Na co zírá mašinfíra
Sledovat další díly na iDNES.tv
Mapa trati 140 mezi Karlovými Vary a Chebem
Železniční úsek mezi Karlovými Vary a Chebem, který si dnes projedeme, vznikl v roce 1870 jako součást slavné Buštěhradské dráhy. Trať se sice stavěla především kvůli vývozu severočeského hnědého uhlí do Německa, ale s rozvojem lázeňství v Karlových Varech nabyla důležitosti také osobní doprava. Do Karlových Varů jezdily na přelomu 19. a 20. století přímé rychlíky z Vídně, Paříže nebo Ostende.
Právě kvůli velkému vytížení byla trať už v roce 1900 z Chebu do Chomutova zdvoukolejněna. O 23 let později pak byla Buštěhradská dráha zestátněna, jako jedna z posledních původních velkých železničních společností. Do roku 1938 byla ve správě ČSD, druhou světovou válku pak přečkala pod kuratelou Říšských drah.
Nálety v dubnu 1945 trať značně poškodily. Americké bombardéry zničily nádraží v Chebu i v Karlových Varech. Provoz byl obnoven se značným úsilím a například provizorní budova karlovarského nádraží vydržela až do roku 2015.
 |
Rozvoj těžby hnědého uhlí na Sokolovsku se na přelomu 70. a 80. let 20. století podepsal také do vedení dnešní tratě 140. V roce 1980 byla otevřena přeložka se stanicí Nové Sedlo u Lokte v nové lokalitě, 210 metrů dlouhým Novosedelským tunelem a estakádou u Královského Poříčí.
Trať se také od druhé poloviny 20. století postupně elektrifikovala. V červnu 1968 se střídavé soustavy 25 kV 50 Hz dočkal úsek Cheb–Sokolov. Do Karlových Varů přijel první elektrický vlak teprve v červnu 1983. Dnes se po trati 140 prohánějí i pendolina, a to v relaci Ostrava – Karlovy Vary.
Trať z Karlových Varů do Chebu si můžete projet zrychleně za 4 a půl minuty:
Na co zírá mašinfíra
Sledovat další díly na iDNES.tvPodkrušnohorská magistrála jako dálnice
Naši jízdu motorovou jednotkou řady 628 (928) společnosti GWTR začínáme na nádraží v Karlových Varech. Odjíždíme ovšem na opačnou stranu, než v našem speciálním díle, tehdy jsme jeli do Chomutova ještě před elektrifikací tratě. Oranžovo zelené spoje do Chebu pravidelně nejezdí, ale kvůli výluce jsme trať projeli jako soupravový vlak.
Co navštívit ve známém lázeňském městě? Tamní turistická lákadla asi znáte, tak se spokojíme s výčtem lákadel: kolonády, léčivé prameny, rozhledny, nespočet vyhlídek a altánků, dvě pozemní lanovky a jedna nedokončená. Ve městě je samozřejmě i městské Muzeum a kousek od nádraží také muzeum známé sklárny Moser.
Turistické cíle podél tratě 140 |
Vlak opouští karlovarské nádraží a velkým obloukem objíždí koupaliště Rolava. V jeho půlce se od hlavní tratě odpojuje takzvaný Krušnohorský semmering, dráha do německého Johanngeorgenstadtu. Dvakrát přejíždíme silnici I/6, respektive dálnici D6.
Blížíme se ke stanici Chodov. Protože nejsme pravidelný osobní vlak, projíždíme po přeložce z roku 1980, která je určena pro nákladní vlaky. Stanici Nové Sedlo u Lokte už nemineme. V této stanici je ideální přestoupit na lokálku do Lokte, která do roku 1997 vedla až do Krásného Jezu. Jak vypadala jízda po celé dráze, si můžete připomenout ve speciálním dílu našeho seriálu.
Na prohlídku historického města nad Ohří doporučujeme vyhradit si jeden celý den. Nezapomeňte na gotický hrad s vyhlídkovou věží, odkud poznáte, proč město dostalo název Loket. Projít si můžete také vyhlídková místa v okolí. Oficiálně jich je na mapách vyznačeno sedm.
No, a pokud chcete tip na delší výlet, projděte se po trase železnice do Krásného Jezu. Čekají na vás tři tunely a několik kamenných viaduktů. Nebezpečí vám nehrozí, na trati 144 je oficiálně jen dlouhodobá výluka, v praxi to znamená, že koleje pomalu mizejí a v kolejišti rostou vzrostlé stromy. Ostatně, podívejte se na náš seriál Zaniklé tratě, který o tomto úseku pojednával.
Novosedelský tunel z roku 1980 měří 210 metrů.
Jedeme dál. Motorák GWTR vjíždí do Novosedelského tunelu, který byl postaven v rámci překládání staré tratě do nové stopy v roce 1980. Dráha pak vede hlubokým zářezem až k zastávce Královské Poříčí. Pár set metrů od ní stojí historický Statek Bernard s Muzeem řemesel. Hrázděný statek postavila v roce 1922 těžební společnost Britannia, aby zajišťoval potraviny pro zaměstnance dolu.
Další stanicí je Sokolov. Železniční depo s výtopnou na karlovarském zhlaví vzalo za své před několika lety, původní budova Buštěhradská dráhy naštěstí stále stojí. V hornickém Sokolově si můžeme v praxi prohlédnout vliv socialistického realismu na urbanismus historického města.
Ze starších památek stojí za zhlédnutí sokolovský zámek, kde sídlí tamní muzeum. V zámeckém interiéru si můžete prohlédnout stálou expozici historie, umění a přírody Sokolovska a expozici věnovanou historii hornictví v celém regionu. Nad městem se pak tyčí rozhledna Hard.
Za sokolovským nádražím nás opouští další dráha. Trať s číslem 145 do Kraslic (a německého Klingenthalu) jsme nedávno taky projeli. Kdybyste se vydali po ní, můžete navštívit hrad Hartenberg nebo Muzeum kraslické dráhy přímo na stejnojmenném nádraží.
Trať 140 se za Sokolovem přimyká k řece Ohři. Proto se i trať v tomto úseku poměrně dost klikatí. Za zmínku stojí historická stanice Dasnice, dříve Dasnitz, později Chlum svaté Maří. Odtud vycházela několikakilometrová vlečka do kamenolomu a k bývalému uhelnému velkolomu, dnes jezeru Medard.
Stanice Dasnice s pracovním vlakem EŽ v čele s Bardotkou 749.21 Východočeské dráhy
Další stanice je Kynšperk nad Ohří. Pokud půjdete z nádraží do města, projdete přes unikátní krytou dřevěnou lávku. Se svojí délkou 63 metrů je druhou nejdelší u nás.
V Kynšperku si rozhodně prohlédněte barokní kostel Nanebevzetí Panny Marie s dvojicí věží a bohatě zdobeným vstupním průčelím. A pak také zbytky pomezního královského hradu Königsberg. Ten za Třicetileté války vypálili Švédové, takže najdete opravdu jen nepatrné pozůstatky.
Stanice Tršnice je zajímavá tím, že se zde potkávají hned tři železniční tratě. Z hlavní Buštěhradské dráhy vybíhá její odbočka do Františkových Lázní a ještě lokálka do Lubů.
Dobová pohlednice nádherně ukazuje železniční tratě kolem Chebu ve stavu do roku 1945.
Co se týká turistických aktivit v okolí Tršnice, tak stoprocentně doporučujeme navštívit Františkovy Lázně s městským muzeem, nespočtem léčivých pramenů a mnoha hektary parků. Velkou zajímavostí je také rezervace Soos, malý český Yellowstone. Soos je rozsáhlé rašeliniště a slatiniště, kde vyvěrá velké množství minerálních pramenů a čistý oxid uhličitý.
Navíc z tamní bývalé úzkokolejky, která vozila jíl a hlínu, se stala atrakce pro turisty. Rozpis provozních dnů Muzejní úzkorozchodné dráhy Kateřina najdete v našem soupise nostalgických a zážitkových jízd.
Stanice Cheb
Za Tršnicí je už Cheb, cíl naší cesty. Trasu z Karlových Varů urazila Mrkev GWTR ze necelých 45 minut. Ale nevezli jsme cestující, takže jsme nemuseli stavět ve stanicích. Přijeli jsme z opačného směru a za úplně jiného počasí, než před několika lety se Žehličkou ze Zdic.
Když už jsme v Chebu, co ve městě prozkoumat? Turistovou povinností je zajít do centra, podívat se na ikonický Špalíček, navštívit Chebský hrad nebo si prohlédnout tamní Retromuseum. Město budete mít jako na dlani z věže kostela svatého Mikuláše. A pokud vás láká železniční historie, vydejte se po stopách zaniklé tratě do německého Waldsassenu, kterou jsme zmapovali ve 36. dílu Zaniklých tratí.
