Přestože doposud odmítala Marija Aljochinová Rusko opustit i přes opakované zatýkání a věznění, nyní se rozhodla utéct. Ruské úřady ji totiž chtěly poslat do trestanecké kolonie za její otevřenou kritiku ruské invaze na Ukrajinu.
Doposud ji držely pouze v „efektivním domácím vězení“. Loni v září jí soud omezil na svobodě za to, že svolala demonstraci proti zatčení opozičního předáka Alexeje Navalného. Na konci dubna jí pak byl trest zpřísněn na detenci.
Marija zareagovala tak, že si od přátel nechala doručit „kostým“, deaktivovala bezpečnostní kamery a bez mobilu, aby ji policie nemohla vystopovat, se přes Bělorusko vydala na týdenní cestu do Litvy.
Když se jí po několika pokusech s pomocí nejmenovaných evropských úřadů a islandského umělce Ragnara Kajrtanssona podařilo překročit hranice Evropské unie, řekla ve Vilniusu v rozhovoru pro The New York Times, že Rusko je nyní v troskách.
„Už před invazí tu byly otázky o jeho jednotě a hodnotách, které ho sjednocují. Ale teď už nejsou ani ty. Rusko, tak jak vypadá dnes, nemá už žádné právo na svou existenci,“ prohlásila.
Třiatřicetiletá lídryně Pussy Riot však stále doufá, že se do své rodné země jednou vrátí. Prozatím se nachází na Islandu, kde organizuje akce na podporu Ukrajiny s účastí legendární zpěvačky Björk. Na evropském turné s ostatními členkami skupiny bude Aljochinová vystupovat v těch samých botách bez tkaniček, ve kterých utekla z Ruska.
Bohorodičko, vyžeň Putina!
Marija Aljochinová se narodila v 6. června 1988 v Moskvě a vyrůstala jen s matkou. Odmala měla potíže s ruským vzdělávacím systémem a vystřídala celkem čtyři základní školy.
„Odrazují lidi od myšlení a pokládání otázek, učí vás jen držet se pravidel a poslouchat bez vysvětlování nebo, a to je ještě důležitější, bez důvodu. To se mi samozřejmě nelíbilo. Komu by se to líbilo?,“ ptala se v roce 2018 v rozhovoru pro The Financial Times.
Dívka, která se vždycky stavěla proti konvencím, se pak rozhodla pro studium na institutu žurnalistiky a tvůrčího psaní. Pracovala také jako dobrovolnice v humanitárních organizacích a v Greenpeace.
Soudní přelíčení s dívčí kapelou Pussy Riot v Moskvě (4. srpna 2012)
Do povědomí celého světa vstoupila společně s Naděždou Tolokonnikovovou poté, co byly obě odsouzeny k dvouletému trestu za výtržnictví a urážku Boha. Té se dopustily, když 21. února 2012 vešly s dalšími třemi maskovanými členkami skupiny do moskevského Chrámu Krista Spasitele a před ikonostasem začaly křičet text své „punkové modlitby“ Bohorodičko, vyžeň Putina. Ta kritizovala Kreml, ruskou ortodoxní církev, těsné propojení obou institucí s dalšími politickými představiteli a tajnou službou FSB.
Největší skandál od konce SSSR
Proces s oběma aktivistkami, které v té době měly obě malé děti, upoutal nejvíc světové pozornosti na Rusko od dob konce Sovětského svazu a odsoudila jej celá řada světových lídrů a osobností veřejného života včetně ruského ombudsmana Vladimíra Lukina. Jáhen pravoslavné církve Sergej Baranov se kvůli svému nesouhlasu s verdiktem nad Pussy Riot dobrovolně zřekl svého vysvěcení.
Na Facebooku zveřejnil své vyjádření k procesu. Píše v něm: „Zůstávám věřícím křesťanem, ale zůstat v jedné církvi s lháři, prospěcháři a pokrytci nepovažuji za možné... Kauza Pussy Riot ještě víc izolovala ruskou pravoslavnou církev od okolního světa, který i bez toho považuje Rusko za agresivní a nesvobodnou zemi.“ Samozřejmě okamžitě upadl do nelibosti režimu, církve i tajné služby. V dubnu roku 2013 mu České ministerstvo vnitra udělilo politický azyl.
20. února 2014 |
Mou zbraní je pero
Ve vězení na Sibiři, kam byly obě ženy umístěny, držela pak Aljochinová protestní hladovku, aby upozornila na podmínky, kterým musí vězeňkyně čelit. V dopisech adresovaných zpravodajskému serveru Lenta popisovala „otrockou práci a nehygienické podmínky, v jakých musí ženy pracovat, i když jsou nemocné či zraněné, až 17 hodin denně. Pokud se jim nepodaří splnit předepsané normy, tak jsou i bity.“
Napsala také, že se jí nevyhýbají ani výhrůžky smrtí a jediným důvodem, proč ji dozorci také nebijí, je její status ostře sledované celebrity. „Ostatní ale takové štěstí nemají,“ napsala statečná žena ve své knize Riot Days: Dva roky v ruském vězení, která vyšla v češtině v roce 2018 v nakladatelství Bourdon.
Ruská disidentka Marija Aljochinová ze skupiny Pussy Riot při návštěvě Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě. (30. října 2015)
Dva měsíce před uplynutím dvouletého trestu byly obě aktivistky těsně před koncem roku 2013 propuštěny v rámci amnestie, kterou ruská vláda vyhlásila v souvislosti s výročím přijetí své první postsovětské ústavy. Podle aktivistek šlo však jen o PR, který měl zlepšit image Vladimíra Putina a ruského přístupu k lidským právům před chystanou olympiádou v Soči. Od té doby byla Marija Aljochinová zatčena a vězněna dohromady šestkrát.
Předtím, než z Ruska utekla, řekla letos v únoru magazínu Rolling Stone: „Je zjevné, že Putin je nebezpečný diktátor, kterého je třeba zastavit. Ohrožuje celý svět. Spousty lidí vtipkovaly o tom, jak touhle invazí začne třetí světovou válku. Jenže tohle je válka v Evropě, to není žádný vtip.“
Evropské turné Pussy Riot „Riot Days“ na pomoc Ukrajině začalo 12. května v Berlíně.
