Čím by se tak dalo ideálně začít, když před vámi přistane zadání napsat seriál odehrávající se v Praze za úsvitu druhé světové války? Co třeba vcítit se do atmosféry tím, že si pustíte maraton filmů pro pamětníky?
„Takhle jsem k tomu nepřistupoval,“ říká scenárista Jan Coufal. „Filmy pro pamětníky mám rád, ale při psaní Zlaté labutě se je snažím z mysli vytěsňovat, nechci je napodobovat. Proč? Jsou až přehnaně stylizované, zidealizované. Můžete z nich nabrat dojem, že takhle to ve třicátých a čtyřicátých letech doopravdy bylo. Jenže nebylo.“
Mužští herci musí být pro Zlatou labuť nejen oholení. Nemůžou mít dlouhé vlasy, ale nemůžou být ani zcela vystřihaní.