Na co zírá mašinfíra
Sledovat další díly na iDNES.tvDo Frýdlantského výběžku se železnice dostala už v roce 1875, kdy sem koleje dovedla společnost Jihoseveroněmecká spojovací dráha. Jenže tato trať z Liberce přes Frýdlant do německého Seidenbergu a dále do Görlitzu byla určena především pro mezinárodní nákladní dopravu.
Na severní straně Jizerských hor na sklonku 19. století začaly vznikat průmyslové podniky jako přádelny, koželužny, tkalcovny nebo papírny. Ty zprvu využívaly stanici Raspenava, jež však zanedlouho přestala kapacitně dostačovat. Okresní výbor ve Frýdlantu se proto začal zasazovat o výstavbu místní dráhy z Raspenavy do stanice Weissbach, dnes Bílý Potok pod Smrkem.
Letní Praha s celou rodinou. Soutěž o vstupenky do zoo, na Hrad i na lodě |
Urputná snaha se vyplatila, 15. února 1899 získali frýdlantští koncesi, o dva měsíce později se začalo se stavbou a přesně po roce byla trať o délce šest kilometrů hotova. Slavnostní vlak se do Bílého Potoka vydal 3. května 1900.
V roce 1903 vznikla akciová společnost Frýdlantské okresní dráhy, která trať provozovala, kromě ní také trať z Frýdlantu do Jindřichovic pod Smrkem. O jejím napojení na pruskou síť železnic jsme mluvili v pořadu Zaniklé tratě. Dále pod Frýdlantské okresní dráhy spadala ještě úzkokolejka do Heřmanic, ani ta už dnes bohužel neexistuje.
Na začátku 30. let 20. století se na trati objevily první motorové vozy. Frýdlantské okresní dráhy provozovaly nejprve stroje M244.0, ale ty se neosvědčily, takže o pár let později začaly nasazovat motoráky M120.5. Za druhé světové války provoz převzaly Říšské dráhy, po roce 1945 zase ČSD.
Dnes je dráha součástí takzvané Jizerskohorské železnice, osobní dopravu tam provozují České dráhy s motoráky řady 840, Stadlery RS-1. Vlaky jezdí z Liberce do Bílého Potoka v hodinovém taktu. Místní využívají železnici jako nejrychlejší a nejpohodlnější spojení s krajským městem a na vytíženosti jednotlivých spojů je to velmi dobře vidět.
My jsme se ovšem na cestu po trati 038 vydali s měřící drezínou MD1 Správy železnic, která musí všechny tratě v zemi prověřit minimálně jednou ročně, některé i častěji.
Trať z Raspenavy do Bílého Potoka proletíme i za pouhé 2 a půl minuty:
Na co zírá mašinfíra
Sledovat další díly na iDNES.tvLázně, hory, muzea i poutní místo
Na to, že je trať německy zvaná Wittigtalbahn (Dráha údolím Smědé) tak krátká, má turistům opravdu co nabídnout. Kolem mnoha daleko delších tratí je turistických cílů výrazně méně.
Naši jízdu na měřící drezíně Správy železnic začínáme ve stanici Raspenava. Nádražní budova je zachována, místo tradičních sypaných nástupišť jsou ovšem ostrovní betonová. Odtud odjíždějí v jednu chvíli vlaky hned do tří směrů – do Liberce, do Frýdlantu a do Bílého Potoka.
V Raspenavě si domluvte návštěvu Muzea v podstávkovém domě, kde se dozvíte o životě v podhůří Jizerských hor v dávných dobách.
A od muzea pak můžete vyrazit k frýdlantskému zámku, po zelené značce to jsou necelé tři kilometry. Ve Frýdlantu si prohlédněte i tamní městské muzeum nebo vystoupejte na věž radnice. Fandové železnice pak rozhodně nesmí zapomenout na Muzeum Frýdlantských okresních drah v úzkokolejné výtopně za nádražím. O něm byl také jeden z dílů našeho seriálu Muzea vonící párou.
Jen co odbočíme z hlavní trati do Liberce, objeví se před námi masiv Jizerských hor. Táhlým pravým obloukem se dostáváme až k ocelovému mostu přes Smědou. Těsně před křížením se silnicí II/290 přejíždíme přes velkou železniční zajímavost. Správa železnic tam totiž testuje kolejové pole s plastovými pražci. Na první pohled byste je od těch klasických nepoznali!
Na trati do Bílého Potoka pod Smrkem leží leží tři mezilehlé zastávky, Luh pod Smrkem, Lužec pod Smrkem a Hejnice. Právě ta poslední je pro turisty jako dělaná. Z Hejnic se totiž můžete vydat na všechny světové strany a vždy dojdete k jiné zajímavosti.
Samotné Hejnice jsou legendárním poutním místem s monumentálním barokním kostelem Navštívení Panny Marie a bývalým františkánským klášterem. Uvnitř baziliky spatříte kromě nádherné výmalby také obří lustr z olovnatého křišťálu vyrobený v roce 1853.
Ve městě se nachází také Muzeum jizerskohorského horolezectví. O prázdninách má otevřeno v pátek, v sobotu a v neděli, jinak po telefonické domluvě.
Z Hejnic můžete vyrazit i na pořádnou túru. Doporučujeme červenou turistickou značku a výšlap chráněnými bučinami až na Ořešník. Z této skalní vyhlídky budete mít Frýdlantsko jako na dlani. Ale pozor, během 3,2 kilometru dlouhé cesty nastoupáte 433 výškových metrů.
A pokud byste chtěli relaxovat, vydejte se od hejnického nádraží přes koleje do Lázní Libverda, je to jen kilometr a půl po červené značce. Čeká na vás léčivý Kristiánův pramen, kolonáda nebo historická restaurace Obří sud. V okolí Lázní Libverda najdete i řadu singletracků.
My ovšem musíme popojet dál, do koncové stanice Bílý Potok pod Smrkem. Dál koleje postavit nešly, stojí před námi hradba Jizerských hor. Měřící drezína Správy železnic se tady musí vydat na zpáteční cestu. Ovšem turista, který tu zůstane, si přijde na své.
Lákadlem číslo jedna je bezesporu Jizerskohorské technické muzeum. V areálu bývalé textilní továrny najdete třeba původní parní kotel z roku 1884, sbírku leteckých motorů, expozici textilní výroby a expozici šicích strojů. Vyzkoušet si můžete také funkční trenažér letounu L-29 Delfín nebo si vlézt do přetlakové komory. Autor článku na vlastní kůži vyzkoušel i noční halloweenské prohlídky a věřte, že mu šel mráz po zádech. V Jizerskohorském technickém muzeu se prostě umějí postarat o návštěvníky všeho věku. A co teprve borůvkový koláč paní továrníkové!
Bílý Potok je dalším startovním bodem pro túry na hřeben Jizerek. Na mýty opředenou vyhlídku Frýdlantské cimbuří vás dovede zelená turistická značka. Ujdete skoro čtyři a půl kilometru a vystoupáte 526 výškových metrů. Ale za ten výhled to stojí.
Můžete samozřejmě pokračovat i dál. Na jednu stranu na Polední kameny, na druhou na Holubník s kruhovým výhledem nebo na Ptačí kupy. Cesta k Protržené přehradě na Bílé Desné už je na celodenní výlet (14,3 km).
Rozhledna na Smrku v roce 1934 a její současná podoba
Vystoupat můžete také na nejvyšší vrchol české části Jizerských hor, na horu Smrk. Nemůžete ji přehlédnout, na jejím vrcholku výšce 1 024 metrů nad mořem se tyčí moderní rozhledna. Sejít odtud pak můžete třeba do polského lázeňského města Świeradów-Zdrój. Od příštího roku by tam měl opět jezdit vlak, a třeba se za pár let dočkáme opětovného obnovení trati z Mirsku do Jindřichovic pod Smrkem.
Snad jsme dokázali, že trať z Raspenavy do Bílého Potoka pod Smrkem má co nabídnout. Aktivit si můžete ve Frýdlantském výběžku vybrat nespočet, turisté ho ovšem trochu opomíjejí, což je velká škoda.