RECENZE: Konečně silné téma. Buko s humorem zkoumá, jak čelit strachu

Inteligentní, zábavný, dojemný a ke všemu po dlouhé době český film, který má dokonce téma. Takový je příběh Buko, v němž scenáristka a režisérka Alice Nellis uplatnila svůj dar vymítání kýče.

Snímek Buko, pojmenovaný podle nečekaného dědictví čerstvé vdovy v podobě vysloužilého cirkusového koně, vyzařuje podobnou náladu pozdní revolty jako filmařčin Revival, pouze v ženském vydání.

Sebepoznáním s očistou hořkého humoru zase trochu připomene Slámovu Bábu z ledu, nicméně Buko zůstává originálem zejména díky způsobu, jímž sleduje univerzální, přitom neobehrané téma: přijímání přirozeného lidského strachu.

A nemusí jít hned o strach z války nebo ze smrti, jež tu také najde místo – Miroslav Krobot coby hrdinčin manžel své umírání výstižně pojmenuje „tak debilní to přece nemůže být“.

Docela postačí obava z bouřky, již dnešní děti zahánějí mobilem, nebo právě respekt před zvířaty, který Anna Cónová v hlavní roli obrušuje proti vlastní vůli, spíše natruc dospělým potomkům, podle nichž přece po mužově odchodu sama na vesnici žít nedokáže.

Zprvu se těžko zvyká na věcný chlad neustálé sebekontroly v pojetí Cónové i na Marthu Issovou v roli věčně drmolící autistky, obě herečky však své postavy dovedou k nevtíravé samozřejmosti.

Jednak díky vlastním schopnostem, jednak s pomocí humoru, který Nellis objevuje v nejobyčejnějších situacích a jímž diváka nenutí k výbuchům hlasitého veselí, nýbrž jej opřádá podvědomým, tichým, vytrvalým úsměvem.

V angličtině pro podobné filmy existuje pojem „good feeling“; vyzařují prostě příjemný pocit, aniž by pohodu násilně demonstrovaly. Navíc Buko nepěstuje bezvýhradnou přírodní idylu, prakticky po celou dobu člověk očekává katastrofu, protože ke konejšivé pohádce má Buko daleko.

Mezitím hrdinka zábavně překonává nástrahy internetového bankovnictví, dohaduje se, co s kozami a nakolik se kůň může lišit od krávy, v ohradě s asistencí souseda zakouší malý domácký western a přes velké výbuchy vzteklé sebelítosti klopýtá k malým vítězstvím.

Buko

70 %

Scénář a režie Alice Nellis, hrají Anna Cónová, Petra Špalková, Martha Issová, Jan Cina, Miroslav Krobot, Martin Kubačák, Lenka Termerová, Marian Roden

Kinobox: 68 %

Je sice zjevné, že jednou se odváží i do sedla, ale čeká se na to příjemně, zvláště když se připočte báječně hysterická dcera v podání Petry Špalkové, syn provokatér čili Jan Cina, nadšené vnučky a barvitá sestava místních figurek.

Přímý energický venkov versus komplikované přecitlivělé město sice zavání schématem podobně jako nadbytečná epizoda se surovým drezérem, naštěstí však překonávání paniky poskytuje až nečekanou zásobárnu komických situací, k níž Nellis ještě přisypává kouzelné dětské výlevy typu „máma je na přechodu?“ Coby bonus pak lze chápat obrazovou bravuru včetně nápadu se svítící noční drezurou.

Prosté, jímavé, nesentimentální vyprávění dojde k zjištění, že strach je třeba přijmout, nikoli jej zahánět, a že v každém věku je čas na pošetilost, ale i na zodpovědnost – aniž by to Buko kdykoli vyslovil, natož opakovaně kázal. Alice Nellis zkrátka natočila navenek neprůbojný, nicméně vyrovnaný a zralý film o prvních i posledních věcech člověka, na který se moc pěkně dívá.

Trailery

Sledovat další díly na iDNES.tv