Na co zírá mašinfíra: S Hektorem do Bezdružic. Přejedeme i vyměněný viadukt

  • 1
Dnešní Mašinfíra nás zavede na malebnou lokálku na Plzeňsku. Právě v létě totiž trať Pňovany–Bezdružice ožívá nostalgickými jízdami. My jsme se přes vyměněný viadukt nad Hracholuskou přehradou svezli Hektorem, tedy lokomotivou T435.0145, ČD Nostalgie.

Mapa trati 177 mezi Pňovany a Bezdružicemi

Když se v roce 1872 otevřela dráha Císaře Františka Josefa I. mezi Plzní a Chebem, pro obce na Bezdružicku to bylo zklamání. Vždyť třeba do Stříbra, největšího města v okolí, které mělo svoje nádraží, to byly z Konstantinových lázní povozem dobré čtyři hodiny. A kdo z lázeňských hostů by se kodrcal po prašných silnicích?

Také místní podnikatelé si zoufali, dovážet na Bezdružicko uhlí nebo jiné suroviny byl doslova očistec. Naděje místním svitla s vydáním lokálkového zákona v roce 1880, jenže další řadu let sháněli peníze ke stavbě dráhy. Navíc se do boje proti lokálce do Bezdružic postavil stříbrský svobodný pán ze Strézowicz, okresní rada a majitel pošty, která obstarávala poštovní styk po celém Bezdružicku. Ve vlacích viděl konkurenci a přiměl okolní starosty a radní, aby proti železnici protestovali.

Hektor T435.0145 v čele nostalgického vlaku ČD Nostalgie z Pňovan do Bezdružic

Když tedy povolení ke stavbě nevzešlo z ministerstva železnic, vzali to bezdružičtí oklikou. Přemluvili ministerstvo války, že lokální dráha Nový Dvůr (Pňovany) – Bezdružice by byla pro armádu a přesun vojsk nesmírně výhodná. A bylo to.

Trať se stavěla v letech 1899 až 1901. Největší a nejsložitější stavbou bylo vybudování monumentálního viaduktu přes řeku Mži. Dnes stojí nad Hracholuskou přehradou a před nedávnem byl nákladně (finančně i technicky) zrekonstruován.

Unikátní premiéra: most při rekonstrukci obraceli jako rybu na rožni

První slavnostní vlak se z dnešních Pňovan do Bezdružic rozjel 6. června 1901. Po dráze jezdily dva páry smíšených vlaků denně, o prázdninách tři páry. Cesta po 23 kilometrů dlouhé trati trvala zhruba hodinu a půl.

Československé státní dráhy bezdružickou lokálku převzaly až v roce 1925, o pět let později se trati objevily první motorové vozy, věžáky M120.2 a M120.4. Ty také přinesly výrazné zkrácení jízdních dob, motoráky trať „prolétly“ za pouhých 50 minut.

Historický motorový vůz typu Tatra M120.417 zvaný Věžák patří ke generaci prvních motorových vozů na naší železnici z přelomu 20. a 30. let Tento druh vozu se na bezdružické trati objevoval až do poloviny padesátých let. Vzácný historický exponát na obrázku renovovali nadšenci z depa Šumperk a do Bezdružic se podíval v letech 2001 a 2006.

V říjnu 1938 provoz do Bezdružic převzaly Říšské dráhy. Ty také obnovily myšlenku na prodloužení tratě až do Teplé, kde by se napojila na dráhu Mariánské Lázně – Karlovy Vary (projeli jsme ji zde). Válečné události ovšem nehrály Němcům do karet, a tak z prodloužení nakonec sešlo. Mluví se o něm sice i dnes, ale spíše v akademických kruzích.

Po roce 1945 se doprava vrátila pod taktovku ČSD, resp. ČD. Po období silné nákladní dopravy, především do skladu hnojiv v Trpístech, nastala její stagnace. Dnes aby člověk nákladní vlak na trati pohledal. V létě se na lokálce konají parní jízdy (v roce 2023 to bude 15. a 16. července), v Bezdružicích je také speciální železniční muzeum.

Po bezdružické lokálce se můžete svézt za pouhé 4 a půl minuty:

Na co zírá mašinfíra

Sledovat další díly na iDNES.tv

Nostalgickým vlakem do Bezdružic

Využili jsme pozvání společnosti ČD Nostalgie, abychom detailně zmapovali jízdu jejich Hektora T435.0145 z Pňovan do Bezdružic.

Naši jízdu začínáme na nádraží v Pňovanech. Tudy jsme už jednou projížděli, zkoušeli jsme opravenou Žehličku na trati z Plzně do Chebu a počasí bylo pod psa. Na bezdružické lokálce máme více štěstí, je krásný letní den.

Největší turistickým lákadlem poblíž stanice Pňovany je tamní viadukt. Třípolový ocelový most na štíhlých kamenných pilířích je dlouhý 210 metrů. Nad řekou Mží jezdily vlaky ve výšce 50 metrů, po výstavbě Hracholuské přehrady už „jen“ 30 metrů nad hladinou. Po rekonstrukci je pro návštěvníky most o to zajímavější, že současně se spodními oblouky vede lávka pro pěší a cyklisty, která oblouky kopíruje.

Pňovanský viadukt na dobové pohlednici
Lávka kopíruje zakřivení hlavního nosníku mostu, působí tak nevšedně a přechod...

Pňovanský viadukt pár let po stavbě a po rekonstrukci

Přes most musíme jet obzvlášť opatrně. Jednak, aby se vlaku nic nestalo, jednak, aby si cestující mohli užít neobvyklou podívanou. V letních měsících přímo pod mostem pendluje lodní doprava od hráze Hracholuské přehrady k jejímu konci. Máte tak šanci podívat se na viadukt i zespodu.

Mezi zastávkami Blahousty a Trpísty mineme v těsné blízkosti pravěké pohřebiště. Tvoří ho skupina zhruba 20 mohyl kruhového půdorysu. Z vlaku ale není do lesa příliš vidět.

Pokud se bezdružickou lokálku vydáte o Svatomarkétské pouti (15. 7.), určitě nezapomeňte navštívit zámek Trpísty. Soukromý majitel tento barokní skvost opravuje a bývá zatím pro veřejnost otevřen právě jen tento jeden den v roce. Od nádraží je to po neznačené cestě jeden a půl kilometru.

Turistické cíle podél tratě 177

Projedeme zastávkou Lomnička i stanicí Cebív. Nejprve ale musí Hektor ČD Nostalgie v Cebívi vykřižovat s pravidelnou Regionovou, která je na této trati doma. Pokud vystoupíte na zastávce Strahov, máme pro vás tip na výlet – zříceninu hradu Gutštejn na skalním ostrohu nad říčkou Hadovkou. Národní památkový ústav na svých webových stránkách píše, že je hrad v tuto chvíli uzavřený, je tedy dobré najít si nejnovější informace. Nicméně tento zapomenutý gotický skvost si můžete prohlédnout alespoň zvenčí. Naskytne se vám pohled na zajímavou čtvercovou věž se zaoblenými rohy.

Další zajímavostí na trati je kamenný most přes Hadovku zhruba kilometr a půl za zastávkou Strahov. Pod mostem se totiž dochovala nádrž, ze které parní lokomotivy čerpaly vodu. Nedaleko je pak Studánka lásky, silný sirovodíkový pramen, vždyť se také blížíme ke Konstantinovým Lázním.

Další léčivou kyselku najdeme třeba mezi zastávkami Břetislav a Kokašice. K Prameni lásky a dalším vývěrům vede speciální naučná stezka.

Z Kokašic se můžete také vypravit ke zřícenině hradu Švamberk. Z hradu založeného kolem roku 1250 zbyla část hradeb a věže, které jsou základem pro nově postavenou vyhlídkovou plošinu. Díky své poloze na vrchu Krasíkov je z hradu nádherný výhled do kraje.

Bezdružická lokálka se vine malebnou krajinou severozápadního Plzeňska.

A už tu máme Konstantinovy Lázně. Při cestě z nádraží můžete rovnou vyzkoušet, jak vám bude chutnat Pramen Prusík, hlavní léčebný zdroj. V přestávce mezi lázeňskými procedurami můžete navštívit místní Hasičské muzeum, je ovšem nutné se předem telefonicky objednat.

A je tu konec naší dnešní cesty, stanice Bezdružice. Pokud sem přijedete v rámci nostalgických jízd, je možné, že se na nádraží svezete třeba ruční drezínou. V každém případě můžete navštívit místní železniční muzeum, které se specializuje na historii zdejší lokálky. Opět je lepší se předem objednat.

Parní vlak s lokomotivou 434.2186 Čtyřkolák přijel na oslavy výročí 120 let od otevření trati Pňovany–Bezdružice v rámci takzvaného Bezdružického parního léta. (17. 7. 2021)

V Bezdružicích najdete také zámek – sídlo slavného Kryštofa Haranta. Zámek je ale od roku 2019 bohužel uzavřen.

Bezdružickou lokálku jsme s Hektorem ČD Nostalgie projeli ani ne za hodinu, pravidelné vlaky tudy ovšem jezdí rychleji. V každém případě vám vřele doporučujeme trať 177 někdy navštívit. Malebně se vine chvíli mezi poli a loukami, chvíli zase hlubokými lesy. V tomto kraji by se prostě nemělo spěchat.

Vlaky na kolejích