RECENZE: Rozpustit Kreml na jazyku. Sbírka povídek je reklamou na Sorokina

Vnímat dílo ruského spisovatele Vladimira Sorokina pouze jako předpověď či kritiku putinovského Ruska by byla škoda. Dokazuje to i v souboru povídek Cukrový Kreml, který nyní vyšel česky.

Na to, že je to jen fikce, ti to neuvěřitelně přesně vychází. Tak podle novináře, rusisty a překladatele Libora Dvořáka zareagoval jeden historik na slova ruského spisovatele Vladimira Sorokina o tom, že nepředpovídá budoucnost, ale že pouze píše fikci.

Každému, kdo četl Sorokinovu nejznámější novelu Den opričníka, totiž musí její děj v kontextu dnešní války na Ukrajině silně rezonovat: vzestup Gosudara, razie jeho posluhovačů, rozvrácená Evropa, technologický a ekonomický vliv Číny na Rusko v časech po „rudém a bílém chaosu“. Sorokin ve své zásadní knize vykreslil neutěšenou, ale přitažlivě uvěřitelnou vizi nedaleké budoucnosti východní Evropy. A to všechno už v roce 2006, dva roky před Putinovým vpádem do Gruzie.

Vladimir Sorokin se do svého dystopického ruského světa následně vrátil v knihách Vánice, Telurie, Manaraga a Doktor Garin. Jeho dosud poslední román vyšel česky loni a patrně i pro náhlou aktuálnost platí za jeden z nejprodávanějších titulů nakladatelství Pistorius & Olšanská.

To se nyní rozhodlo sáhnout po Sorokinově starší tvorbě, Libor Dvořák totiž do češtiny přeložil soubor povídek z roku 2008 Cukrový Kreml, který volně navazuje právě na slavný Den opričníka.

Ruská opozice nejsou hrdinové. Umí se akorát tak nechat zavřít, míní Sorokin

Ke čtenářům se tak dostává útlá kniha obsahující patnáct povídek. Zdánlivě spolu vzájemně nesouvisí – vedle rozdílných postav a děje se totiž zásadně liší i stylistikou. Spojuje je však ústřední motiv cukrového pamlsku, který Gosudar blahosklonně rozhodil svým poddaným. Téměř každý hrdina jednotlivých příběhů tak kdesi v kapse ukrývá zabalenou olepenou část cukrářské zmenšeniny Kremlu – tu ulomenou Spasskou věž, tu kus Uspenského chrámu. A podle potřeby si kousek pamlsku ukousne a nechá rozpustit na jazyku.

Aniž by přehnaně exhiboval, Sorokin zde čtenářům ukazuje téměř všechny své tváře. Úvodní Marfušina radost je psána téměř jako ruská bylina (a maně tak upomene na silně stylizovaný jazyk Dne opričníka), následující Potulní pěvci jsou ve formě divadelní aktovky (a představují tak patrně první Sorokinovu dramatickou tvorbu v češtině), pitoreskní povídka Kašpárek připomene hravé momenty z Vánice či Doktora Garina, povídka Veřejný dům pak dává plně prostor autorově občasné sexuální explicitnosti. A tak by se dalo pokračovat.

Cukrový Kreml podobně jako před téměř deseti lety vydaná Telurie dokazuje, že Sorokin je především autor postmoderní. Sci-fi? Fantasy? Společenská či snad politická kritika? Všechno zároveň. Anebo naopak – nic z toho nedokáže tvorbu nyní sedmašedesátiletého spisovatele popsat zcela přesně.

Smutné odpovědi

V kontextu dnešní světové situace je tak lehké, ale patrně mylné nahlížet na Sorokinovu tvorbu pouze jako na předpověď Putinova šílenství. Sám autor ostatně v Praze trpělivě, ale zdánlivě smutně odpovídal na dotazy týkající se více než jeho tvorby právě aktuální situace v jeho rodné zemi.

Vnímat Sorokina pouze skrze politiku je prostě škoda. Autorova imaginace se totiž zdá být stejně nekonečně širá, jak si u nás ve střední Evropě představujeme Rusko za Uralem. Jeho případná neutěšená budoucnost je pouze jednou částí díla.

Svůj svět, jeho bizarní postavičky a děsivé i úsměvné vize Sorokin dávkuje do čtenáře postupně. Nic přehnaně neodhaluje, nic nevysvětluje, jen občas nepatrně naznačí, čímž právě vybičovává zvědavost a představivost.

Válka na Altaji, Čína na Sibiři. Co všechno předpověděl Vladimir Sorokin

Po téměř pětisetstránkovém Doktoru Garinovi, kde autor putování a strasti svého hrdiny prokládal těžko stravitelnými úryvky samizdatových autorů, se tak Cukrový Kreml čte jako příjemná jednohubka. Díky nevázanosti autorova vyprávění i stylistiky lze jednotlivé povídky a ostatně všechny jeho knihy pořádat v libovolném pořadí. Výsledkem vždy bude nepravidelná a barevně rozmanitá mozaika.

Cukrový Kreml

80 %

autor: Vladimir Sorokin

nakladatel: Pistorius & Olšanská

překlad: Libor Dvořák

Na zmíněný poslední román, ve kterém se vrátil k oblíbené postavě doktora Garina, představené už ve Vánici, chce autor opět navázat: jak prozradil při svém nedávném pobytu v Praze, třetí část Garinova strastiplného putování dystopickou zemí vzniká právě nyní.

A protože zároveň zůstává velké množství Sorokinova díla nepřeloženo, mohou se čeští čtenáři snad těšit a hádat, po čem nakladatelství Pistorius & Olšanská spolu s Liborem Dvořákem sáhnou dále. Je z čeho vybírat. A ať už to bude cokoli, novinku jistě opět ozdobí stylově sjednocená obálka, jejichž úroveň v Praze ocenil i sám autor.