rakouské město Láva nad Dyjí, respektive Laa an der Thaya. Kromě vyhlášených termálních lázní tam najdete také řadu památek, třeba hrad ze 13. století nebo farní kostel svatého Víta, který byl postaven už kolem roku 1230.
Samozřejmostí jsou také muzea. V Laa najdete například muzeum piva nebo muzeum jižní Moravy, kde se dozvíte řadu zajímavostí o regionu.
Laa můžete využít také jako východisko pro návštěvu Vídně. Z tamního nádraží odjíždějí vlaky do rakouské metropole v pravidelném taktu. Auto můžete nechat pohodlně na obřím parkovišti těsně u perónů.
Z Laa se můžete vydat také po stopách zaniklé trati do Novosedel. Ta nefunguje už od roku 1930. I o ní jsme mluvili v seriálu Zaniklé tratě.
Podél Dyje napravo i nalevo od železnice najdete hned několik linií československého opevnění. Nejblíže Hevlínu najdete pěchotní srub MJ-S 16 "Výběžek“, jen pár set metrů od něj pak pěchotní srub MJ-S 15 "Závora“. Oba byly součástí obrany Československa nejen před druhou světovou válkou, ale také během války studené. Pěchotní srub Závora si můžete po telefonické domluvě i prohlédnout.
Z Hevlína vyrážíme motorovým vozem řady 810 Railway Capital, kterému se mimo jiné přezdívá také Orchestrion. Trať do Hrušovan nad Jevišovkou je dlouhá jen sedm kilometrů, proto ani dnešní jízda nebude příliš dlouhá. Využili jsme pozvání Spolku pro veřejnou dopravu na jihozápadní Moravě, abychom natočili jednu z jejich silvestrovských jízd.
Hned za stanicí přejíždíme most nad cestou do místní cihelny. Za pravým obloukem pak míjíme vjezdové návěstidlo, které ještě pamatuje provoz do Vídně.
Na křížení se silnicí II/415 je vidět, že na vlaky tady nejsou už moc zvyklí, auto od Hevlína brzdí na poslední chvíli. Hned za přejezdem je po pravé straně předválečný řopík 3/77/1. Ten je zástupcem první generace opevnění, betonoval se už v roce 1936.
Na úrovni Dvora Anšov trať začíná klesat. Po pár kilometrech jízdy zastavujeme na zastávce Hrabětice. Ta vznikla teprve v roce 1962.
Pokračujeme dál. Před vjezdovým návěstidlem stanice Hrušovany nad Jevišovkou-Šanov musíme čekat, abychom se ohlásili dispečerovi ve stanici. Vjíždíme přece z místní dráhy na trať Správy železnic.
Při vjezdu do Hrušovan je vidět, jak moc byla tato stanice kdysi důležitá, jsou tu dvě velké drážní budovy, ocelová lávka přes rozsáhlé kolejiště a výtopna. Dnes můžete železniční linky, které odsud vedou, použít k dalším toulkám po jižní Moravě. Máte celkem tři možnosti, kam se vydat.
Stanice Hrušovany nad Jevišovkou kdysi a dnes
Trať do Brna se bohužel nedá příliš použít, přímé vlaky jedou ve všední jen velmi brzy ráno. Spojení do Znojma a do Břeclavi přes Mikulov je výrazně lepší. Všechny tyto tratě si projedeme v některých z příštích dílů.
V Hrušovanech nad Jevišovkou naše cesta Orchestrionem RCAS končí. Je vidět, jak se na další jízdu do Hevlína těší desítky nadšených cestujících. Vždyť osobních vlaků na hevlínské trati jezdí během roku poskrovnu. Spolku pro veřejnou dopravu na jihozápadní Moravě patří dík i za ně.