Tedy s výjimkou dokumentů, díky kterým se dá zjistit, jak se Kristovo zmrtvýchvstání slaví u Lužických Srbů, na Korčule, podle papuánské tradice nebo v Míkovicích na Uherskohradišťsku.
Nicméně ve srovnání s bohatou zásobárnou vánočních pohádek či zasněžených romancí představují filmové Velikonoce chudobu co do počtu i do kvality.
Třeba Velikonoce v utajení podávají romantickou komedii nasladko, v továrně na čokoládu se totiž sblíží ředitelka, která tam v přestrojení hledá příčiny klesající poptávky, a pohledný inovátor, s nímž obnoví slavnou značku čokoládových vajíček v retrostylu.
O něco méně cukru používají známější Veselé Velikonoce, jejichž pověst však nestojí na titulních svátcích, nýbrž na jediném jménu. Jean-Paul Belmondo coby nenapravitelný sukničkář musí svou nejnovější vyhlédnutou favoritku, kterou ztvárnila Sophie Marceau, vydávat před manželkou za vlastní dceru.
O pomlázku tu rozhodně nejde, historka odvozená z divadelní hry se mohla odehrát kdykoli, ale Belmondovo sólo jí zařídilo pevné místo v každoročním velikonočním programu a pro tehdy osmnáctiletou Marceau znamenala přestup od pubertální hrdinky dvoudílné filmové série Večírek k dospělejším rolím.
Zdánlivě v jejich stínu zůstala představitelka podváděné manželky Marie Laforetová, která si s Belmondem zahrála ještě ve filmech Policajt nebo rošťák a Mrchožrouti, souběžně však zažívala kariéru úspěšné zpěvačky šansonů.
