RECENZE: Hlavní viníci zůstávají mimo, líčí stopař válečných zločinců

Viděl, jak muži pláčou. Vladimír Dzuro, vůbec první český vyšetřovatel mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii, který nyní působí v New Yorku, se stal průvodcem novinky kin nazvané Vyšetřovatel.

Téměř deset roků strávil Vladimír Dzuro ve službách haagského soudu, kde se mu hodila předchozí zkušenost kriminalisty z Interpolu. Režisér filmu Viktor Portel sice svému hrdinovi předepsal hlas profesionálního vypravěče a umělou stylizaci osamělého lovce hlav, nicméně zážitky zůstávají silné.

I proto, že archivní záběry války na Balkáně se až děsivě podobají současnému zpravodajství z Ukrajiny a že obhajoba pachatelů válečných zločinů „přišli jsme zachránit naše lidi před fašismem“ zní dneska nepříjemně povědomě.

První ze svých případů, jejž Dzuro při svém návratu s kamerou rekonstruuje, začíná ve Vukovaru. V nemocnici přestěhované během bojů do sklepa, kde podle slov tehdejší ředitelky ošetřovali raněné ze všech stran konfliktu a kde se kvůli zablokovaným cestám nedočkali pomoci Mezinárodního červeného kříže.

Jednoho dne odtud Srbové odvezli v autobusech na tři sta lidí, které popravili na nedaleké farmě Ovčara. Tehdy se mluvilo o pomstě za údajný masakr srbských dětí, ovšem západní novináři s odstupem přiznávají, že se stali obětí manipulace.

Dzuro se posléze účastnil exhumace masových hrobů a vyslýchal svědky. Třeba řidiče autobusu, z jehož úst zazní příznačná podstata postjugoslávského konfliktu: mnohé z pasažérů jízdy na smrt totiž osobně znal, jeden žil v sousedství, s druhým hrával fotbal. „Mělo mi dojít, že budou povražděni,“ přiznává zpětně.

Během dokumentární detektivky, kterou ozvláštňují unikátní profesní záběry třeba při zatýkání chorvatského viníka, jenž se ukrýval v Srbsku, se vyjevují tři typické znaky.

Zaprvé, ačkoli Dzuro na přednášce pro studenty předem zdůrazní, že zločiny páchaly všechny strany balkánské války, i když on bude mluvit jenom o kauzách, které sám vyšetřoval, dočká se nařčení z tendenčnosti a z jednostrannosti.

Zadruhé, optimální představa, že namísto Haagu by válečné zločiny soudily přímo dotčené země, má k realitě daleko. „Snadno třeba v Chorvatsku odsoudí Srba nebo v Srbsku Chorvata, ale sotva by trest v Chorvatsku dostal Chorvat či v Srbsku Srb,“ popisuje Dzuro, že vytoužené usmíření vykazuje stále trhliny.

Třetí klíčový bod se týká Haagu. Vyšetřovatel Dzuro sice jednoho ze strůjců krvavé Ovčary vystopoval, vylákal z úkrytu, zatkl a předal soudu, přičemž z přelíčení pocházejí opět unikátní momentky, jenže obžalovaný spáchal v cele sebevraždu.

Podobně následný Dzurův úkol, najít velitele gardy srbských dobrovolníků přezdívaného Arkan, skončí těsně před jeho dopadením – hledaný je zastřelen. Na tribunál se pak snáší kritika z různých stran: od svědků – „Byl jsem tam pětkrát, z toho třikrát zbytečně, oni jen berou peníze“, od přeživších – „Tribunál nepřinese ani pravdu, ani spravedlnost, jenom rozčarování“, i od vyšetřovatele samého – „Na devadesát lidí bylo v Haagu odsouzeno, ale ti hlavní viníci zůstávají mimo dosah naší jurisdikce“.

Třebaže vyprávění těká mezi minulostí a současností i mezi obecným a konkrétním, kdykoli dojde na věcné detaily, nabírá znovu na působivosti. V případě Arkanovy jednotky, které šlo víc o rabování než vlastenectví, například muž, který přežil vlastní popravu, popisuje krok za krokem. „Vyváděli nás svázané po dvou, zazněly vždycky dva výstřely, já stál na hromadě mrtvol, takže kulka místo srdce zasáhla klíční kost.“

Vyšetřovatel

60 %

Režie Viktor Portel

Kinobox: 0 %

Že takřečený Arkan zažil po válce kariéru televizní hvězdy, populárního politika a majitele fotbalového klubu, pouze stvrzuje Dzurovu zkušenost s problematickým výkonem práva přímo ve vlasti stíhaných osob.

Ačkoli školácká filmařská manýra při záběrování „lovce“, jenž střídavě sedí za volantem nebo zadumaně hledí do dáli, snímku Vyšetřovatel ubírá body, zpátky je nabírá zákulisním pohledem do nevděčné profese, trochu připomínající Případy 1. oddělení: žádná dobrodružná romantika, nýbrž úmorná, zdlouhavá, mravenčí práce, která nemusí vždy končit vítězstvím.

O to přesvědčivější účinek má pak Dzurovo přiznání, že odešel pracovat pro OSN, ale „měl jsem zůstat a pokračovat“. Za bonus pak lze označit podobu Chorvatska, která se od obvyklé turistické idyly letních dovolených značně liší.

Trailery

Sledovat další díly na iDNES.tv